(58.8) Hra: Jak a proč diskutujeme?

16. květen 2013 | 08.00 |

Žijeme v době, kdy se – jak se říká – "láme chleba". "Kouřové clona" (kterou si vytvořily struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad) a slouží rovněž jako základní ideové paradigma vyjednávání vlivu těch, co zprostředkují moc uvedených struktur, je vystavena určitým tlakům a dochází k jejím proměnám. Výsledkem je její směřování ke katastrofickým vizím, které počítají se selháním a rozpadem institucí i následnou "velkou restrikcí". Protože však základní ideové paradigma neexistuje jen pro "vrstvu vyvolených", pro "ty co vědí", ale může působit jen v podmínkách interakce s vývojem běžného veřejného mínění, existuje možnost ovlivnit jeho vývoje i ve směru pozitivního řešení problémů. A právě tento kontext se promítá do nejrůznějších diskusí o "věcech obecných".

Zastávám optimistický názor, že změna k lepšímu, je možná. Jediný (ale dost podstatný) problém je v tom, že změna, o kterou jde v současné době je "moc velká", že vývoj společnosti dospěl do stavu, kdy neexistuje možnost setrvačného pokračování a kdy jde o proměnu nejen ekonomiky, ale celého společenského systému srovnatelnou s tím, k čemu došlo v rámci průmyslové revoluce. A patrně o změnu ještě větší a významnější. V tomto případě jde o zrod toho, co bývá označováno za vzdělanostní ekonomiku, ekonomiku založenou na produktivních službách spojených s nabýváním, uplatněním a uchováním lidského kapitálu.

Vůči možnosti vzniku takové ekonomiky existuje řada námitek, resp. klade se řada otázek, které vyžadují odpověď. V předcházejícím dílu jsem odpověděl na některé z nich, v tomto dílu se dostáváme k dalším (první z nich jsem položil v minulém pokračován a nechal bez odpovědi):

Otázka (spojená s námitkou) 3:

Pokud by se ekonomický systém mohl dynamicky rozvíjet na základě produktivních služeb a zvýšení inovačního potenciálu společnosti, proč se o tom nikdy nehovořilo a nehovoří?

Odpověď:

Odpověď na tuto otázku byla v určité podobě dána již dávno. K. Marx v Rukopisech "Grundrisse" (napsaných v roce 1857-1859) píše: "Skutečná ekonomie - úspornost - záleží v úspoře pracovní doby: (minimum - a redukce na minimum - výrobních nákladů), tato úspornost je však totožná s rozvojem produktivní síly. Nejde tedy vůbec o to zříkat se požitku, nýbrž rozvíjet produktivní sílu a schopnosti k výrobě a tedy i schopnosti a prostředky požitku. Schopnost požitku je podmínkou požitku, tedy jeho prvním prostředkem, a tato schopnost znamená rozvoj nějaké individuální vlohy, produktivní síly."

U nás tuto představu rozvinul R. Richta ve světově známém týmovém díle "Civilizace na rozcestí" (kterou považoval za jedno z největších děl i americký ekonom J. Galbraith). K tomu několik odkazů:

- Plný text knihy je na:

http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/rri_cnr.htm

- O R. Richtovi a jeho díle je podrobně zpracované heslo ve Wikipedii, viz.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Radovan_Richta

Výše uvedeným chci jen zdůraznit skutečnost, že představu o tom, jaká možnost dalšího pozitivního vývoje se nabízí, má dlouhou a uznávanou, současně ovšem i "dobře zapomenutou" tradici. Proč k tomuto "zapomenutí" došlo je – podle mého názoru – spojeno s následujícím:

Zrod společnosti založené na produktivních službách předpokládá a současně umožňuje mnohem vyšší míru rovnosti příležitostí a mnohem nižší míru ekonomické segregace. Tomu brání to, že struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad se vyvinuly z pozičního investování, které je s rovností příležitostí v přímém rozporu (vede k omezování příležitostí k rozvoji i uplatnění schopností těch, kteří nemají dostatečné ekonomické zázemí). Destrukce společnosti, kterou struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad způsobují, pak vytlačila pozitivní vizi řešení problémů tím, co jsem nazval stávajícím základním ideovým paradigmatem, které se nyní v logice věci transformuje v představu – ať se zachrání jen ti, co na to mají (a případně ti, co jim slouží).

Otázka (spojená s námitkou) 4:

Nepovede prodloužení horizontu produktivního uplatnění k tomu, že setrvávání starých na profesních trzích neumožní vstup na profesní trhy mladým?

Odpověď:

Ne. Toho se můžeme obávat pouze v rámci současného typu uplatnění, kdy jde o fungování člověka v systému, který významně omezuje uplatnění inovačních schopností. Mladý člověk je nucen podávat maximální výkon v rámci určitých rituálů, nikoli využívat a dále rozvíjet svůj inovační potenciál. (Mnohdy – např. pod tlakem splácení hypotečního úvěru – je nucen proti své vůli i k porušování zásad, které považuje za správné, a vystavuje se tím i riziku, příp. stává se vydíratelným.)

Pokud se podíváme, jak se vyvíjí inovační potenciál uplatnitelný v rámci týmové spolupráce, pak jeho zvyšování předpokládá mezigenerační spolupráci, mj. schopnost intenzivního výkonu a nezatíženost stereotypy mladších, nadhled na bázi zkušeností a schopnost strategického uvažování starších. Kdo má zkušenosti z týmové práce zaměřené na řešení náročných problémů, které předpokládají nikoli rituální, ale invenční a inovační přístup, ten dobře ví, jak významné je zastoupení profesionálně zdatných osob různého věku a jak mohou být jejich výkony komplementární. Mj. pokud člověk během svého života v libovolné oblasti uplatnění věnuje pozornost vyhodnocení a zobecnění zkušeností, které průběžně získává, a pokud si průběžně doplňuje vzdělání ve svém oboru i z hlediska širšího rozhledu, jeho inovační, komunikační, systematizační i realizační schopnosti se mohou téměř neomezeně rozvíjet.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: (58.8) Hra: Jak a proč diskutujeme? strigi 20. 05. 2013 - 23:03
RE(2x): (58.8) Hra: Jak a proč diskutujeme? radimvalencik 21. 05. 2013 - 16:20