(71.20) Hra: Co přinesl 20.6.13 – Superaféra VIII

24. červen 2013 | 08.00 |

Pokračuje spor o to, co je a co není normální. Nejprve uveřejňuji dva odlišné názory, oba jsou z 20.6.2013. První reprezentuje M. Kalousek, je z jeho výslechu na policii. Druhý je z pera M. Hekrdly. Z obou vybírám jen to nejdůležitější.

M. Kalousek podle článku "Pro Kalouska si přišla policie: Víte, co k trafikám vypověděl?", viz

http://domaci.eurozpravy.cz/politika/72344-pro-kalouska-si-prisla-policie-vite-co-k-trafikam-vypovedel/

(ale i podle dalších zdrojů) uvedl:

Já jsem stále doufal, že jsou ti lidé obviněni z něčeho jiného, než že se rozhodli pracovat. Nabídku panu Šnajdrovi jsem učinil poté, co složil poslanecký mandát, pro tu nabídku měl veškerou kvalifikaci a na té pozici měl zhruba polovinu toho, co měl na poslaneckém mandátu Fuksovi a Tluchořovi jsem nabídku učinil rovněž poté, co se vzdali mandátu. Jejich profesní životopis mě k tomu opravňoval. Kdyby řešili svoji situaci tím, že by odešli na pracovní úřad a pobírali by sociální dávky na úkor daňových poplatníků, byli by to bezúhonní občané. Protože se rozhodli pracovat, a dokonce za tu práci pobírat stejný plat jako jejich kolegové na jiných srovnatelných pozicích, sedí ve vězeních jako zločinci, zatímco pánové (Roman) Janoušek a (Ivo) Rittig brázdí na jachtě Jadran..., kdyby situace nebyla tak vážná, myslel bych si, že jsem v absurdní komedii. Konstrukce státního zástupce připomíná mnohem víc třídní nenávist než právní názor.

M. Hekrdla na TÝDEN.cz v článku "Válka s cvoky? Ne!", viz

http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/valka-s-cvoky-ne_274003.html

mj. píše (kráceno a podtrženo to nejdůležitější):

Nástroje v kampaních jsou vždycky stejné (poprvé byly zevrubně popsány na příkladu prusko-francouzské války v letech 1870-1871). Lži ve formě údajných evidencí, "zjevných faktů". Démonizace protivníka zároveň s bagatelizací jeho postupů a výroků. Posunování okrajových témat, s jádrem konfliktu nesouvisejících, do centra pozornosti. A nakonec stálice kampaní: pohrůžky a zahájení prvních "přezkumných kroků" vůči těm, kdož se údajně utrhli ze řetězu. Všechny tyto postupy se prolínají a jedny ve druhé se - podle potřeby - mění.
1. Lži ve formě "věcných faktů". Vybírám jen jednu z nejčastějších nepravd, která se ohání tím, že korupce je dána jedině hmotným prospěchem, výší příjmu. Nemůže k ní podle těchto "výkladů" dojít, vzdá-li se někdo poslaneckého platu a odejde za nižším příjmem do představenstva státní korporace.
Ne. Korupce je jednání - tak to mají policisté ve svých příručkách -, které "je motivováno snahou po materiálním zisku nebo získání jiných výhod". Opakuji: získání jiných výhod. Stanout v čele státní firmy je prestižní a vlivný post, jímž je dána jasná výhoda v perspektivě kontaktů, sociální a kulturní sítě, dalšího kariérního postupu včetně příjmů, o nichž se "prostým" poslancům ani nesní.
Ještě dva citáty z policejní příručky, opírající se o řadu paragrafů trestního zákona (samostatný trestný čin "korupce" v něm formulován není): "Korupci je možno charakterizovat jako zneužití postavení, které je spojeno s porušením principu nestrannosti při rozhodování." A dál: "Součástí korupčního vztahu je vždy ten, kdo rozhoduje, jeho moc odchylovat se od stanovených pravidel, výměna takto vychýleného rozhodnutí za výhodu a nesprávnost, protiprávnost nebo amorálnost takového vztahu výměny." To, co je zde poškozeno, není pouze ani především státní pokladna, ale "objektivní obstarávání věcí obecného zájmu". Policie chrání obecný zájem (alespoň to je důvod její existence, jiného oprávnění vůbec nemá). Jaký zájem chrání ti, kteří dnes a priori napadají policii? A již nyní - vlastně ještě v průběhu akce - vyhlašují, co všechno z jejích zásahů nechají přezkoumat?
2. Démonizace. Postup policie je nejčastěji - takřka od samého začátku akce - definován jako možný "skandál" či "blamáž" nebo dokonce "státní převrat". A také jako - slovy Petra Nečase - postup na základě "bizarní právní kosntrukce, která likviduje politiku v Česku". To jsou závažná obvinění, podobně jako Kalouskovy úvahy o "destabilizaci" a ohrožení bezpečnosti státu (zásahem u vojenských zpravodajců). Navozuje se tak atmosféra, která má - alespoň verbálně - analogii jen s útoky 50. let na "protistátní spiklenecké centrum". Takové řeči jsou de facto mobilizací k "rozhodnému střetu". Poslední bitva vzplála? Koho s kým?
Na to se napojuje bagatelizace. Například že nepřítel vládu svrhl na základě "trapné aféry z premiérova okolí". Policie vlastně - když se to vezme kolem a kolem - zneužila romantické love story jediného Mirka Dušína, jejž ODS kdy měla, má a mít bude. Přitom cynicky nechala běžet Rittiga s Janouškem, "největší grázly" (určitě jsou na jachtách a chladí si v kokpitu šampus). Co my víme? Třeba to jsou jen pěšáci daleko větších grázlů? Co když jsou tam - jako "práskači" - za odměnu? Nevíme nic. Jen to je jisté, že jakákoli soukromá osoba se sebedelšími prsty je méně společensky nebezpečná než jakýkoli kultivovaný - ale nakonec selhavší - politik z nejvyšších pater státu.
3. To už vlastně patří k odvedení pozornosti na okrajová témata a spiklenecké teorie. Z druhého soudku je asi nejhezčí blábol Petra Hájka o americkém puči kvůli Temelínu. O něco lepší je - zdánlivě vůbec neokrajový - poukaz na následky povodní, kvůli kterým musí vláda v klidu pracovat, zvláště pak na původním "koaličním půdorysu". Jinak se totiž všichni ti vyplavení lidé stanou sirotky a nikdo jim nepomůže.
Řeší se také intenzivně, že Nečasova vláda je (byla) "rozpočtově odpovědná". Škoda prý, že zůstanou v paměti jen tupé škrty, které by svedl i organgutan, jestliže se deficity státního rozpočtu se vládě dařilo snižovat. A "nebýt ekonomické recese, vláda by schodky možná ke kýžené nule nakonec dotáhla" (Jana Havligerová, E15). Tyhle Einsteiny ještě ani nenapadlo, že ekonomická recese se prohloubila právě následkem těch orangutánních škrtů. Chytrému napověz, hlupáka kopni.
4. Pohrůžek je mnoho. Stačí si zasurfovat v každém on-line zpravodajství, co všechno je nutno prověřit, které hlavy - samozřejmě policejní a návladnické - budou muset najisto padnout. Jistěže až v případě, když pokud možno ihned - ihned! - neřeknou, co na nás (tedy - pardon - na obviněné) mají a co jim, zaplaťpámbu, přece jen snad uniklo. Nebo si holt počkáme, až to "chlupatým" smetou ze stolů soudy. A pak uvidíte.
Člověk by si myslel, že naše "občanská společnost" (nebo jak to nazvat?) pozbyla základní uvážlivosti, důstojnosti i inteligence, jestliže se nad všední prací silových orgánů dokáže rozkvičet jako přejetý vepřín. Ale válku s cvoky tu nevedeme. O jejich vyšších intelektuálních patrech svědčí schopnosti, s jakými vedou intenzivní a rafinovanou kampaň, která opravdu háže policii a návladním klacky pod nohy.
Ne. Spíše než s kolektivním pominutím smyslů máme co činit s těmi čapkovskými mloky, kteří tak dlouho bezděčně pracovali na odbourávání svého vlastní světa, svého "mafiánského kapitalismu" (Václav Havel), tím, že ho neustále prohlubovali. A tato historická práce - soudě dle řevu v decibelech - teď asi opravdu vrcholí.

Vidíme, že spor o to, co je a co není normální, nabírá na obrátkách. Bezprostředně se týká dění v nejvyšších patrech vedení země a politiky. Tak například, ať chce, nebo ne, ať přímo, nebo nepřímo bude se 21.6.2013 M. Zeman muset zeptat M. Němcové: Znáš takové lidí do své vlády, kteří nebudou třeba ještě před odhlasováním důvěry této vládě ve vazbě? Kteří se nezapletli s Janouškem, Rittigem, Nagyovou? Kteří nedomlouvali předražené zakázky a dělbu výnosů z nich? Zkrátka kteří nepovažovali za normální to, co normální není?

M. Zeman se musí zeptat, protože svým způsobem pověřením kohokoli sestavením vlády přebírá zodpovědnost. Asi se nechce znemožnit hned na začátku vrcholu své kariéry. Problém M. Němcové je v tom, že na výše uvedenou otázku nemůže rozumně odpovědět:

1. Buď řekne, že to nemůže zaručit, pak ale s přihlédnutím k dosavadním zkušenostem z vládnutí ODS prostě není kompetentní vládu sestavit, protože to by byla v roli pan/paní Čisté II.

2. Nebo řekne, že to může zaručit, protože ví, kdo je kdo (má vzhled do struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad), pak by tím ovšem přiznala, že doposud byla člověkem, který přispíval ke krytí lumpáren.

Absurdní situace, která vznikla nominováním M. Němcové je typickým projevem toho, že ODS je stále ve stavu skupinové konformity (omezenosti) pocházející z toho, že se považuje za normální to, co normální není. A předvádí každodenně tragikomické důsledky tohoto stavu.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře