(58.4) Hra: Jak a proč diskutujeme?

11. květen 2013 | 08.00 |

Lze ovlivnit základní ideové paradigma jader vyjednávání vlivu uplatňovaného prostřednictvím struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad? Pokud ano, tak jak? Jaká jsou rizika budoucího vývoje?

Připomeňme si, jakou podobu mají názory, postoje a způsob argumentace, které jsou ve vleku stávajícího základního ideového paradigma jader vyjednávání vlivu uplatňovaného prostřednictvím struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad:

- Adorují se silová řešení a spoléhá se na ně jako na všelék (proti čemuž stojí argument, že tento typ "řešení" problémy jen překrývá, ve skutečnosti však vyhrocuje a nechává rozbujet v nebezpečnějších podobách).

- Obhajuje se demonstrativní používání dvojího metru, ať odlišnost daná uplatňováním dvojího metru přesáhne jakoukoli "rozlišovací úroveň".

- Straší se terorismem, komunismem apod. jako jediným a největším nebezpečím, a to tím více, čím více a na každém kroku se projevuje krize stávajícího systému a s tím spojená potřeba najít řešení reálných, a nikoli fiktivních problémů.

- Popírá se možnost toho, že by současné instituce byly (byť i jen v určité míře) ovládány strukturami založeným na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

- Podléhá se schizofrenii, kdy na jedné straně jsou zlehčovány problémy uvnitř systému a na druhé straně dochází ke smiřování se s názorem, že problémy již natolik vybujely, že je již není možné řešit (oscilace mezi laciným loajalismem a fatalistickým katastrofielismem).

Tento přístup k řešení problémů ve světě se dostal do slepé uličky. To ještě neznamená, že se nutně musí prosadit změna k lepšímu. Naopak. Riziko, že základní ideové paradigma, které doposud určuje podmínky vyjednávání takových řešení, jež umožňují uplatňovat vliv struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a současně tyto struktury efektivně krýt, se změní k horšímu, roste. Může se velmi snadno stát, že bude nahrazeno tím, co jsem označil za fatalistický katastrofielismus. V tom případě se projeví snaha sugerovat široké veřejnosti, že vše se rozpadá, na nic nelze spolehnout, každý se musí zachránit na vlastní kůži, nastává válka všech proti všem.

.. A budou to říkat titíž, co dnes tvrdí, že je vše je v podstatě v pořádku, že žijeme v nejšťastnějším období, že všechny problémy jsou jen výmyslem intelektuálů a novinářů, že jediným nebezpečím je nástup temných sil minulosti, že my jsme tou vzorovou euroatlantickou civilizací...

Na různých úrovních se vystřídání stávajícího základního ideového paradigmatu výše naznačeným již projevuje. Někteří z těch, co čtou tyto řádky, se s ním patrně dostali v různých diskusích do kontaktu. Zatím neprochází. Zatím je šance prosadit jiné. Možná.

Za povšimnutí stojí například to, jak se jej snaží optimisticky přeformulovat (tj. najít sice trochu bolestnou, ale nikoli katastrofielistickou variantu) V. Cílek, viz:

http://beta.parlamentnilisty.cz/zpravy/Lidstvo-ceka-velka-zmena-Spolehejte-jen-na-sebe-ne-na-stat-varuje-Cilek-270915

Je to přínosné, ale nestačí to. Potřebujeme mnohem výraznější a současně i realističtější pozitivní vizi vycházející z historického (vývojového) nadhledu.

Dana Bočková v ohlasu na tento článek na Facebooku velmi přesně uvádí:

"Není to jen Cílek, ale poslední dobou se toto téma mega krize a ekonomického kolapsu, který nás čeká, objevuje čím dál častěji v tisku od různých lidí.
Počítáte s touhle eventualitou, že by kleklo všechno? Máte nějaké zahrádky, tušíte, kde je pramen, máte nějaké zásoby atd., nebo na to kašlete s tím, že lepší nemyslet a pak už bude na všechno pozdě?"

Otázkou je spíše, co dělat, aby to "nekleklo". Pokusím se zformulovat alespoň dvě navazující doporučení:

1. Pokud si včas a dostatečně uvědomíme, jakou roli v současném vývoji společnosti (u nás i ve světě) hrají struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, oslabíme roli jader vyjednávání jejich vlivu a tím vyvoláme tlak na přehodnocení základního ideového paradigmatu, které je ušito na míru tomu, aby ke krytí toho, kdo a jak porušuje obecně přijaté zásady docházelo. Míra, ve které tyto struktury ovládly institucionální systém společnosti, překročila meze umožňující pokračování stávajícího vývoje. Čím více zviditelníme, jak současný systém funguje, tím více vyvoláme tlak na pozitivní řešení.

2. Pozitivní řešení znamená zabránit metamorfóze základního ideového paradigmatu jader vyjednávání vlivu do podoby nejrůznějších katastrofických vizí rozpadající se společnosti, v níž se v boji všech proti všem bude muset každý postarat o sebe. Proti fatálnímu katastrofielismu je nutné postavit pozitivní vizi kvalitativně neomezeného růstu založeného na produktivních službách spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu. Jde o společnost, v niž plný a svobodný rozvoj každého je podmínkou rozvoje všech (humanistický aspekt), naplňuje přirozené bohatství života člověka (existenciální aspekt) a současně působí jako nejvýznamnější produktivní síla či nejvýznamnější faktor ekonomického růstu (praktický aspekt).

Tato cesta vývoje je reálná. Pokud ji nevidíme či nechceme vidět, pak to svědčí o tom, jak nás postupně ovládají různé vize bezvýchodnosti, které se mohou brzy stát tím, co nahradí současné ideové paradigma struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře