(70.4.2) Hra: Odkud kam jdu a kam se snažím dojít

3. červen 2013 | 08.00 |

Jaká to má rizika?

Samozřejmě, že taková významná přeorientace zaměření badatelské činnosti byla riskantní z řady důvodů:

- Místo poklidného psaní článků a jezdění po konferencích vstup do úplně jiné oblasti, kde si člověk může spíše udělat ostudu než něčeho dosáhnout, čím si člověk dělá dobré jméno.

- Není vyloučeno, že dojde ke zjištění, že teorie není schopna současné dění uchopit tak, aby k němu měla co říci. To by pak znamenalo dostat se do trapné donquijotovské pozice, ve které hrozí to, že člověk navíc ke všem problémům, které si tím nadělá, ještě definitivně zblbne.

- A dokonce i v případě, kdy se teoreticky něco v uvedené oblasti podaří řešit, může mít za následek, že se tím někomu vlivnému či některým vlivným stane hodně nepříjemný a že ho patřičně "odmění" (což by ovšem nebyl ten nejhorší případ).

- Vůbec nejhorší je pak hrozba zjištění, že na takovou akademickou či teoretickou "avantýru" člověk prostě nemá schopnosti, sílu, inteligenci, či další předpoklady...

Výsledky

Viz samostatná příloha - pracovní text. Za důležité považuji především:

- Dosažení přece jen určitého navázání na standardní přístup.

- Možnost ocenění afinit, tj. vztahů sympatií i antipatií, jak obecně, tak těch, které jsou spojeny s pozičním investováním a působením struktur založených na vzájemném krytí. (Sociologům se líbí, považují to za významné a o žádném aparátu, který by umožňoval něco obdobného neví, já taky ne, možná jsem špatně hledal.)

Co dál

Podle mě v dohledné době 3-4 let dokážeme (v rámci našeho týku):

1. Ukázat roli jádra vyjednávání vlivu uplatňovaného prostřednictvím struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a rozlišit např. zda umožňuje koordinovat činnost paralelně existujících struktur založených na vzájemném krytí nebo je (vertikálně i horizontálně spojuje ve větší struktury). To předpokládá přesné definování obou případů a operacionalizaci hypotéz.

2. Řešit otázky např. jak je toto jádro stabilní v čase, personálně apod., jaké jsou rozdíly mezi fungováním jader na různých hierarchických úrovních (krajské, národní, nadnárodní, globální). (Zde podle mého důležitou roli sehraje důležitou roli model tří hráčů a prostředí, ve kterém může za určitých podmínek dojít k výměně hráče.)

3. Porovnání vlivu různého typu afinit mezi hráči a role základního ideového paradigma, tj. do jaké míry se jeho vlivu hráči musí podřídit a jak to souvisí se stabilitou jádra vyjednávání vlivu.

...atd.

Uvedené otázky jsou formulovány v běžném jazyce, který používá málo definované pojmy. Odpovídá to určité fázi. Další poznání umožňuje definování pojmů, operacionalizaci toho, co vyjadřují, sestavení konceptů a využití modelů. S tím už mám určité zkušenosti, takže přibližně vím, co je reálné a co ne.)

Význam

V nejbližší době bude docházet k proměnám základního ideového paradigma. To současné lze charakterizovat asi takto (cituji z dřívějšího materiálu, kde jej definuji prostřednictvím funkcí, které plní):

Podle příslušného teoretického konceptu toto základní ideové paradigma plní (současně) následující funkce:

- Je oním vyšším smyslem, které odůvodňuje možnost porušení jiných obecně uznávaných zásad (musí mít svůj étos). –  Tím může být např. výlučnost (sebestřednou) daného typu civilizace (která jediná ví, co je to demokracie, lidská práva a jiného hodnoty), zatímco ostatní jsou její nepřátelé, protože jsou právě proti těmto hodnotám (a pojídají děti).

- Idealizuje možnost silových řešení a prosazuje je prestižním způsobem (mj. z důvodu řízení osob prostřednictvím in-side informací o tom, "jak to dopadne" v různých lokálních i globálních kauzách).

- Umožňuje krytí porušování obecně přijatých zásad, jak pokud jde o jednotlivé dílčí případy, tak pokud jde o celý systém. – To je např. rozhrání překrývajících her a vtahování lidí do nich, vytváření obrazu nepřítele i pěstování existujícího nepřítele apod.

- Umožňuje v nejrůznějších situacích aktivizovat část veřejnosti tak, aby ji bylo možné vtáhnout do určité překrývající hry, přitom tak, aby tato část veřejnosti nabyla přesvědčení, že "bojuje za správnou věc". – Mj. proto jádra vyjednávání vlivu na všech úrovních mají přesahy do veřejného komunikačního prostoru. To ovšem současně znamená, že v případě, kdy si okolnosti vynutí určité modifikace či významnější proměny základního ideového paradigmatu, hraje vývoj veřejného mínění nikoli nevýznamnou roli.

Toto paradigma dnes selhává a bude měnit v paradigma spojené s představou o selhání a rozpadu institucionální struktury společnosti a její infrastruktury. Destrukce institucionálního systému způsobená strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad bude vydávána na téměř "přírodní jev", který je fatální, neodvratitelný. A my tuto proměnu základního ideového paradigma budeme moci sledovat téměř "v přímém přenosu". Čím dále se nám podaří posunout teoretický koncept, tím více z reálného dění vyčteme. Zde (bohužel) čas hraje významnou roli. Byla by velká škoda nenasbírat z tohoto společenského úkazu (obdobnému astronomickému, v tom smyslu, že k němu dochází jednou za hodně dlouhou dobu) dostatek vyhodnotitelných údajů. Někdy je lépe použít "nedokonalé přístroje", než žádné.

K programu dalšího zkoumání podrobněji:

Vždy zdůrazňuji, že badatelská činnost zaměřená na zkoumání reálných problémů, která využívá "silné" (tedy i matematické) nástroje se pohybuje ve třech následujících polohách:

1. Utřídění dat. K tomu existují různé postupy. V dané oblasti považuji za nejvhodnější metodu úplného dobře strukturovaného výčtu.

2. Vytváření vhodných konceptů, které vyjadřujeme buď pojmy (vzájemným vymezením pojmů, návazně pak přesnými definicemi), nebo grafickými prostředky (z důvodu názornosti); nejlépe je propojit jedno a druhé – graf s jeho pojmovým popisem a přesným definováním pojmů.

3. Sestavení matematického modelu (v našem případě využíváme matematické modely z oblasti teorie her).

Bádání postupuje (koneckonců, ale pouze koneckonců) ve směru od analýzy dat k vytváření konceptů a sestavení modelu. Dílčí badatelské kroky mají i opačné směřování. Např. potřebujeme určitý koncept, pokud chceme některá data utřídit, příp. vůbec "uvidět" (vědět, co nás zajímá, a jak to identifikovat). Významná je i interakce již sestaveného a funkčního modelu s reálnými daty, která umožňuje objevování nového formu rozšiřování původního modelu.

V našem případě to "nejsilnější", čím disponujeme, je matematický model vycházející z NM-modifikovaného Raiffova řešení Nashova vyjednávacího problému a vyjádření afinit mezi hráči na jeho základě. Uvedený model ještě není "plně doladěn", ale je již dostatečně funkční, aby na jeho základě bylo možné sestavit a testovat různé koncepty popisující trojici společenských fenoménů, o kterou nám jde:

- struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad,

- jádra vyjednávání vlivu těchto struktur,

- základní ideové paradigma, které je podmínkou fungování uvedených jader.

K tomu, abychom si udělali představu o tom, jak přesné jsou koncepty, kterými jsme schopni uvedené fenomény vyjádřit, se nabízí srovnání s procesem poznávání struktury atomu. Zde prvním konceptem (názorně vyjádřeným modelem struktury atomu) byl tzv. pudingový model. Vycházel z toho, že částice se stejným nábojem se odpuzují, zatímco s odlišným nábojem přitahují. Logicky tedy předpokládal, že v atomu jsou kladné a záporné částice vzájemně propojeny, ty těžké (protony) "plavou" v prostředí elektronů tak, jako třešničky v pudingu. Velmi rychle se ukázalo, že tomu tak není. Když byl atom ostřelován různými částicemi, bylo zjištěno, že kladně nabité částice (protony) jsou spolu nějak vzájemně spojeny (silami, které tehdy ještě nebyly známy) a soustředěny ve velmi malém prostoru, zatímco elektrony rozptýleny ve zbylém, mnohem větším prostoru kolem. Pak byl vytvořen planetární model atomu atd. Každý koncept umožňoval přesněji popsat strukturu atomu a současně umožnil konfrontaci modelu a realitou a další zdokonalení modelu. Bez "chybného" modelu by nebylo možné sestavit "ten správný", přesněji "méně chybný".

V našem případě jsme přibližně na úrovni poznání odpovídající pudingovému modelu. Tj. testujeme první podobu konceptu s realitou. V této fází je důležité umět klást otázky, resp. formulovat hypotézy, např.:

1. Mají jádra vyjednávání vlivu podobu "jádra v jádře", které má jen tři hráče, a ostatní hráči mohou za určitých podmínek sehrát určitou roli jen tím, že některého z hráčů "jádra v jádře" vystřídají? – Nebo se něco jako "jádro v jádře" nevytváří, vyjednávání, které probíhá mezi reprezentanty struktur založených na vzájemném krytí, může mít v různých podmínkách 2, 3, 4, 5 i více hráčů?

2. Může za určitých podmínek jádro vyjednávání vlivu propojit dvě nebo více struktur založených na vzájemném krytí v rozvinutější strukturu (a působí něco jako "lepidlo" takového propojení)? – Nebo jádro vyjednávání vlivu vždy působí jako "nárazník" mezi paralelně existujícími, ale vzájemně si konkurujícími strukturami založenými na vzájemném krytí?

3. Jak rozpoznat hráče, který působí v jádru vyjednávání vlivu? Má některé specifické charakteristiky?

4. Jakou stálost má jádro vyjednávání vlivu. Je jen něčím, co existuje přechodně, nebo existuje relativně trvale.

5. Jakou hierarchii mají struktury založené na vzájemném krytí? Má tato hierarchie vertikální rozměr? Může hráč, který působí v jádře na určitém stupni hierarchie, postoupit za určitých podmínek do vyššího "levelu"?

6. Jak silná je polarizace jader vyjednávání vlivu prostřednictvím základního ideového paradigmatu? Mohou po určitou dobu fungovat struktury založené na vzájemném krytí schopné koordinovat svoji činnost s jiným základním ideovým paradigmatem? Kde (v jakém společenském prostoru)? Jak se projevuji střety mezi strukturami založenými na vzájemném krytí s různě polarizovanými jádry vyjednávání vlivu?

7. Jak probíhají případně proměny základního ideového paradigmatu? "Vzlíná" modifikovaná polarizace "zdola", nebo se musí modifikace nejdříve "usadit" ve vyšším "levelu" a pak teprve může dojít k "přepolarizování" na nižších úrovních?

Pokud si promyslíme obsah uvedených otázek, dokážeme si představit, jaký význam má, pokud si na ně odpovíme. Dokonce velký význam má i to, pokud upřesníme formulaci otázek a hypotéz, příp. identifikujeme a interpretujeme jevy, které více či méně svědčí ve prospěch určité hypotézy.

 (Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: (70.4.2) Hra: Odkud kam jdu a kam se snažím dojít ondrey 03. 06. 2013 - 13:44