(71.36) Hra: Co přinesl 6.7.13 – Superaféra XXIV

9. červenec 2013 | 19.15 |

Pokud sledujeme super-aféru Snowden, měli bychom vycházet z historického kontextu a současné podoby role struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Jde o to, že tradiční role zpravodajských služeb (vždy v dějinách a všude na světě) podstatným způsobem využívala získávání kompromitujících materiálů (o porušování obecně přijatých zásad), na základě nichž byly vytipované osoby vydírány a současně kryty i protěžovány v rámci institucionálních struktur příslušných zemí. Jakmile se však "zdola" rozbujel celý systém spontánně vzniklých struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a začalo docházet k jeho propojování s činnosti zpravodajských služeb, vznikla nesmírně složitá situace. Ta je příčinou toho, co dnes sledujeme. Proto je důležité vzít rozum do hrsti a snažit se pochopit, jakou logiku má současné dění. K tomu několik obecných tvrzení, to nejdůležitější, co se týká super-aféry Snowden, je tučně.

Struktury založené na vzájemném krytí vždy existovaly jako významný společenský fenomén, jejich role však byla omezována:

- Možnostmi ekonomiky ("uživit" tyto struktury znamenalo vždy značnou ekonomickou zátěž).

- Konkurencí mezi zeměmi (ty, v nichž se tyto struktury rozbujely, zaznamenaly úpadek a jejich vliv (mnohdy i formou obsazení teritoria) převzaly země s dobře fungující státní správou.

- Uchováním funkčnosti státní správy.

- Omezenou možností kontaktů podmiňujících rozsáhlejší vliv a včasnou reakcí na vnější vlivy.

Naopak v současné době se kromě zániku omezujících podmínek objevila i řada faktorů přispívajících k expanzivnímu růstu struktur založených na vzájemném krytí, jejich propojování až na globální úrovni a dominanci jejich vlivu.

1. Pokud jde o zánik omezujících podmínek, jedná se zejména o následující:

- Podstatně vzrostly možnosti ekonomiky, je tedy "z čeho brát", aniž by to aktuálně obyvatelstvo pocítilo (k tomuto pociťování problémů ze strany obyvatelstva dochází až nyní, a to zejména v důsledku selhání mechanismů alokační efektivnosti, což se zcela zjevně projevuje např.

v kauze "Řecko").

- "Vyčišťující" konkurence mezi zeměmi prakticky neexistuje v důsledku monopolárního světa.

- Institucionální systém prakticky všech zemí je plně penetrován těmito strukturami a v boji proti nim zcela ztratil funkčnost (a to včetně zpravodajských centrál); navíc je schopen i v rovině národní či dokonce nadnárodní legislativy otevírat prostor pro to, aby mohly být beztrestně a bez evidence vytěženy prostředky spravované veřejnými institucemi ve prospěch příslušných struktur (poučná je zde opět kauza "Řecko").

- Nejen informační technologie, ale rozšíření všech forem cestování a vznik míst pravidelných neformálních setkání, která mají nejrůznější podobu, umožnilo zcela zásadní rozšíření kontaktů podmiňujících funkčnost struktur založených na vzájemném krytí a jejich spontánně vzniklého jádra vyjednávání reakcí na nejrůznější vnější vlivy.

2. Pokud jde o faktory přispívající k bujení struktur založených na vzájemném krytí, jde zejména o následující:

- Vývoj finančních trhů umožňuje systematické, masívní a skryté vyčerpávání obrovských prostředků na základě propojení in-side informací s aktivními a cíleně medializovanými opatřeními.

- Zpravodajské služby, které tradičně využívají obdobný nástroj, jaký vede ke vzniku a bujení struktur založených na vzájemném krytí (souběh vydírání a protěžování osob, na které existují kompromitující materiály), již nejsou dominantním hráčem, ale naopak, podřizují se vlivu jader vzniklých na bázi struktur založených na vzájemném krytí (to nádherně ilustrují miliardové defraudace a podpora organizovaného zločinu v oblasti teritorií silových zásahů formálně prezentovaných jako zásahy k potlačení "terorismu" ze strany "vyspělého světa").

- Ke krytí porušování obecně přijatých zásad podstatným způsobem přispívá omezování informační demokracie (či obecněji rovného přístupu k informacím), a to od manipulace veřejným míněním až po špiclování s využitím nejmodernějších technologií; přitom penetrace institucí, které toto provozují, strukturami založenými na vzájemném krytí sice paradoxně, ale zcela v logice věci vede k tomu, že špiclování nevede k odhalování porušování obecně přijatých zásad, ale naopak k potlačování toho, co by mohlo vést k indiskreci a jejímu šíření.

Dokud se nepodaří vytlačit vliv struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, tak:

- Budou spontánně vznikat v celé hierarchické struktuře (od lokální až po globální) jádra vyjednávání vlivu využívající pákové a synergické efekty spojené s působením těchto struktur.

- Bude docházet ke globální synchronizaci, pokud jde o sdílení základního ideového paradigmatu, které vede k jevům zmíněným v úvodu, protože právě toto paradigma nejvíce napomáhá vzájemnému krytí porušování obecně přijatých zásad ve stále rostoucím měřítku.

Pokud chceme dosáhnout pozitivní změny, musíme (a není účinnější prostředek než běžná osvěta) využívat konkurenční ideové paradigma pracující s pozitivní vizí, které současně dává odpověď na to, proč právě v současné době došlo k takovému vyhrocení problémů, jakého jsme svědky.

Pokud tedy shrneme uvedené, tak náš svět dělá nebezpečným zejména to, co se spontánně vyvinulo: Propojení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad s jádry vyjednávání vlivu uplatňovaného prostřednictvím těchto struktur. Ta vznikají přirozenou selekcí, těží z existence struktur založených na vzájemném krytí a stabilizují tyto struktury. Z logiky věci vyplývá, že musí mít základní ideové paradigma, to musí být stejným způsobem polarizováno v celé hierarchii od jader s lokálním působením až po jádra s globálním působením a musí sloužit ke krytí struktur založených na vzájemném vydírání a protěžování (tj. musí fungovat jako kouřová clona krytí porušování obecně přijatých zásad). Právě toto základní ideové paradigma, které těží z historických stereotypů, vytváří iluzi o vlastní nadřazenosti a oprávněnosti k uplatňování globální role, umožňuje demonstrativní používání dvojího metru, pěstuje nepřítele a vytváří pocit stálého ohrožení, vede k tomu, proč jsou snahy o racionální tvorbu bezpečnostní architektury neúčinné.

 (Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře