Teorie her jako bojové umění (16)

10. únor 2013 | 08.00 |

Teorie her jako bojové umění (16)

K otázce 1(15) – Výplatní matice hry s dělením 100 Kč

Hru, kterou jsme popsali v přecházející části, je hra typu ultimátní (podmíněné) hry. Pro jednoduchost budeme předpokládat, že 100 Kč lze dělit jen na desetikoruny, nikoli menší částky. Hru lze zadat následující výplatní maticí:

7pt; mso-height-rule:exactly" class="MsoNormal">Hráč 2

Navrhne

rozdělení:

Strategie 1

Přijme

Strategie 2:

Odmítne

Hráč 1

S1       0:100

    0:100

0:0

S2     10:90

  10:90

0:0

S3     20:80

  20:80

0:0

S4     30:70

  30:70

0:0

S5     40:60

  40:60

0:0

S6     50:50

  50:50

0:0

S7     60:40

  60:40

0:0

S8     70:30

  70:30

0:0

S9     80:20

  80:20

0:0

S10   90:10

  90:10

0:0

S11 100:0

100:0

0:0

.

Hráč 1 má 11 strategií, tj. 11 návrhů, jak stokorunu rozdělit (S1 – S11). Hráč dva má jen dvě strategie – přijmout či nepřijmout navržené rozdělení. Pokud by se hrála jen tato hra, Hráč 2 by přijal jakékoli rozdělení, kterým si zvýší užitek v podobě výplaty, Hráč 1 by navrhl to rozdělení, které bude pro Hráče 2 přijatelné a které pro něj znamená nejvyšší užitek. To je rozdělení 90:10.

K otázce 2(15) – Objasnění zdánlivé odlišnosti mezi experimentem a teorií

Zdánlivou odlišnost experimentů od toho, co říká teorie, lze vysvětlit tím, že většina z nás na základě svých zkušeností budeme uvedenou hru uvažovat v kontextu hry typu Poziční investování. Ve hře typu pozičního investování vyhrává ten, kdo je schopen investovat více.

Představme si, že na první hru (dělení stokoruny) navazuje další, a to hra typu Poziční investování. Konkrétní příklad – poté, co se aktéři předešlé hry rozdělí o 100 korun, se půjdou ucházet o dívku. Přitom každý z nich ví následující: Dívka si vybere toho, kdo jí koupí hezčí (a v našem případě tudíž dražší) kytku. Pak přesně podle ekonomické teorie (pochopitelně při přesně definovaných podmínkách) je pro každého z hráčů jediné přijatelné rozdělení 50:50. Jinak totiž ve druhé hře zcela jistě prohraje ten, kdo v první hře získá méně.

Lze namítnou, že náš příklad je založen na umělých předpokladech (dívka si vybírá jen podle toho, kdo jí přinese dražší kytku). Ale i výchozí příklad byl založen na vytvoření podmínek, které nejsou zcela přirozené. Pokud by se nejednalo o experimentování, pak by do hry musel vstoupit kouzelný dědeček.

V realitě se paralelně hraje množství nejrůznějších her, které se různě prolínají. V tomto smyslu můžeme hovořit o kontextuálních hrách, tj. hrách, které se v realitě hrají v kontextu jiných her. Jejich parametry nikdo nezná zcela přesně a každý je jen odhaduje. S pozičními hrami, o kterých jsme hovořili, se setkáme téměř všude (jak se kdo obléká, s jakým autem přijede na úřad, jakého si kdo najme právníka, do které restaurace kdo chodí, jaký večírek si kdo může dovolit financovat...).

Vyhodnocení nejrůznějších her, toho, jak se prolínají, jak je hrát a jak v nich obstát, provádí člověk nejen formou racionálního kalkulu, ale i prostřednictvím svých emocí. Člověk svou psychikou (prožitky) oceňuje (byť velmi přibližně a s řadou selhání, jinak to ovšem nejde) reálné situace. Projevuje se to i tím, že se v jeho psychice setkáme s takovými jevy, jako je závist, nepřejícnost atd. To však vůbec neznamená, že v této oblasti k "dešifrování" reality nemůžeme použít vhodný ekonomický model založený na předpokladu racionálního základu lidského chování. Mj. - abychom rozklíčovali (dešifrovali) určitý konkrétní jednoduchý případ, potřebujeme většinou odhalit tak 4-5 vrstev. Někdy k tomu již "čtecí zařízení" (postupně rozšiřovaný model) máme, jindy ne. Je poměrně vzrušující dešifrovat společenskou realitu včetně lidských slabostí (pokud to vůbec jsou slabosti) tímto způsobem.

Pro ilustraci uvedeme ještě třetí vrstvu, která by na dvě výše uvedené hry (předpokládající kouzelného dědečka nabízejícího za určitých podmínek stokorunu a pozičního investování do kytky, prostřednictvím které lze zlomit srdce milované dívky) navázala. Jak jsme si již ukázali, pro racionálně uvažujícího hráče je jediné rozumné řešení (pokud je informován o navazující hře, která vede k získání dívky) nabídnout dělení 50:50. Pokud by nabídl dělení, které by pro něj bylo výhodnější, musel by toto dělení vzhledem k existenci navazující hry druhý hráč odmítnout. Tím ovšem hra nekončí. Oba hráči mají 50 Kč, za které mohou pořídit kytku a ucházet se o dívku. Mohou však udělat ještě něco jiného. Toho, kdo se naučil vidět reálné situace prostřednictvím teorie her, okamžitě napadne, co mohou učinit a jakou další hru tím odstartují. Mohou totiž uzavřít dohodu, že nepoužijí peníze na nákup kytky a využijí je jiným způsobem. Pokud totiž oba kytku koupí, žádný z nich tím nic nezíská. Tuto dohodu však každý z nich může buď dodržet, nebo porušit. Tím se dostanou do situace, kterou lze popsat prostřednictvím nám již dobře známé hry typu Vězňovo dilema.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Teorie her jako bojové umění (16) václav pohoriljak 17. 02. 2013 - 00:02
RE(2x): Teorie her jako bojové umění (16) radimvalencik 17. 02. 2013 - 21:44