Teorie her jako bojové umění (15)

9. únor 2013 | 08.00 |

Teorie her jako bojové umění (15) 

Úvodní poznámka

V předcházející části jsme si ukázali, že zdánlivé rozpory mezi tím, "jak by se měl člověk chovat podle teorie" a "jak se chová ve skutečnosti" lze vysvětlit kontextuálním charakterem reálných her, které hrajeme: Každá hra se hraje v kontextu jiných her a my na základě svých zkušeností (které přenášíme z jedné reálné situace do druhé) tento kontext určitým způsobem vyhodnocujeme a respektujeme. 

Vztahy mezi modelem reality a realitou samotnou jsou poněkud složitější, než je výše uvedeno, pro začátek však lze s touto představou vystačit. Respektování kontextuálního charakteru reálných her je při praktickém využití teorie her jako bojového umění mimořádně významné. Pokud bychom se řídili pouze modely jednotlivých her, které teorie her poskytuje, mohli bychom se dopouštět řady omylů. (Problematice omylu se budeme věnovat v některém z dalších dílů.)

V tomto dílu našeho seriálu si ukážeme konkrétní příklad dobře popsané zdánlivé odlišnosti mezi tím, co říká teorie, a tím, jak se chová člověk ve skutečnosti. V návaznosti na to pak (v dalším dílu seriálu) předvedeme, jak snadno a velmi přesně lze zdánlivou odlišnost reality a jejího modelu objasnit prostřednictvím rozšířeného modelu reality, který respektuje kontextuální charakter reálných her.

Zdánlivý rozpor mezi teorií a realitou podle A. Michla

Na blogu A. Michla (výborného ekonomického analytika a schopného ekonomického publicistu) lze najít příspěvek "Jak rozdělit intergalakticky zapákovaných 100 Kč?", viz:

www.blog.aktualne.centrum.cz/blogy/ales-michl.php?itemid=6643

Pro zajímavost – za jeden týden od svého publikování byl přečten 1739krát, což je velmi vysoký počet návštěv. Příspěvek byl uveřejněn 22. 05. 2009. Je v něm uvedeno následující:

"Úkol: Podělte se s neznámým o nalezených 100 Kč. Vy navrhujete, v jakém poměru se rozdělíte. Máte jednu možnost učinit nabídku. Pokud druhá strana odmítne, nedostane nikdo nic. Když odsouhlasí, bude po vašem. Co vy na to? Za mě říkám, vezmu si 80 korun a vám dám dvacetikorunu na malé pivo. Vezmete to? Podle teorie byste měli maximalizovat užitek. Proto zlatá dvacka, ne? Ruku na srdce, vezmete nabídku doopravdy? Když jsem při studiích dělal tento pokus v nejlepším londýnském studentském baru "The Quad", 90 procent lidí nabídku 80:20 odmítlo. Ekonomickou teorii boří přirozené lidské vlastnosti typu vlastní zájem, pýcha, potupa, msta (podtrženo námi). Podle pokusů musíte přijít alespoň s 65:35, aby byla celkem slušná šance na to, že neskončíte s prázdnou." 

Z hlediska toho, čím se zabýváme, lze stěží najít vhodnější příklad, který otevírá cestu k následujícímu:

- Vyvrací výše zmíněný "obecně oblíbený omyl", že (řečeno např. slovy autora příspěvku) "ekonomickou teorii boří přirozené lidské vlastnosti typu vlastní zájem, pýcha, potupa, msta", resp. ukazuje, že dobrá ekonomická teorie je schopna dešifrovat zdroje psychických fenoménů tohoto typu.

- Ilustruje, že za každou poznanou vrstvou reality je další a zajímavější.

Dříve než si ukážeme, o co v daném případě jde, podívejme se na reakce čtenářů uvedené na stejné webové adrese (vybrali jsme ty, které jsou nejvíce k věci). Čtenáře označujeme písmeny A, B, C atd.:

A: "Dobré cvičení. Taky bych dvacku nevzal: Když jsi skrblík, utři hubu se mnou. Ale pravda je, že být na druhé straně pokusu, na vteřinu bych neuvažoval o jiné oferetě než fifty-fifty. Vyplývá z toho něco? Asi ano. Jsem patrně spíše na okraji Gaussovy křivky. Kde je její střed? Kolem té pětatřicítky."

B: "Dvacku bych vzal, ale hned mě napadlo to, co Jedlu: Kdybych byl na druhé straně, nalezené bych dělil 50:50. To je v člověku. Možná proto dodnes nic nemám..."

C: "Tak to jste pane Michl docela drsňák. Pokud je to nastaveno tak, že pokud druhý odmítne, nedostane nikdo nic, tak já bych tedy tolik neriskoval."

D: "Ten druhý dostal od prvního příležitost, bez prvního by neměl vůbec nic, tedy z mého pohledu 50:50 není jediná spravedlivá nabídka."

E: "Pane Michle, zapomněl jste na takové pojmy, jako je spravedlnost a fair play – chápu vás, fair play není ekonomická kategorie."

F: "Vy opravdu nevíte, že v normálním "chlapském společenství" (na vojně, ve skautském oddílu, v partě dělníků na stavbě) je zcela samozřejmé dělení 50:50 a jakékoliv jiné se kvalifikuje jako lotrovina? Právě tento fakt je zjevně neznámý našim "elitám" a domnívají se, že můžou zcela libovolně krást, a to i v případě, že "je na ně vidět". Někde jsem četl, že etické jednání je v podstatě reflex – ti, kteří veřejně kradou, jednají proti tomuto reflexu, a budou dříve či později (nejčastěji v čase nějaké krize – ejhle!) potrestáni."

G: "Ještě mě napadlo – jaký vliv má velikost té částky. Malé pivo je docela jednoduché odmítnout z pohledu "spravedlnosti". Ale jak by se člověk asi zachoval při dělení 1 miliónu (20:80)?"

H: "Pokud dobře rozumím podmínkám a pokud jsou stoprocentně jasné i účastníkům pokusu (nejsou pod nějakým tlakem), tak si myslím pane Michle, že na to jdete moc vědecky. My prostí lidé uznáváme půl na půl anebo jděte někam..., buď akceptuje, nebo odmítá."

I: "Jaképak fifty-fifty? Nejde o dělení s kámošem. Je jedno, kdo se jak zasloužil. Je to přece modelová situace a jediné, co je důležité, je maximalizovat zisk na základě toho, co můžu. Můžu učinit jednu nabídku. Obecné statistiky jsou, pane Michle, k ničemu. Je rozhodující, co pro druhého výše jeho podílu znamená. Bude-li to roční příjem, vezme bez ohledu na to, že na vás bude rozzloben. Bude-li to dvacetikačka (ve stejném poměru), pošle vás někam. Takže obecně stanovit poměr nelze. Kdyby šlo opravdu o stovku, je škoda času něco řešit."

J: "Hezká psychologická hříčka: jaká částka bude pro vašeho protihráče natolik lákavá, že se vzdá potěšení z pomyšlení, že vy nedostanete nic? Je možné, že škodolibost může sehrát roli i při pomyšlení na sdílení podílu při likvidaci průšvihu. Sebevražednou."

Všimněme si, že prakticky všechny reakce odkazují na různé psychické fenomény, kterými se čtenáři snaží zdůvodnit své stanovisko k danému problému.

Otázka k zamyšlení 1(15):

Dokážete popsat uvedenou hru příslušným modelem (maticí výplat)?

Otázka k zamyšlení 2(15):

Je odlišnost modelu od reality dána vlastnostmi lidské psychiky (jak se domnívá A. Michl a prakticky všichni, kteří na jeho příspěvek reagují), nebo tuto odlišnost lze vysvětlit prostřednictvím rozšířeného modelu v rámci teorie her?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře