Radim Valenčík

» zobrazit celý profil

rubriky:

první rubrika

Mobilní verze

přihlášení

vyhledávání:

archiv článků:

rok 2025
rok 2024
rok 2023
rok 2022
rok 2021
rok 2020
rok 2019
rok 2018
rok 2017
rok 2016
rok 2015
rok 2014
rok 2013
rok 2012
rok 1999

rss blogu

Vize, jakou potřebujeme/58

0pt; font-family:"Times New Roman","serif";mso-fareast-font-family:"Times New Roman"; color:#7030A0;mso-fareast-language:CS">Štěpán Forgáč

(Návod je určen pro iniciativní občany obcí a měst.)

Úvod

Demokracie je vláda všech a je realizací politické svobody. Je kontinuálním kolektivním rozhodováním lidí obývajících společné území (obec, obecní část, město, městská část, region atd.) o věcech výhradně jim na tomto území společných. Je uplatňováním přírodního zákona – zákona pregnance (seberegulace), zákona vytváření nejlépe možného útvaru, v tomto případě lidského kolektivu v daném území a čase. Jako přírodní zákon stojí nad nepřirozeným, člověkem vytvořeným jakýmkoliv řádem, protože seberegulace sama, ať se jedná o jednotlivce, zájmový spolek, či územní celek, je přirozeným řádem. Proto postrádá zárodek chaosu, který vždy, dříve nebo později, ovládl společnost a způsoboval a stále způsobuje nezměrná utrpení lidstva. Demokracie je charakteristická přirozeným kolektivismem (vláda všech). Jeho odmítáním odmítáme současně své bezpečí a vystavujeme se existenčnímu ohrožení. Proto je přirozený kolektivismus tak životně důležitý. Je zpětnou vazbou individualismu. Kolektivismus a individualismus jsou dvěma stranami téže mince.

Současné, všeobecné přijímání individuální svobody člověka, jako základu svobodné společnosti je chybné a ve svém důsledku zničující. Absence politické (kolektivní) svobody, té svobody, která je nepostradatelná pro tvorbu svobody individuální má fatální následky. Bez ní, totiž nemůže existovat svoboda individuální, protože svoboda politická je, jedině, morálně oprávněná vymezovat hranice svévoli jednotlivců a zájmových spolků. V současné době nežijeme ve svobodě, ale ve svévoli. Nic na tom nezmění ani zákony, naopak to potvrzuje jejich vznik. Ty přece neschvalujeme společně, ale schvalují je, svévolně, bez nás, námi zvolení zastupitelé.

Východiskem pro tento demokratizační manuál je absence kolektivní svobody a z toho vyplývající bídný stav společnosti. Stále se nesmíme společně starat a společně rozhodovat o věcech nám všem společných! K ozdravění naší společnosti vede jediná cesta – osvobodit se politicky. Pak, teprve, můžeme začít společně vládnout. K tomu účelu má sloužit tento návod.

1. Část osvobozovací (pro obce, města, jejich části)

Současný stav

Jsme politicky nesvobodní - nesmíme společně (kolektivně) rozhodovat o věcech společných. Ve stavu politické (kolektivní) nesvobody se nacházejí všechna územní společenství (města, obce, regiony, kraje, stát.

Žádoucí stav

Žádoucím stavem je politická svoboda - stav, kdy každý legální územní celek může ve svém území společně rozhodovat o věcech jim společných.

Politické sebeosvobození

Politické sebeosvobození znamená dosažení takového stavu, kdy o věcech společných mohou rozhodovat všichni občané daného legálního územního celku způsobem, který si sami stanoví.

Iniciovat a organizovat proces politického sebe osvobozování se mohou jen jeho demokraticky iniciativní občané. Sebeosvobozování musí započít v těch nejmenších legálních teritoriích (obce, menší města). V nich mají občané největší sebe osvobozovací a mocenský potenciál, v nich jsou jejich současní vládci – zastupitelé nejslabší. Jen v osvobozených obcích a městech mohou jejich občané začít vládnout a získat zkušenosti a dovednosti potřebné k následnému osvobozování a demokratizaci větších územních celků, do nichž patří.

Sebe osvobozovací proces

1. krok - Iniciativní a důvěryhodní občané se sejdou a stanoví strategii politického osvobození své obce (města).

2. krok – Zorganizují veřejnou schůzi, na níž seznámí spoluobčany se svým záměrem a s přínosy, které by obci/městu jeho realizace vyplynuly.

3. krok – Po dostatečně dlouhé době cca x týdnech uspořádají další veřejné shromáždění, na němž budou prodiskutovány dotazy a připomínky k předmětnému záměru. Podle situace,

buď nechají hlasovat o jeho přijetí, nebo dají občanům ještě další čas na rozmyšlení. O možnosti hlasování o přijetí na tomto shromáždění musí organizátoři občany informovat tak, aby vešla včas ve všeobecnou známost.

4. krok - Na dalším veřejném shromáždění, mohou ještě diskutovat a pak už nechají hlasovat o přijetí záměru.

5. krok - Pokud bude realizace osvobozovacího procesu přijata, zvolí veřejné shromáždění facilitátory (usnadňovatele) osvobozovacího procesu. Ti vytvoří návrh způsobů a zásad přijímání společných rozhodnutí. O stavu návrhu budou průběžně, skrz následná veřejná shromáždění, informovat spoluobčany, vést s nimi rozpravu o jeho obsahu a zapojovat je do jeho tvorby.

6. krok - Konečný návrh způsobů a zásad přijímání kolektivních rozhodnutí předloží facilitační skupina veřejnému shromáždění obce (města) ke schválení.

7. krok - Návrh schválí veřejné shromáždění obce (města)a předloží ho svým zastupitelům.

Poté mohou nastat dvě varianty. Současní zastupitelé:

a) se podřídí rozhodnutí veřejného shromáždění a přijmou ho,

b) se nepodřídí rozhodnutí veřejného a nepřijmou ho.

ad a) Pokud zastupitelé návrh přijmou, došlo k politickému osvobození se. Politickou moc získali občané obce (města). Tím je politický osvobozovací proces obce (města) úspěšně završen.

ad b) Pokud zastupitelé návrh nepřijmou, nedošlo k politickému osvobození se, politická moc zůstává v rukou zastupitelstva.

Dle platné legislativy lze odmítnutí podřízenosti zastupitelů veřejnému shromáždění řešit a završit tím úspěšně politicky osvobozovací proces v obci (městě), dvěma způsoby.

ad a) jejich odvoláním v obecním/městském referendu a zvolení nových, veřejnému shromáždění podřízených zastupitelů,

ad b) zvolením nových, veřejnému shromáždění podřízených zastupitelů v řádných komunálních volbách.

2. Část demokratizační

Obec/město je tedy politicky svobodné a jeho občané se začínají učit společně své obci/městu vládnout.

Jak na to?

Především je nutno znát zásady veřejného shromáždění.

Jsou to:

- zásada rovnosti

- právo na iniciativu

- mandátové pravidlo

- pravidlo většiny

Dále je nutno vědět:

- že politická rozhodnutí nejsou rozhodnutími odbornými, ale hodnotovými a morálními. Jinými slovy: nikdo nemusí být, při rozhodování, v dané oblasti odborník a přesto je průměrný občan schopen dostatečně fundovaně rozhodnout, které z nabízených možností řešení dá přednost.

- že společné rozhodnutí je řešením společného dilematu – nemá vítěze ani poražené. Je společným rozhodnutím a tečka. I proto, že většina, která rozhodne, bude při každém společném rozhodování jiná. Takto je nutno pojímat přijetí společných rozhodnutí.

- že se změnil statut zastupitelů. Zbaveni moci se z nich stávají pouze facilitátoři naší moci a vykonavatelé našich rozhodnutí.

- že k tomu nejlepšímu rozhodnutí je potřeba dospět. Že je nutné se, o dané problematice co nejvíce dovědět. Tok potřebných informací směrem k občanům i to bude, mimo jiné, povinností zastupitelů - facilitátorů a servismanů občanské moci.

Důležité je že současná legislativa nebude v procesu zbavování moci zastupitelů porušována.

Vládnout prostřednictvím veřejných shromáždění je nejsnazší a nejefektivnější způsob vlády občanů. Že to jde, ukazuje příklad Švýcarska. Učit se vládnout je nejefektivnější od těch občanů, kteří už vládnou (Švýcarsko). Referenda se má využívat jen ve výjimečných případech.

Těžší než vládnutí bude zbavování současných vládců moci.

Osvobozování a demokratizace větších územních celků (regiony, kraje, stát) může být až následné, teprve až obce a města ovládnou jejich občané.

To nové v ekonomice se bude mít možnost utvářet v rámci nového - občany ovládaného společenského prostředí. V prostředí uvolněného ekonomického potenciálu územních celků a svobodné, nikoliv svévolné privátní ekonomiky. V prostředí rovných podmínek pro podnikání jednotlivců, skupin a územních celků.

Marian Svetlik:

Za mne dobré myšlenky, byť trochu těžko logisticky realizovatelné.

Ale vidím tam dva zásadní závěry, pro které bude asi potřeby najít vhodnější a perspektivnější způsob realizace:

1. v části "osvobozovací" je jednoznačně definováno, že změna musí přijít zezdola. S tím plně souhlasím;

2. v části "demokratizační" kvituji nástin změny postavení zastupitelů z rozhodovacích na realizační a zprostředkovací.

Rozhodnutí musí přijít od lidí, zastupitelé připraví kvalifikované podklady, rozšíří je mezi lidi, aby se komunita mohla kvalifikovaně (politicky) rozhodnout a zastupitelé pak rozhodnutí realizují do praxe. Není to náhodou přímá demokracie?

K tomu ode mne:

Pokud by to bylo tak jednoduché, tak by osvobozovací proces už dáno proběhl. Takto o něm lze snít, snít a snít, ale nedojde k němu. Pokud k tomu nebudou vytvořeny další podmínky. Preciznost zpracování představy přechodu k funkční demokracii je nutné ocenit. Ale je nutné jít ještě dál.

Uvedu jen jednu z mnoha příčin, proč ne. I kdyby vznikla nějaká krizová situace, lidově řečeno "začalo by to vřít" a lidé by se začali organizovat, budou organizační prvky odporu prošpikovány lokálními průměty současné globální moci, provokovat k akcím, které budou odpor diskreditovat a vnitřně rozkládat.

Proto jsem přesvědčen, že Š. Forgáč zůstává jen na druhém "levelu" pochopení toho, o co jde, viz: "Nestačí jen vyměnit lidi v různých funkcích, ale také zajistit podstatně větší účast lidí na správě věcí veřejných, a to například využitím osvědčených forem přímé demokracie, posilováním horizontálních vztahů při kontrole moci apod." – Nutné je dojít až ke "čtvrtému levelu".

Celé viz: https://radimvalencik.pise.cz/10061-vize-jakou-potrebujeme-45.html

Vize musí být komplexní, konzistentní, žít v hlavách chápajících lidí a působit svým étosem. To bez pochopení podstaty a obsahu historické změny, do které jsme vrženi, nejde.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Ještě se vracím na Maltu, kde jsem se po 45 létech (pokud nepočítám externí kandidaturu v tehdejším Ústavu pro filozofii a sociologii) stal zase obyčejným studentem. Angličtiny. Nejvyšší čas. Chybělo mně "doladit" to, co jsem se sám naučil. Na Maltě. Bohužel jen týden. Každodenně si dělám cca dvouhodinovou procházku, abych si připomněl, co jsme probírali, a uložil do paměti. Příroda je i v tomto užitečná. Napomáhá systematizaci nových poznatků. Přírody na Maltě není mnoho. V tak hustě osídlení zemi jsem ještě nikdy nebyl. Ale najdou se pěkná místa. Inspirující. Ale teď už obrázky z Malty.

Pohled z hlavního města Valletty přes záliv na pevnost naproti, která pomáhá hlídat přístav.

A takto je hlídán záliv na druhé straně poloostrova, na kterém se Valletta nachází.

Valletta se nachází dost vysoko nad mořem.

Toto je další poloostrov a město Bormla.

 

Zpět na hlavní stranu blogu

známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší