(71.139) Hra: Co přinesl 17.10.13 – Superaféra 127

21. říjen 2013 | 08.00 |

S naprostou jistotou očekávané nalezení kompromisu umožňujícího zvýšit dluhový strop USA bylo hlavní událostí čtvrtku s datem 17.10.2013, k němuž se již dlouho upírala pozornost celého světa. Podívejme se, jak proběhlo (prozatímní) rozuzlení dramatu (první a druhá zpráva je z Centrum.cz, třetí z Česká pozice.cz, která uveřejnila hlubší rozbor z pera J. Táborského):

Americký Senát i Sněmovna reprezentantů schválily kompromisní zákon, který navyšuje dluhový strop USA a obnovuje financování federální vlády. Zákon následně podepsal prezident Barack Obama. Stalo se tak jen několik hodin před tím, než měla  vypršet doba pro dosavadní navýšení dluhového stropu, a americké vládě hrozilo, že nebude moci splácet část svých závazků. To by mělo velmi negativní dopad na americkou i světovou ekonomiku. Kompromisní zákon prošel ve stočlenném Senátu hladce, ruku pro něj zvedlo 81 senátorů. To znamená, že ho podpořila i řada republikánů, neboť demokraté mají v horní komoře Kongresu 52 křesel ze sta. Ve Sněmovně reprezentantů ovládané republikány zákon prošel poměrem hlasů 285 ku 144. "V této bitvě není vítězů," prohlásil po schválení zákona mluvčí Bílého domu Jay Carney. Podle ratingové společnosti Standard & Poor's stálo americkou ekonomiku šestnáct dní v období nouzového režimu bez schváleného rozpočtu 24 miliard dolarů. Kompromis schválený Kongresem počítá se zvýšením dluhového limitu, díky kterému zůstane vláda likvidní nejméně do 7. února. Až do 15. ledna pak zajistí také obnovu plného financování vládních aktivit, které je od počátku října pozastaveno. Po více než dvou týdnech se tak znovu otevřou a začnou fungovat všechny federální úřady a instituce. Na 800 tisíc federálních zaměstnanců se po nucené dovolené vrátí do práce. Dohoda mezi republikány a demokraty, kterou nyní Senát schválil, má dočasně odvrátit hrozbu neschopnosti americké vlády splácet dluhy. Pokud by Washington kvůli politickému patu nebyl schopen dostát svým finančním závazkům, eurozóně by hrozil návrat do recese a problémy by měla i Čína, která je největším americkým věřitelem. Dluhový strop USA v současné době činí 16,7 bilionu dolarů (asi 318 bilionů Kč) a Kongres jej naposledy zvýšil v srpnu 2011. Vláda již několik měsíců využívá mimořádná opatření, aby se pod tímto limitem udržela. Ve čtvrtek však podle ní budou všechny tyto možnosti vyčerpány. Jádrem sporů mezi zákonodárci je zdravotnická reforma prezidenta Baracka Obamy, jejímž odkladem republikáni ve Sněmovně reprezentantů podmiňují uvolnění peněz pro státní výdaje.

Viz: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=792967

Americký Kongres se nakonec po týdnech politických půtek dohodl na kompromisním zákonu, jenž ukončil dva týdny trvající vládní odstávku (government shutdown) a navýšil dluhový strop USA. Díky tomu se může z nucené dovolené vrátit na 450 tisíc federálních zaměstnanců a dalšího 1,3 milionu Američanů (jako policisté či hasiči) se může těšit na výplatu. Oddechli si Američané i celý finanční svět, jenž se obával opakování krize z roku 2008. Tleskají Mezinárodní měnový fond (MMF), Světová banka i Čína, coby největší věřitel USA. Středeční dohoda ovšem v nejmenším neznamená vyřešení problému, jde jen o jakési přetočení budíku. Začal nový odpočet, poznamenal komentátor televize ABC. Federální vláda totiž jen získala čas navíc, konkrétně do 15. ledna. Dluhový strop se pak naplní 7. února. Na obzoru jsou přesto nové hrozby, a nejen proto, že kvůli rozepřím demokratů a republikánů od začátku října tratila přes 20 miliard dolarů. Hospodářství muselo zpomalit, jelikož vláda nemohla utrácet, což znatelně pocítil i soukromý sektor. To s sebou podle analytiků v důsledku přinese nejen nárůst nezaměstnanosti, ale i potíže s financováním zdravotní péče či penzijního systému. "Americká ekonomika se vyhnula kulce, ale milost bude krátká," citoval The Washington Post Paula Edelsteina z analytické společnosti IHS Global Insight. Odvrácení platební neschopnosti "za pět minut dvanáct" je podle něj jen předzvěstí dalšího měření sil, které USA čeká nejpozději v lednu. Jak již bylo zmíněno, vláda prezidenta Baracka Obamy získala peníze jen do prvních týdnů roku 2014, a to je na celé dohodě nejhorší. V praxi to znamená, že lidé i firmy budou mnohem ostražitější při utrácení.

"Pokud se lidé obávají, že vládní politika bude opět balancovat na hraně a s tím přijde i hrozba další odstávky, či dokonce něčeho horšího, budou se i nadále bát otevřít své šekové knížky," podotýká Beth Ann Bovinová, hlavní americká ekonomka ratingové agentury Standard & Poor's. A nalomená důvěra spotřebitelů je (obzvláště před blížícími se vánoční svátky) tím posledním, co by hospodářství prospělo. Dohoda navíc ani v nejmenším neznamená, že by se pohledy demokratů a republikánů na fiskální politiku Spojených států jakkoliv přiblížily. To se týká mimo jiné reformy zdravotnictví, známé jako Obamacare. Přitom právě odmítání Zákona o dostupné zdravotní péči bylo hlavní příčinou nynější krize. Republikáni přitom nedosáhli vůbec ničeho. Reformu se jim nepodařilo ani odložit, ani připravit o zdroje financování. "Svedli jsme dobrou bitvu, jen jsme nevyhráli," nechal se podle The New York Times slyšet šéf Sněmovny reprezentantů John Boehner.

Nejtvrdší jádro republikánů se přesto nevzdává a už s předstihem avizuje další kolo boje proti Obamacare. "Termíny pro nové bitvy jsou 15. leden a 7. únor," napsala na Twitteru poradkyně senátora Teda Cruze. Další shutdown je tak možná blíž, než by se zdálo. Tak či onak Američany nečekají klidné Vánoce.

Viz: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=793037

Spojené státy mají rozpočet a mohou si zase půjčovat. Kataklyzma se prozatím odsouvá. Amerika opět nezkrachovala. Akcie mohou znovu růstu, úroky státních dluhopisů růst přestaly a šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová dohodu amerických politických špiček o rozpočtu a dluhovém stropu ocenila. Celkem vzato – dalo se to čekat. Jak jsme již dříve uvedli, tyto tahanice mají spíše politický charakter, příliš reálné hrozby při nich nevznikají. Jistě, hrozba insolvence největší ekonomiky světa je silný kalibr. Ale právě proto se nedá čekat, že by se něco takového stalo jen proto, že se politici nedokázali dohodnout. Byť to tak nevypadá vždy, i politici mívají soudnost. Tudíž bylo vcelku evidentní, že dojde na nějaký kompromis. Podle dosavadních zpráv to protentokrát moc dobře nedopadlo pro republikány, protože z jejich požadavků byla drtivá většina odmítnuta. V podstatě se objevilo jen pár nových pojistek proti zneužívání systému federálního zdravotního pojištění. Nicméně dluhový strop má přece jen jednu zvláštnost. Do určité míry se dá přirovnat k jaderným zbraním – je prakticky vždy lepší se nějak domluvit než riskovat katastrofu, jejíž důsledky nedokáže nikdo dohlédnout. Průvodním jevem výsledného kompromisu je, že vládnoucí strana jednoduše musí nějak komunikovat se stranou aktuálně opoziční. A to není od věci, protože je tím vyloučeno úplné převálcování jedněch druhými, což společnosti obvykle příliš neprospívá. Stovky tisíc úředníků se tedy vracejí do práce. Pro občany Spojených států a pro turisty to znamená, že nespočet služeb, které ještě před krátkou dobou byly mimo provoz, zase budou standardně dostupné. V této souvislosti je namístě zmínit jednu pozoruhodnou maličkost. Jakmile se o národní parky a památky neměl kdo starat, objevily se čety dobrovolníků, které tuto práci začaly vykonávat. Lidé přicházeli sami od sebe s vlastními sekačkami, křovinořezy i dalšími nástroji a začali se o parky starat. Bez zákona, bez příkazu a bez koordinačního orgánu... Bohužel, neveselá fiskální situace Spojených států tím nekončí. Ostatně současný federální rozpočet počítající s deficitem 740 miliard dolarů není zrovna příslibem světlých zítřků, byť je takové konstatování pochopitelně značně zjednodušené. Každopádně s takovou částkou by si Česko na výdajích vystačilo asi na čtrnáct let. Nová dohoda o dluhovém stropu vystačí zemi zhruba do 7. února příštího roku. Plné financování chodu úřadů bude možné jen do 15. ledna. Po těchto datech už zase nebudou peníze a celá dramatická scéna posledních dní a týdnů se bude opakovat. Asi i proto šéfka MMF Lagardeová poznamenala, že dohodu republikánů s demokraty sice oceňuje, ale zároveň by nebylo od věci dluhový strop upravit nějak dlouhodoběji, aby byla nejistota pro globální ekonomiku v rámci možností eliminována. V dané situaci se tak rozhodně nestalo – doba do dosažení nových výdajových limitů jsou celkem krátká. Navíc politici slíbili předložit dohodu s dlouhodobějšími vizemi do třináctého prosince letošního roku, což také neznamená zrovna velký časový úsek pro možná jednání. Uklidnění finančních trhů tedy ještě jen tak nepřijde, byť bezprostřední nebezpečí je na nějakou dobu zažehnáno. Každopádně se dá očekávat, že vyhrocených (přinejmenším slovně) situací, jako byla ta dosavadní, zažijeme v budoucnu nespočet. Opakování v tomto případě však nebude matkou moudrosti, nýbrž matkou devalvace přisuzovaného významu. Snadno se potom může stát, že až půjde o něco opravdu nebezpečného, nebude brát teatrální vystoupení politiků už skoro nikdo vážně.

Viz: http://www.ceskapozice.cz/byznys/ekonomika/konec-krize-v-usa-alespon-na-chvili%E2%80%A6?utm_source=newsletter&utm_medium=mail&utm_campaign=ns_cnt_sp

Závěr posledního z článků nastoluje otázku - proč republikáni vůbec do ztraceného boje šli:

- Boje, ve kterém nic podstatného neprosadili.

- Boje, ve kterém podle sociologických průzkumů ztratili na důvěře.

- Boje, ve kterém dost značně poškodili ekonomku USA (nejméně o 20 miliard přímo, a to se jim bude ještě dlouho připomínat).

- Boje, ve kterém podstatně utrpěla prestiž USA.

- Boje, který bude znamenat podstatně obezřetnější přístup k dolaru a dluhopisům USA ze strany všech zemí.

- Boje, který vyvolá podstatně intenzivnější hledání cest vymanění se z nadvlády dolaru v podobě velkoregionálních dohod při obchodování se surovinami, vytváření nepřímých alternativních měnových unií různého typu apod.

Bylo to (a v dalších podobných případech bude) zbytečné? Šlo o boj proti Barackově zdravotní reformě, nebo o něco víc?

Přestože motivů bylo ve hře několik a ne všechny si aktéři boje i komentátoři uvědomovali, hodí se pro tento případ staré (ale osvědčené) Smithovsko-Ricardovské prizma klasické politické ekonomie: Je to boj politických reprezentací dvou dominantních tříd, které si zatím jen nepřímo uvědomují svou historickou roli:

- Jedna z těchto tříd (reprezentovaná republikány) se snaží udržet starou ekonomiku se všemi jejími atributy - pozičním investováním, narůstající ekonomickou a sociální segregací, expandujícím sektorem neproduktivních služeb, jehož hlavní rolí je omezení příležitosti pro společenský vzestup příjmově slabším, investováním do geopolitické pozice USA, pěstováním dostatečného množství nepřátel USA, aby bylo možné snadněji a s použitím účinnějších nástrojů vládnout doma, a prosazováním silových řešení konfliktů (často podněcovaných samotnými USA) ve světě.

- Druhá z těchto tří (reprezentovaná demokraty) se snaží vymanit ekonomiku i celý systém vládnutí v USA i vládnutí USA světu ze slepé uličky, jde jí o prosazení větší rovnosti šancí, prosazuje některé změny umožňující zrod některých prvků nové ekonomiky, začíná si uvědomovat, že USA nebudou sto vnucovat světu svou vůli, pokud samy nepůjdou příkladem a nezvrátí některé nepříznivé tendence ve své vlastní zemi, které jejich kdysi neotřesitelnou pozici vzorové země vyprazdňují.

Pro tuto fázi třídního střetu je typické, že obě síly se teprve hledají. Samy hledají, o co jim skutečně jde, jaká je podstata hry. Ale tak tomu na začátku každého velkého třídního boje bývá. A my máme příležitost sledovat, jak se třídní vědomí obou tříd bude probouzet.

K tomu na závěr metodologická poznámka: Původní koncept klasické ekonomie je pochopitelně dávno překonán, a to hned v několika směrech. Důležitější však je uvědomit si, že více než dvě stě let nebyl tento koncept potřebný. Tak dlouhý čas uplynul od předešlého velkého střídání typu ekonomického systému a s ním spojeného typu ekonomického růstu. V dnešní době je přeorientování stávajícího ekonomického typu růstu opět na pořadu dne (nejbližších let a desetiletí). Proto je z metodologického hlediska zcela oprávněné vrátit se ke konceptu klasické politické ekonomie, přehodnotit interpretaci jejích základních pojmů a podívat se inovovaným prizmatem, které z tohoto konceptu vychází, na současné dění. Je to užitečný nástroj k pochopení té hry, která se hraje.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: (71.139) Hra: Co přinesl 17.10.13 – Superaféra 127 ondrey 21. 10. 2013 - 09:48