(71.227) Hra: Co přinesl 13.1.2014 – Superaf. 215

17. leden 2014 | 08.00 |

Seriál, ve kterém na bázi konceptů získaných prostřednictvím teorie her sleduji každodenně vývoj od začátku pádu minulé vlády (tj. od 13.6.2013) ke vzniku vlády nové (schválení jejího programového prohlášení v Poslanecké sněmovně), se patrně blíží ke konci. M. Zeman má v současné době již jen jednu významnou "výmluvu" a tou je to, aby služební zákon zrušil omezení pro A. Babiše. S tím sice lidovci budou mít problém, ale ne nepřekonatelný. Vzhledem k tomu, že bezprostředně po schválení nové vlády odstartuji seriál týkající se toho, o jaké reformy v současné době jde a jak tyto reformy souvisejí s chybějící vizí dalšího vývoje společnosti, využiji ty následující dny, v nichž se nestane nic zvlášť významného, k rekapitulaci toho, co se v rámci stávajícího seriálu podařilo.

1. část rekapitulace:

Základní hypotéza seriálu byla: Institucionální systém je penetrován strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, které lokálně i globálně koordinují svoji činnost prostřednictvím jader vyjednávání vlivu; ta vycházejí z globálního (lokálně modifikovaného) základního ideového paradigmatu.

Terminologická poznámka: Struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad budu dále zkráceně (i když ne zcela přesně) nazývat skryté struktury.

Po 13.6.2013 bylo zřejmé, že dojde k podstatným společenským změnám. Současně - jako hypotéza - jsem zformuloval předpoklad, že systém výše popsaného typu generování moci zůstane zachován. Tj., že přes všechny změny dojde k regeneraci vlivu, který si uplatňují skryté struktury v institucionálním systému společnosti.

Připouštěl jsem možnost (a doufal jsem v to), že v průběhu změn dojde ke změnám základního ideového paradigmatu, a to zejména v souvislosti s tím, že to paradigma, které nyní působí globálně, je v krizi. Pozitivní varianta vývoje předpokládala, že dojde k nějaké lokální modifikaci, která otevře prostor budoucím změnám.

V první fázi bezprostředně po krizi jsem zvažoval tyto možnosti:

1. (Buď:) Skryté struktury si uchovají vliv prostřednictvím oslabené, ale stále ještě "stojedničkové" vlády. Tj. tyto struktury budou jednak dostatečně silné, aby "ustály" situaci, jednak upřednostní tuto alternativu.

2. (Nebo:) Skryté struktury připustí změnu vlády, předčasné volby apod., ale nad celým tímto procesem budou postupně získávat kontrolu a výsledkem změn bude to, že znovu ovládnou institucionální systém.

Jako pravděpodobnější (a to s velkou mírou jistoty) jsem bezprostředně po 13.6.2013 vytipoval druhou variantu. Proto v návaznosti na tuto variantu vývoje jsem vytipoval i následující oblasti, kterými mohlo dojít k penetrování skrytých struktur do institucionálního systému:

1. Prostřednictvím přechodné vlády, jejíž někteří členové právě v důsledku dočasnosti svého působení mohou upřednostnit aktivity, na základě nichž se stanou ovladatelnými skrytými strukturami.

2. Prostřednictvím nejbližšího prezidentova okolí, které může mít problém s bezpečnostními prověrkami a může se stát snadno vydíratelné.

3. Prostřednictvím nové vlády, která bude již v procesu svého vzniku skrytými strukturami výrazně penetrována, zejména pokud její vznik budou provázet určité komplikace.

4. Prostřednictvím SPOZ, pokud tato strana projde do Poslanecké sněmovny, případně dalších "nových" stran.

(Variantu, že v předčasných volbách dojde k tomu, že se obnoví původní a jen mírně modifikovaná vládní koalice jsem nepovažoval za reálnou.)

Vývoj od "staré" vlády k "nové" vládě" poskytl nesmírně cenný empirický materiál a současně nabídnul možnost ověření řady hypotéz týkajících se:

- Role základního ideového paradigmatu.

- Fungování jader vyjednávání vlivu.

- Penetrování skrytých struktur do institucionálního systému.

Pokud bych měl stručně formulovat některé poznatky (zatím ještě bez hlubší analýzy materiálu, který jsem získal), tak bych uvedl následující:

1. Skryté struktury obnovily svůj vliv všemi vytipovanými cestami, a to mnohem rychleji, než jsem předpokládal. Resp. nikdo z hráčů neprojevil dostatečnou vůli se z vlivu těchto struktur vymanit. (S trochou nadsázky lze říci, že prakticky všichni považovali za normální to, co normální není.)

2. Byly určité náznaky formulovat alternativní paradigma vývoje, které by oslabilo stávající vyjednávací bázi, ale zůstalo se právě jen u náznaků. Právě neexistence alternativního ideového paradigmatu a dokonce i představy o tom, že by něco takového mohlo být, vedla k přílišné "vstřícnosti" těch, kteří personálně obsazovali pozice v institucionálním systému, vůči skrytým strukturám. Odsud mj. vyplynul závěr, že pro další vývoj je takové alternativní paradigma dát. A to konkrétně ve formě:

- Vize, která obsahuje reflexi současné situace a jejího historického rozměru (kam a proč jsme se dostali, jak dál, jaký historicky významný úkol řeší současná doba).

- Operacionalizovatelného konceptu komplexních reforem, které jsou podmínkou změny, o kterou tu běží.

3. Byly identifikovány některé kritické momenty vývoje situace, jejichž analýzou a vzájemnou komparací lze říci něco více o tom, jak fungují jádra vyjednávání vlivu, která jsou nezbytná k dosahování průběžného konsensu skrytých struktur, a jakou podobu má hierarchie těchto jader. (K tomu se dostanu příště.)

4. Ne nepodstatnou metodologickou otázkou, kterou bylo nutno řešit, bylo i odlišení procesů, které probíhají spontánně, od procesů, k ovlivnění jejichž průběhu je využito synergických efektů dosahovaných prostřednictvím skrytých struktur.

Nyní k aktuálnímu dění 13.1.2013, které nepřineslo nic významného:

Prezident Miloš Zeman nejprve v pátek jmenuje předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku premiérem, teprve poté si začne zvát jednotlivé aspiranty na ministerské posty. Novinkám to řekl mluvčí Hradu Jiří Ovčáček, podle kterého je zásadní fakt, že prezident musí dostat seznam navrhovaných členů vlády až od nového ministerského předsedy. "Je potřeba vyčkat ústavního kroku, kterým je jmenování premiéra v pátek v 15 hodin. A teprve premiér může oficiálně panu prezidentovi předat oficiální seznam kandidátů na ministry," řekl Novinkám Ovčáček. Seznam ministrů, který Sobotka předložil Zemanovi v minulých dnech, je totiž pouze neformální. "V okamžiku, kdy bude jmenován nový premiér, se pan prezident teprve seznámí s definitivním seznamem. Od toho se budou odvíjet další kroky," uvedl mluvčí. Ten ale neočekává zásadní prodlevy v příštích krocích hlavy státu. "Pan prezident se jasně vyjádřil, že vláda by měla být jmenována do konce měsíce a časový prostor tam na schůzky je," uzavřel.

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/324374-zeman-napred-jmenuje-sobotku-pak-zacne-prijimat-kandidaty-na-ministry.html

A snad ještě jen maličkost z dění 13.1.2013 týkající se sporu o jmenování profesorů:

Když nebude schválen návrh novely o jmenování profesorů, podepíše jim sice prezident Miloš Zeman dekrety, pověří však ministra školství, aby jim je předal. Hlava státu je ale přesvědčena, že by novela, která svěřuje jmenování profesorů do rukou předsedy Senátu, mohla být schválena ve zrychleném čtení již do konce ledna. Zeman to uvedl v neděli v pořadu České televize - Otázky Václava Moravce. "V takovém případě bych postupoval stejně jako v případě docenta Putny, to znamená jmenovací dekret bych sice podepsal, ale pověřil bych ministra školství, tak jak se to často stávalo i za minulých prezidentů, aby dekrety těmto profesorům předal, a myslím si, že pro drtivou většinu z nich by to bylo horší řešení, než když jim to slavnostně v Karolinu předá předseda Senátu," popsal Zeman, jak by situaci řešil, kdyby novela neprošla. Za úplně nejhorší variantu by prezident považoval, kdyby nakonec profesory jmenovali rektoři. V takovém případě by podle něj chyběla přenositelnost titulu mezi univerzitami a hrozilo by, že rektor bude mít vůči určitému kandidátovi osobní sympatie, nebo antipatie. Existovala by také možnost, že profesora bude jmenovat rektor, který je sám docentem, což by podle Zemana bylo "poněkud absurdní". V současné době čeká na jmenování 85 profesorů. Zeman to ale za svou chybu nepovažuje, protože se prý na změně zákona dohodl s tehdejším ministrem školství Petrem Fialou (ODS) již v květnu minulého roku. "Já jsem se naopak snažil vyjít profesorům vstříc tím, že když chtějí nějakou reprezentativní osobu, která by posvětila jejich jmenování, tak že takovou reprezentativní osobou je předseda Senátu," uvedl Zeman, který také zopakoval, že prezident není "automat na podpisy" a nelze ho nutit, aby jmenoval profesora proti svému přesvědčení. Návrh novely o jmenování profesorů schválila nedávno vláda Jiřího Rusnoka v demisi i přes odpor rektorů, podle nichž nebyl návrh projednán se zástupci vysokých škol. Nyní se novelou bude zabývat Parlament. Zeman také uvedl, že 21. ledna jmenuje 15 rektorů. "Prostudoval jsem si jejich životopisy. Neshledal jsem žádné nové docenty Putny. S čistým svědomím budu jmenovat 15 rektorů," řekl Zeman.

Viz: http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=799352

Proč tolik rozruchu? Někdy se mi zdá (rozhodně ne ve všech případech), že je to tak trochu patologická snaha o vnější uznání povahově slabších a výkonnostně průměrných jedinců, která má překrýt neschopnost kritického sebehodnocení, ale i sebevědomí, pokud jde o to, kdo rozumí "kumštu" a svou vytrvalou pílí (nikoli podlézáním) je schopen dosáhnout skutečných vědeckých a pedagogických výsledků. Ti, co umí (a kterých znám rovněž dost), se kvůli tomu, kdo je bude jmenovat nevzrušují. Jsou nad věcí, protože ke svému uznání pomíjivou vnější autoritu nepotřebují.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře