Radim Valenčík

Je zajímavé, kolik pozornosti v diskusi o reformách přitahuje právě problematika reformy penzijního systému. Dnes uveřejňuji druhou a závěrečnou část textu, který mně poskytl Pavel Pršala.

Poznámky ke členění do pilířů podle MMF

Pavel Pršala

3. pilíř – kolektivní ÚSPORY = fondový, v USA převážně podnikové financování přes úspory, v Evropě relativně nový produkt, rozhodně až hluboko poválečný. Jeho formou je klasický, investičně konzervativně orientovaný, tzn. většinou dluhopisový fond, který je zákonem regulovaný, případně i POJIŠTĚNÝ, v Evropě – na rozdíl od USA – ve většině případů. Tento třetí pilíř už několik desetiletí úspěšně podporuje alokaci úspor poměrně velké části domácností, zejména v severní Evropě (v Norsku ho dokonce využili jako státní investiční fond přebytků z těžby ropy – může nakonec sloužit i jako "buffer" v případě nějakých nepříznivých demografických trendů nebo jen "na přilepšení" apod.).

4. pilíř – individuální ÚSPORY (nemovitosti a cennosti, finanční investice – třeba i účast ve fondech tzv. rizikového investování – fondy tzv. kvalifikovaných investorů, a hotovost – a koneckonců i vlastní děti, pokud toho jsou schopny a k tomu ochotny). Tento "pilíř" se považuje jaksi za samozřejmý, přitom to byl de facto původní a historicky zcela a dlouhodobě převládající přístup – pokud ovšem některé civilizace nepraktikovaly v určitých fázích svého vývoje to, co Darwin popisuje v Cestě kolem světa jako zážitek odněkud z Ohňové země: tamní indiáni v době hladu dříve než psy začali "utrácet" staré ženy a jeden místní "mlaďoch" se smíchem a názorně vysvětloval mladému Darwinovi, která část těla "staré a tuhé ženy" je nejlepší (psi mohli ještě pomáhat při lovu, pokud bylo co lovit, ti přicházeli na řadu až ve chvíli nouze nejvyšší). Ovšem, někde jsem četl, že i staří Římané vyhazovali staré lidi (převážně určitě otroky) na ulici, kde je doslova nechali "chcípnout". To může být pro naše neoliberály také inspirativní, že ano?

Ten "čtvrtý pilíř" se v materiálech MMF samozřejmě nerozebírá, i když se nepřímo v souvislosti s typologií penzijních systémů zmiňuje (jako tradiční forma).

[ Pokračování článku ]

Překvapilo mě, jak často jsem se setkal s názorem, že disponuji nějakými mimořádnými in-side informacemi, informacemi z kruhu velmi dobře zasvěcených. Někteří mě dokonce podezírají z toho, že jsem Putinův špión. Jinak prý není možné, abych dopředu věděl, jak to dopadne, viz např. následující předpovědi (z doby, kde se ještě vůbec netušilo, jak se bude konflikt na Ukrajině vyvíjet a kam až se vystupňuje):

radimvalencik.pise.cz/...

(a jak vždy s oblibou dodávám, půjde to podle scénáře uvedeného v článcích).

Ne, nemám řádné in-side informace, nejsem Putinův špión ani špión nikoho jiného. Prostě jen umím počítat. Tedy přesněji – používat rozum včetně konceptů, které vycházejí z matematických modelů. In-side informacím se dokonce programově vyhýbám. Ze dvou důvodů. Jednak chci ukázat, že pomocí dobré teorie lze vše, co se odehrává, vyčíst z otevřených zdrojů, jednak proto, že ten, kdo si zvykne uvažovat a rozhodovat se podle in-side informací začíná být těmito informacemi řízen, aniž by si to uvědomil. A najednou se stává nástrojem v rukou jiných, aniž by si to sám uvědomil.

Vždy jsem plně důvěřoval rozumu a teorii. Jsem přesvědčen, že žijeme v takovém světě, který jsme schopni rozumem poznávat. A základním nástrojem rozumu je teorie. To platí pro poznávání přírody i společnosti.

Nenechejme se zmást současným stavem teoretické reflexe společenské reality tak, jak jej prezentuje to, co by se dalo nazvat "oficiální vědou". Zde vznikla podobná situace, jako v mediální sféře či v oblasti institucí, které by měly zabezpečit dodržování zákona. Současná společnost se nachází v situaci velmi nebezpečného historického excesu, kdy jde doslova o přežití. To, co se vymklo kontrole a co popíšu, se vůči společnosti chová podobě inteligentně jako nemoc AIDS. Viry AIDS nejdříve napadají ty bílé krvinky, které by měly vznik nemoci zaznamenat. Poté, co jsou likvidovány, nemůže se již organismus ubránit. Velmi obdobným způsobem byl napaden společenský organismus naší globální společnosti. Postupně došlo i na vědu, která ztratila schopnost být kritickou reflexí společenské reality a ukazovat realistická pozitivní východiska z toho, kam jsme se dostali.

[ Pokračování článku ]

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi

Radimvalencik | Radim Valenčík