Teorie her jako bojové umění (20)

14. únor 2013 | 08.00 |

Teorie her jako bojové umění (20) 

Úvodní poznámka

Prostřednictvím kontextuálního charakteru reálných her jsme objasnili, že i zdánlivě iracionální jednání (vyplývající z nenávisti či závisti nebo naopak lásky či soucitu) může být racionálním a jakou roli v našem on-line rozhodování hrají jednotlivé složky naší psychiky. Ukazuje se, že je mnohem snazší obhájit koncept racionálně se rozhodujícího jednotlivce, než objasnit, jakým způsobem se mýlíme. Proto se této otázce budeme věnovat v samostatném dílu našeho seriálu.

O tom, jakým způsobem se mýlíme

Pohled na omyl z hlediska kontextuálního charakteru her je jedním z prvních poznatků, které jsou prokazatelně prakticky využitelné v reálném životě. Z hlediska kontextuálního charakteru reálných her je užitečné vycházet z toho, že společenskou realitu budeme chápat jako konglomerát nejrůznějších her, které jsou vzájemně propojeny. Nikdy nemůžeme znát všechny hry a nikdy nemůžeme znát všechny vazby a souvislosti mezi nimi.

V prvním přiblížení můžeme říci, že se mýlíme tím způsobem, že:

0001pt;line-height: normal" class="MsoNormal">1. Buď neznáme všechny parametry určité hry (hráče, strategie, které mají k dispozici, hodnoty výplatní matice apod.).

2. Nebo neznáme některou z podstatných her, která se hraje a jejíž průběh a výsledky podstatným způsobem ovlivňují reálně dění, jehož jsme součástí.

Ukazuje se, že klíčovou roli v našem chybném vyhodnocení reality hraje především to, že neznáme některou z her. To, že neznáme, resp. špatně odhadujeme parametry některé z her je totiž dáno téměř vždy právě tím, že o určité hře nemáme tušení. Pro přesnost, úplnost a praktickou orientaci lze rozlišit omyly, kterých se dopouštíme, následujícím způsobem:

Omyl 1. řádu:

- Buď neuvažujeme významnou hru či hry, které vstupují do kontextu hry, v níž činíme rozhodnutí.

- Nebo naopak promítáme do hry, v níž činíme rozhodnutí, kontext nějaké jiné hry či jiných her, který v ní ovšem není přítomen.

Omyl 2. řádu:

- Buď u některého z hráčů neuvažujeme významnou hru či hry, které on sám uvažuje jako kontext her a činí na základě toho rozhodnutí.

- Nebo naopak promítáme do rozhodování některého hráče kontext nějaké jiné hry či jiných her, které on sám neuvažuje

Vzniká otázka, jakou podobu mají ty hry, jejichž roli si uvědomujeme nejméně často a kterých se tudíž můžeme snadno stát obětí (např. tím, že jsme považováni za figurku, se kterou se tahá v nějaké hře a která může být snadno obětována). Uvidíme, že takovými hrami jsou zpravidla ty, které souvisejí s vytvářením a fungováním struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

Teorie omylu a odpověď na otázku, proč hrajeme hry, ve kterých jsme jen figurkami?

Zde je na místě připomenout díl (1.1) našeho seriálu uveřejněný 2.2.2013, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/191789-teorie-her-jako-bojove-umeni-11.html

Připomenu to nejdůležitější (text v rámečku):

Jako motto celého našeho seriálu jsem uvedl citaci z knížky V. Dvořákové Rozkrádání státu: "Každé malé dítě vám odmítne hrát hru, která nemá pravidla, kde se pravidla mění nebo kde někdo podvádí: "To nemá cenu..." Proč my tu hru s politiky i nadále hrajeme a necháme si to líbit?" (S. 22.) K tomu jsem dodal: "...a nejenže si to necháme líbit - dodal bych - někteří z nás do různých her, které nemají pravidla, v nichž se podvádí, dokonce vstupujeme a jsme přesvědčeni, že je to správné. Přitom jsme pouhými figurkami či dokonce jen pěšáky, které jsou ochotni ti, co nás do těchto her vtahují, obětovat. A také dříve nebo později obětují. V těch hrách, o kterých oni vědí, ale my ne. V těch hrách, ze kterých oni mají prospěch, ale my ne."

Vzhledem k tomu, že jsme se již seznámili s některými základy teorie her, můžeme si položit dva navazující otázky:

1. Jedná se o problém psychologický, nebo k jeho objasnění může pomoci i teorie her se svým matematickým aparátem?

2. Pokud ano, tj. pokud k objasnění výše uvedeného problému lze použít i aparát teorie her, tak jaký, resp. dokážeme vytvořit model, který by výše uvedený fenomén (naši ochotu hrát "špatné hry" popsaného typu) objasnil?

Zavázal jsem se na tuto otázku v kontextu aktuálního dění odpovědět na našem pravidelném teoretickém semináři, viz:

http://www.vsfs.cz/?id=1684-aktuality

a to 27.2.2013, návazně odpověď publikovat v rámci tohoto seriálu. Odpověď v souladu s tím, co jsme si řekli o tom, jakým způsobem se mýlíme, musí mít podobu přesného vymezení her, které nevidíme, a her, které vkládáme do našeho vidění reality, aniž by tyto byly původními hrami, následkem čehož pak i chybně oceňujeme parametry těch her, o kterých víme.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře