(71.167) Hra: Co přinesl 14.11.13 – Superaféra 155

18. listopad 2013 | 08.00 |

Podle toho, co se událo ve čtvrtek 14.11.2013. by se dalo soudit, že sestavení vlády se blíží, viz. např.:

Prezident Miloš Zeman si znovu pozval do Lán předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku. Schůzka se uskuteční příští čtvrtek, oznámila mluvčí Hradu Hana Burianová. Je možné, že tam Zeman pověří Sobotku jednáním o sestavení vlády. "Prezident republiky Miloš Zeman přijme ve čtvrtek dne 21. listopadu 2013 v 16.00 hodin na zámku v Lánech předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku," sdělila ve čtvrtek bez dalších podrobností Burianová. Sobotka byl přitom u Zemana v Lánech už ve středu. Šéf ČSSD po jednání uvedl, že jej Zeman na následující schůzce pověří, aby vedl jednání o sestavení vlády. "Pan prezident mě informoval o tom, že trvá jeho záměr dát mi na následující schůzce pověření k tomu, abych vedl jednání o sestavení příští vlády,” uvedl ve středu Sobotka s tím, že jejich další schůzka by se mohla uskutečnit v příštím týdnu. "Jsem rád, že jsme se s panem prezidentem shodli, že pokud se budou koaliční vyjednávání vyvíjet dobře, je zde reálná šance na to, aby Česká republika mohla mít novou vládu ještě před koncem letošního roku," dodal.

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/319251-zeman-si-znovu-pozval-sobotku-do-lan-zrejme-ho-poveri-jednanim-o-vlade.html

Z tohoto hlediska oproti očekávanému poměrně poklidnému vývoji v tuto chvíli vystupují již jen dva faktory:

- Vyhrocování situace mezi ANO a KDU-ČSL, které vtahuje do hry Okamův Úsvit a nepřímo i KSČM. To v případě, že KDU-ČSL promanévruje svoji roli, může vést ke vzniku velmi radikální ústavní většiny.

- Toporný postoj všech zúčastněných v otázce tzv. církevních restitucích v situaci, kdy se postupně vyjevují stále větší problémy příslušného přijatého zákona. I pod vlivem tohoto by se situace mohla zvrtnout od přirozené koalice ČSSD, ANO, KDÚ-ČSL k radikální tvoření ČSSD, ANO, KSČM a Úsvitem (přičemž obě poslední strany by koalice ČSSD a ANO doplňovaly formou hlučné "tiché koalice" do tak výrazné ústavní většiny, že by se snad ani nevyplatilo zpracovávat přeběhlíky).

K tomu jen pro ilustraci dvě zprávy z Novinky.cz:

Pražský developer Luděk Sekyra se vyjádřil k Andreji Babišovi, kterému nevoní Sekyrův peněžní dar lidovcům. Sekyra KDU-ČSL zasponzoroval a Babiš kvůli tomu zvažuje, zda by vůbec chtěl s nimi vládnout. Sekyru označil za přítele Františka Mrázka, označovaného za někdejšího kmotra pražského podsvětí. "Vidím za tím snahu odvrátit pozornost od vlastních problémů, které si měl Andrej Babiš vyřešit před vstupem do politiky. Mohl mít dnes klidnější život," napsal Právu Sekyra. "Jako politik nepochybně může makat ve vládě, ale není osobou, která by mohla nastavovat morální standardy v zemi Masaryka, Patočky a Havla," dodal developer. Babiš zpochybnil financování KDU-ČSL ve čtvrtečním Právu. "Lidovci mají problém s mou lustrací, někteří naši členové zase mají problém, že KDU-ČSL financuje přítel Františka Mrázka pan Luděk Sekyra. Předseda lidovců Pavel Bělobrádek nebyl v médiích ani schopen říct, kolik miliónů jim dal. Doufám, že zprůhlední své financování. Bylo by špatné, kdyby byly strany řízeny ze zákulisí," řekl Právu Babiš.

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/319231-sekyra-babis-chce-odvratit-pozornost-od-svych-problemu.html

Výsledek voleb ukazuje, že lidé nepřijali schválenou podobu církevních restitucí. Po čtvrtečním jednání s prezidentem Milošem Zemanem v Lánech to novinářům řekl předseda KSČM Vojtěch Filip. KDU-ČSL by podle něj neměla trvat na tom, aby majetkové vyrovnání státu s církvemi platilo v současné podobě. Filip Zemanovi sdělil svůj názor na podobu rodící se vládní koalice ve složení ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Lidovci, kteří podporují zachování církevních restitucí, se podle něj staví proti výsledku voleb. Komunisté jsou tedy proti jejich zapojení do vlády, pokud KDU-ČSL svůj postoj nepřehodnotí. "Tady je podle mého soudu nutné, aby KDU-ČSL, která se nepodílela na přijetí zákona o církevních restitucích, netrvala na jeho platnosti," řekl novinářům Filip. "Pokud má dojít k nějaké změně smluv, tak je nutné, aby s ní souhlasily obě smluvní strany," řekl ve čtvrtek předseda lidovců Pavel Bělobrádek. Přivítal proto, že předseda ČSSD Bohuslav Sobotka chce o případných změnách v podobě restitucí jednat se zástupci církví a náboženských společností. Pokud budou lidovci součástí vládní koalice, bude se KSČM stavět do opozice. "V jiných formátech samozřejmě můžeme pomoci prosazovat ty zákony, které jsou v souladu s naším volebním programem," uvedl Filip. Zákon o církevních restitucích je podle předsedy KSČM nutné nejen zrušit, ale i nahradit jinou normou: "Způsobem, který by byl akceptovatelný pro většinu české společnosti, nikoli jenom pro klér." Zeman předsedovi komunistů řekl, že je připraven přijmout ke společné schůzce předsedy všech parlamentních stran, pokud ho o to požádají. Je mu prý jedno, zda s nimi bude hovořit individuálně, nebo na jednom velkém společném mítinku. Již před zahájením jednání se Zemanem Filip novinářům řekl, že se ochotně ujme role místopředsedy Poslanecké sněmovny, pokud do ní bude navržen stranickými orgány.

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/319292-filip-volby-ukazaly-ze-lide-odmitaji-cirkevni-restituce.html

Na možnost zvratu při vyjednávání vládní koalice upozorňuje i tradičně velmi dobře informovaná a analyticky přesná Českápozice.cz v článku J. Kalenského "Jak nevést politická jednání aneb O co jde Babišovi?":

Dva týdny se čekalo, až si ČSSD vyřeší vnitřní problémy a vítězové voleb budou moci konečně jednat o koaliční vládě. Sociální demokraté mají svůj pokus o rebelii aspoň na chvíli za sebou, začalo se jednat – a koalice není o nic blíže. Roli problematického subjektu po ČSSD plynule převzalo hnutí ANO. Například po jednání s KDU-ČSL nezaznělo z úst představitelů ANO nic v tom smyslu, že by měli potíž s církevními restitucemi. Po pozdějším jednání s ČSSD předseda ANO Andrej Babiš prohlásil, že by církve měly být vstřícnější k občanům a že restituce přicházejí nevhod. Odhlédnuto od samotné věcné podstaty problému: lidovci se nejdříve dozvědí, že s jejich nepřekročitelnou podmínkou (zachování církevních restitucí, tak jak jsou) ANO problém nemá, aby to jejich partner vzápětí zpochybnil. Především však za krátko přichází Babiš s náhlým útokem, který zaznamenaly Novinky.cz. KDU-ČSL Babišovi vadí, protože ji financoval Luděk Sekyra, což je přítel kmotra Františka Mrázka. A předseda ANO prý proto začíná přemýšlet o podpoře menšinového kabinetu hnutím Úsvit Tomia Okamury. Čitelnost financování politických stran je v Česku samozřejmě dlouhodobě problém, který ANO vzhledem ke svému miliardářskému předsedovi řešit nemusí. Jenže přiklánět se zrovna k Okamurově hnutí působí absurdně. Jde o tentýž Úsvit, který v hodnocení Transparency International, jež se zabývala financováním politických stran a hnutí, naprosto vyhořel. Za který kandidoval Vít Bárta, muž s osobitým přístupem k vedení účetnictví strany Věci veřejné, který půvabně shrnul do věty: "Potřebujeme nějaký oficiální peníze na kampaň". Financování Sekyrou Babiš vytahuje necelé dva měsíce poté, co se dar od tohoto podnikatele objevil na transparentním účtu KDU-ČSL. Takže šest týdnů tyto peníze problém nebyly, a najednou jsou? A pokud se lustrují někdejší obchodní partneři lidoveckých sponzorů, dočkáme se také lustrování někdejších obchodních partnerů Babiše? Vysvětlení Babišova počínání se nabízí trojí:

- Šéf ANO může být nervózní, jednoduše ve svém útoku na lidovce přestřelil. Nervózní může být třeba z toho, že někteří členové jeho hnutí začínají hovořit o tom, že by měli problém, pokud slovenský soud usvědčí Babiše z vědomé spolupráce s StB. Lídr královéhradecké kandidátky Ivan Pilný už dokonce pro iDNES prohlásil, že by v takovém případě rovnou odešel z hnutí.

- Druhá možnost je, že se Babiš s lidovci prostě dohodnout nechce a míří k jiné vládní sestavě. A pokud by někomu jako záminka k ukončení koaličních námluv nestačily církevní restituce, nachází si nový problém.

- Třetí možnost: Babiš si s lidovci těmito výroky jen hraje, a snaží se při koaličním jednání navyšovat svou cenu, jak je zvyklý z byznysu.

Ať platí kterákoliv možnost, ani jedna z nich se nedá označit za "konstruktivní politické jednání", které by mělo usnadnit sestavení kabinetu. Pohrůžky spoluprací s Úsvitem lze při pohledu na personální složení tohoto subjektu brát vážně jen stěží. Lavírování kolem restitucí situaci také nijak nenapomáhá. Radost ze současné situace může mít jen Miloš Zeman. Stabilní kabinet vzešlý z voleb je stále v nedohlednu, a zemi nadále spravuje spolek jeho nikým nezvolených přátel.

Viz: http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/jak-nevest-politicka-jednani-aneb-o-co-jde-babisovi?utm_source=newsletter&utm_medium=mail&utm_campaign=ns_cnt_sp

K článku lze mít jen jednu malou připomínku, a to pokud jde o větu: "Pohrůžky spoluprací s Úsvitem lze při pohledu na personální složení tohoto subjektu brát vážně jen stěží." Případnou spoluprací s Úsvitem by si A. Babiš (a nejen on) otevřel cestu i ke spolupráci s KSČM a ústavní většině. Tak výrazné, že těm, kterým by se nelíbilo spoléhat na případné přeběhlíky či rozkol ve straně, by to nemuselo vyjít.


Spíše jako přílohu přidávám kvalifikovaný článek D. Macka "Zkonsoliduje "koalice 111" českou zahraniční politiku?" uveřejněný v Českápozice.cz, který ukazuje některé mezinárodní souvislosti sestavování vládní koalice:

Poslední česká vláda s mandátem od Poslanecké sněmovny se v oblasti diplomacie potýkala s chronicky nevyzpytatelnou a protichůdnou trojjediností zahraniční politiky spoluvytvářené ministerstvem zahraničí, Úřadem vlády a prezidentem. Pořadí institucí přitom ukazuje tehdejší kritické vymezení vůči procesu evropské integrace – od okázale proevropského šéfa diplomacie Karla Schwarzenberga, přes odměřenějšího premiéra Petra Nečase až po eurofobního prezidenta Václava Klause. Po nástupu eurofederalisty Miloše Zemana do prezidentského postu však žádné sblížení Hradu a Černínského paláce nenastalo. Naopak, českou diplomacii částečně paralyzoval například spor nedávných prezidentských kandidátů o osoby velvyslanců. Rozuzlení přišlo až s pádem Nečasova kabinetu a se jmenováním "poloprezidentské" vlády premiéra Jiřího Rusnoka. Ta se však záhy ocitla v demisi, a od té doby se soustřeďuje na "nezbytné, udržovací akce", jako je přistání na jednom z nejnebezpečnějších letišť světa v turisticky exkluzivním Bhútánu. Případná většinová koaliční vláda ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL – takzvaná koalice 111 – s mandátem od Poslanecké sněmovny, navíc když se prezident i tyto tři subjekty navenek hlásí k obdobnému tempu evropské integrace, proto teoreticky skýtá vcelku příznivé vyhlídky na konsolidaci české zahraniční politiky. Již teď se však objevuje několik zádrhelů, například protekcionismus či "energetická bezpečnost" ve vztahu k Rusku, potažmo k Temelínu. Ze tří subjektů nejčastěji zvažované vládní koalice má pouze nominální vítěz voleb ČSSD dopředu avizovaného adepta na příštího šéfa české diplomacie: stínového ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Není však žádným tajemstvím, že ten figuruje na Zemanově seznamu sociálnědemokratických "zrádců", kteří potopili jeho první prezidentskou kandidaturu v roce 2003. Pokud se Hradu zhroutil plán na jmenování premiéra ze spřízněného křídla ČSSD, plán B na nepřímé ovládnutí kabinetu by mohl spočívat v nejmenování (vetování) nepoddajných osob nominovaných na ministry. Šance Lubomíra Zaorálka na obsazení hlavní černínské pracovny by v takovém případě byly nevalné. (V bruselských kuloárech se prý šušká, že by Zaorálek mohl být sociálnědemokratickým adeptem na příštího českého eurokomisaře, jehož na rozdíl od ministrů nejmenuje prezident. Jiní pozorovatelé však pochybují, že by Bohuslav Sobotka cenného vnitrostranického spojence odklidil do zahraničí.) Důstojným (a "nezemanovským") náhradním adeptem na post šéfa české diplomacie by teoreticky mohl být stínový ministr obrany a expředseda sněmovního zahraničního výboru Jan Hamáček. Vnitrostranickou pozici lídra středočeské kandidátky ČSSD však oslabilo to, že ho ve volbách preferenčními hlasy z dvanáctého místa přeskočil exposlanec Věcí veřejných Stanislav Huml. Vnitřně se svářící ČSSD navíc hrozí potenciální nejednota i v oblasti zahraniční politiky, neboť k ožehavým mezinárodním otázkám se vedle Zaorálka pravidelně vyjadřuje také Miloševičův apologet a Zemanův přívrženec Jaroslav Foldyna, který prosazuje slovanskou vzájemnost a orientaci na krajně levicové režimy. Samotný Zaorálek, který před lety hlasitě podporoval protiradarové hnutí Ne základnám! (v jehož čele stál sympatizant Hizballáhu), je možná až příliš ideologicky exponovaný, aby mohl být ministrem zahraničí v koaliční vládě, v níž by většinu poslanců měly nelevicové subjekty. Další koaliční stranou, hned s několika potenciálními adepty na šéfa české diplomacie, je KDU-ČSL. K návratu do čela Černínského paláce by zřejmě nebylo nutné dvakrát vybízet exministra zahraničí Cyrila Svobodu, který se možná už už viděl jako euroatlantický fíkový list středolevé koalice za účasti SPOZ (a Lukoilu), ale volby dopadly jinak. "Cyril je passé. To, že ho všude zvou, nic neznamená. Nemá mandát nebes, totiž od strany," vysvětlil ČESKÉ POZICI zdroj z KDU-ČSL. Předsedou zahraniční odborné komise lidovců je jiný exministr Svoboda: Pavel. Ten však byl již na jaře stanoven lídrem KDU-ČSL pro nadcházející volby do Evropského parlamentu, a jak sdělil ČESKÉ POZICI, s vládním angažmá v případné trojkoalici své strany, ČSSD a ANO nepočítá. "Pokud se dostaneme do vlády, tak z té velké ministerské trojky budeme chtít vnitro," prozradil ČESKÉ POZICI zdroj z KDU-ČSL. Vzhledem k pučistické eskapádě stínového ministra vnitra za ČSSD Jeronýma Tejce jde o resort, který by sociální demokraté koaličním partnerům možná přenechali. "Klidná síla" české diplomacie navíc v mimoparlamentní opozici poněkud zdivočela. Lidovecký volební program výslovně odmítá členství Turecka v Evropské unii a požaduje její přísnější imigrační politiku. Dokonce i cíl urychleného znovuobnovení bezvízového styku s Kanadou dnes lidovci prezentují stylem hodným Úsvitu. Ministerstvo zahraničí by tedy mohlo připadnout druhé nejsilnější koaliční straně ANO, v jejíchž předních řadách jsou hned dva zkušení diplomaté: Martin Stropnický a Pavel Telička. S Teličkou se ale počítá jako s lídrem ANO pro volby do Evropského parlamentu (a podle některých pozorovatelů možná i jako s kandidátem na evropského komisaře po Štefanu Fülem). Programová východiska hnutí ANO sice tradiční strany kritizují jako amorfní, ale jeho zahraničněpolitická orientace je jasně euroatlantická, což ČESKÉ POZICI potvrdil exministr kultury a bývalý velvyslanec v Portugalsku a Itálii Martin Stropnický. Ten se kriticky vymezil vůči ČSSD – její postoj k některým spojeneckým závazkům popsal "na hranici odpovědnosti". Například z otázky amerického radaru v Brdech prý levice udělala politikum, kolem něhož pak někteří sociální demokraté "exhibovali". "Zaorálkův antiradarismus byl nepřehlédnutelný," vzpomíná jihomoravský lídr ANO. "Je fér říct o předchozích vládách něco pozitivního," vymkl se Stropnický pověsti ANO coby protestního hnutí populisticky tepajícího veškerý polistopadový vývoj. "Pro ozbrojené složky našly v mezinárodních misích přiměřenou parketu. Ať už šlo o zdravotníky nebo o protichemickou jednotku." Také v otázce energetické bezpečnosti je hnutí ANO o poznání "atlantičtější" než ČSSD. Stínový sociálnědemokratický šéfdiplomat Zaorálek pro ČESKOU POZICI uvedl, že už samotné slovní spojení "energetická bezpečnost" je ideologický pojem, se kterým přišli Američané, a na nějž bychom se tudíž měli "vykašlat". Stropnický pak k otázce temelínského tendru uvedl, že země natolik energeticky závislá na Rusku musí mít různé zdroje: "Kdybychom měli rovnocenné nabídky, pak bezpečnostní hledisko musí hrát roli. To není žádné mávání rudým nebezpečím. Rusko zkrátka neopustilo ideu uplatňování vlivu." K nelibosti Rosatomu by se na tom ANO v rámci případné trojkoalice nejspíš shodlo i s KDU-ČSL, jež se ve svém volebním programu přimlouvala za "důslednou obranu energetické bezpečnosti, mj. při dostavbě Temelína". Pokud má Zaorálek se slovním spojením "energetická bezpečnost" ideologický problém, Pavel Svoboda pro ČESKOU POZICI uvedl, že by se místo toho mohlo operovat s termínem "energetická diverzifikace". Otázkou zůstává, zda by shoda panovala v rámci hnutí ANO. ČESKÁ POZICE v této souvislosti Stropnickému připomněla, že do sněmovny byli na kandidátce ANO zvoleni i členové hnutí Severočeši.cz, za které už v Senátu zasedá mimo jiné Jaroslav Doubrava, místopředseda senátního Výboru pro záležitosti EU a zároveň místopředseda společného senátorského klubu Severočechů, KSČM a SPOZ. Ústecký senátor, který se v horní komoře zaskvěl už v letech 1998 až 2004 v dresu KSČM, sám sebe pro ČESKOU POZICI popsal jako euroskeptika s kritickým pohledem na NATO. "Ze všeho nejmíň bych chtěl vidět ve vládě KDU-ČSL," opřel se Doubrava do případného vnitrokoaličního euroatlantického spojence hnutí ANO. Stropnický pro ČESKOU POZICI připustil, že je těžké euroskeptismu nepodlehnout, neboť v diskusi chybí neemocionální přístup a neúspěchy EU jsou vděčnějšími tématy než například stabilita Evropy, která se považuje za samozřejmost. A také ve volebním programu ANO se píše: "Je naší povinností se konstruktivně vymezovat vůči nesmyslné (bruselské) byrokracii." Vzhledem k podnikatelským zájmům svého zakladatele a lídra Andreje Babiše má hnutí ANO v podstatě předurčený pohled na otázku zemědělských dotací. Stropnický si pro ČESKOU POZICI posteskl, že debata o nich je nekultivovaná, a vyzdvihl jejich význam pro malebnost krajiny. "Jsme stoupenci soběstačnosti v potravinách," uvedl Stropnický o cíli, který by nejspíše posílil Babišovu pozici na trhu. Jako nástroje vytyčené politiky zmínil Stropnický snížení DPH pro zemědělce či příklad Polska, kde jsou prý zemědělci částečně osvobozeni od sociálního pojištění. Na námitku, že s protekcionismem či jiným zvýhodňováním domácích producentů by hnutí ANO mohlo v Bruselu narazit, Stropnický odpověděl, že při vyjednávání přístupových podmínek před vstupem Česka do EU se udělaly chyby, o nichž je třeba znovu jednat, aby se tu opět vyplatilo pěstovat. (Se svými obavami z možných ochranářských tendencí hnutí ANO se ČESKÉ POZICI svěřil Lubomír Zaorálek.) Na upozornění, že hlavním vyjednavačem podmínek českého členství v EU byl Pavel Telička, Stropnický odvětil: "Po bitvě je každý generálem." Na otázku ČESKÉ POZICE, zda by byl v případné koaliční vládě připraven zhostit se postu ministra zahraničí, však Stropnický přímo neodpověděl. "Myslím, že by mě bavila práce ve sněmovním zahraničním výboru," stočil hovor k pracovním vyhlídkám řadového poslance a dosud neznámému rozuzlení povolebních vyjednávání. A dodal: "Opravdu si teď nevybírám barvu tapet v Černínském paláci."

Viz: http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/zkonsoliduje-%E2%80%9Ekoalice-111%E2%80%9C-ceskou-zahranicni-politiku




Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře