Teorie her jako bojové umění (1.1)

2. únor 2013 | 08.00 |

Teorie her jako bojové umění (1.1)

Úvodní poznámka

Uveřejňuji první vložený díl seriálu Teorie her jako bojové umění, který navazuje na díl (1), tedy vůbec první díl tohoto seriálu. Využití vložených dílů nám umožní (jako v tomto případě) více sledovat a prezentovat vzájemné propojení rozpracování teorie a jejího praktického využití, v jiných případech pak vrátit se k tématu, které si zasluhuje podrobnější výklad.

Jako motto celého našeho seriálu jsem uvedl citaci z knížky V. Dvořákové Rozkrádání státu: "Každé malé dítě vám odmítne hrát hru, která nemá pravidla, kde se pravidla mění nebo kde někdo podvádí: "To nemá cenu..." Proč my tu hru s politiky i nadále hrajeme a necháme si to líbit?" (S. 22.) K tomu jsem dodal: "...a nejenže si to necháme líbit - dodal bych - někteří z nás do různých her, které nemají pravidla, v nichž se podvádí, dokonce vstupujeme a jsme přesvědčeni, že je to správné. Přitom jsme pouhými figurkami či dokonce jen pěšáky, které jsou ochotni ti, co nás do těchto her vtahují, obětovat. A také dříve nebo později obětují. V těch hrách, o kterých oni vědí, ale my ne. V těch hrách, ze kterých oni mají prospěch, ale my ne."

Vzhledem k tomu, že jsme se již seznámili s některými základy teorie her, můžeme si položit dva navazující otázky:

0pt;line-height:150%;font-family: "Times New Roman","serif";mso-fareast-font-family:"Times New Roman";color:#243E4A; mso-fareast-language:CS">1. Jedná se o problém psychologický, nebo k jeho objasnění může pomoci i teorie her se svým matematickým aparátem?

2. Pokud ano, tj. pokud k objasnění výše uvedeného problému lze použít i aparát teorie her, tak jaký, resp. dokážeme vytvořit model, který by výše uvedený fenomén (naši ochotu hrát "špatné hry" popsaného typu) objasnil?

Realita vztahu teorie a praxe

Dne 30.1.2013 se v rámci pravidelného teoretického semináře pořádaného Katedrou ekonomie a mezinárodních vztahů VŠFS odehrála diskuse na toto téma. Šlo o následující:

1. Co nejpřesněji definovat fenomén naší ochoty nechat se vtáhnout do her, v nichž velká většina těch, co se jich účastní, nemůže vyhrát, protože někdo jiný průběžně a podle svých záměrů určuje jejich pravidla. (Jedná se o obdobu problému, který nastoluje V. Dvořáková ve své knížce.)

2. Říci si přímo na tomto semináři, kdo má jaký nápad – ve smyslu které nástroje teorie her a jak použít, příp. které z problémů jsou v kompetenci jiných vědních disciplín (psychologie apod.).

3. Vrátit se k tomuto problému přesně za čtyři týdny, tj. v rámci pravidelného teoretického semináře 27.2.2013, pokusit se do té doby v řešení otázek postoupit dál a vyhodnotit, čeho se podařilo dosáhnout.

To – podle mého názoru – mj. umožní získat cenné poznatky týkající se toho, jak rozvoj teorie (pokud se nám podaří postoupit dále) umožňuje zefektivnit její praktické uplatnění, a to i formou jejího "on-line" uplatnění jako "bojového umění".

Některé poznatky ze semináře 30.1.2013

Upřesnění popisu hry, o kterou jde: Ne všichni hráči jsou informováni o tom, jaká hra se ve skutečnosti hraje. Informovaní hráči mohou průběžně měnit pravidla hry, neinformovaní hráči mají chybnou představu, o co v dané hře jde. Této představě věří, čehož využívají ti, kteří vědí, o co jde.

Jaké nástroje použít (tak, jak byly na semináři formulovány):

- Teorie poměrně dobře prozkoumala některé struktury mafií. Zde se ukazuje, že např. výplaty dealerů drog jsou ve srovnání s rizikem, které dealeři nesou, velmi malé. Ochotu pracovat jako dealer drog lze vysvětlit tím, že někteří z dealerů jsou povýšení a stávají se organizátory distribuce drog. Jejich výplaty jsou již podstatně vyšší a riziko odhalení podstatně menší. Tj. ochota pracovat ve struktuře, kde výnosy jsou malé a rizika velká, souvisí s možností kariérního postupu. (Podobně viz např. Napoleonův princip, že každý voják si v torně nese maršálskou hůl.) – Kritická reflexe tohoto východiska: Pravidla této hry jsou daná, nikdo je nemění a není žádná jiná hra, o které by hráči nebyli informováni. Prvek ocenění očekávaného karierního postupu je ovšem nutno brát v úvahu.

- K ocenění očekávaných užitků lze využít model bayesových her a řadu poznatků, které ukazují, že člověk se při odhadu pravděpodobnosti toho, co se může stát, často mýlí, a to formami, které jsou známé. – Kritický rozbor: Omyly při odhadu pravděpodobnosti nejsou patrně jedinými omyly, k nimž dochází.

- Nepochybně lze využít teorii omylu formulovanou prizmatem teorie her (přesněji teorii omylu v kontextuálních hrách), tj. že se mýlíme následujícími formami: a) tím, že chybně odhadujeme parametry hry, b) neznáme některé parametry hry, c) neznáme některou z her, která se hraje a která souvisí s tou, v níž se rozhodujeme, d) domníváme se, že v kontextu s danou hrou se hraje určitá hra, aniž by se však tato hrála. – Kritický rozbor: Teorie omylu v kontextuálních hrách popisuje způsob, kterým se hráč může mýlit, jen velmi obecně. Pokud ji chceme použít, musíme ji vhodným způsobem konkretizovat na danou oblast.

- V uvedeném typu her se patrně projevuje role struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. – Kritický rozbor: Nutno ovšem ukázat, jak.

Závěrečná poznámka

Uvidíme, kam se podaří dojít do 27.2.2013. Do té doby si v rámci hlavní linie našeho seriálu řekneme něco o hrách s nenulovým součtem, o způsobu a praktickém významu jejich řešení, o kontextuálním charakteru her (pokud porovnáváme model a realitu) a o tom, jakým způsobem se z hlediska teorie her mýlíme. V tuto chvíli sám nedokážu odhadnout, kam se naše poznání výše uvedeného problému posune. Pochopitelně uvítám každý námět, jak na to.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Teorie her jako bojové umění (1.1) václav pohoriljak 04. 02. 2013 - 23:28
RE(2x): Teorie her jako bojové umění (1.1) radimvalencik 08. 02. 2013 - 11:00