(58.3) Hra: Jak a proč diskutujeme?

10. květen 2013 | 08.00 |

Jak hájit vlastní názor a který názor je skutečně vlastní? Jak poznáme názor, který je náš, od názoru, který přejímáme a kterým se necháme ovládnout?


V předcházejícím dílu jsem uvedl, že vidím pět důvodů, které mohou mít vliv na to, že někteří lidé mají tendenci přejímat určitý názor "shora" (a s ním spojené postoje i způsob argumentace v jeho prospěch), angažovat se v prospěch jeho šíření a obhajoby, aniž by z toho měli viditelnou výhodu. Pojmem "shora" jsem ve stručnosti označil to, že tento typ názorů odpovídá tomu, co nazývám základní ideové paradigma jader vyjednávání vlivuuplatňovaného prostřednictvím struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Jde o následující důvody: genetické, replikační, konspirační, spekulační a spontánní. Proberme si jejich možnou roli postupně:

- Genetické důvody: Patrně hrají určitou roli. V rámci tohoto seriálu jsem již psal o skupinové konformitě a geneticky jsme asi v určité míře vedeni ke stádnímu chování. Nebude to však dle mého názoru faktor nejvýznamnější a jediný.

- Replikační důvody: V tomto případě jsem na rozpacích. Jak už jsem uvedl v jednom z předcházejících pokračování, nevylučuji, že něco jako memy a memplexy skutečně existuje.

- Konspirační důvody: Jejich vliv je velmi omezený a rozhodně tento faktor nevysvětluje masovost, se kterou se uvedený jev vyskytuje. Pokud by "hlásné trouby" byly placeny či jinak odměňovány, určitě by se o tom vědělo mnohem více.

- Spekulační důvody: V každém z nás je patrně trochu toho očekávání vyjádřeného úslovím "sedávej panenko v koutě..." či popsaného Gogolem v podobě postaviček Bobšinského a Dobšinského – služ tomu, co cítíš jako reálnou sílu, a jednou dojdeš odměny. To ovšem nevysvětluje vytrvalost, se kterou to někteří dělají, aniž by se odměny dočkali.

- Spontánní důvody: Ty považuji za nejvýznamnější (proto jsem si je nechal na konec). Ten, kdo se naučí rozeznávat názory, které korespondují se základním ideovým paradigmatem jader vyjednávání vlivu uplatňovaného prostřednictvím struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (a to není tak těžké), dokáže předem odhadnout, jak určité společenské kontroverze, střety či konflikty dopadnou.

A protože to, co je v rámci hierarchie jader předjednáno, se prosazuje s využitím veškerého potenciálu vlivu právě z důvodů prestižnosti (na tom stojí veškerá moc), má ten, kdo příslušný názor hájí, pocit, že "zase stál na vítězné (tedy – v jeho očích – té správné) straně". A tento pocit mu často kompenzuje jeho osobní neúspěšnost. Mj. i proto, že opticky je se svým názorem vůči "normálním lidem" v menšině. Tak vzniká efekt "hlásné trouby". Navíc – velmi levné. "Nestojí to nic", jenom snahu důsledně a vytrvale prosazovat to, co bylo předem v rámci jader vyjednávání vlivu a v souladu se základním ideovým paradigmatem rozhodnuto. Ať to stojí, co to stojí. Ať jsou důsledky jakékoli.

Podle mě je to právě faktor spontánních důvodů, který narušuje přirozenou zpětnou vazbu uplatňování vlivu (v současné době pocházejícího z koordinace působení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad) na veřejné mínění. V důsledku toho pak bez korekce prochází i to, co má na globální vývoj devastující vliv a zvyšuje rizika jak z hlediska dalšího vývoje, tak i z hlediska každodenního života. Koneckonců uvedený závěr podle mého dostatečně ilustrují i některé osoby v diskusích probíhajících na Facebooku.

Nejspolehlivější způsob, jak omezit prvek manipulace v nejrůznějších diskusích, je vrátit se ke skutečnému smyslu výměny názorů. Vždyť přece jde o to, dobrat se pravdy (co nejplnějšího postižení reality) dobrat se toho, jak to je. Z tohoto hlediska platí následující: Všechno, co se má tak a tak a ne jinak, se za určitých (odlišných) podmínek může mít i jinak. Každé tvrzení typu "A je B" platí jen za určitých podmínek, překročíme-li hranice podmínek, za kterých toto tvrzené platí, bude platit "A je ne-B". (Jinými slovy – v realitě prakticky neexistují všeobecně platná, ničím nepodmíněná tvrzení, každé tvrzení je pravdivé jen v určitém kontextu, za určitých podmínek).

Z toho vyplývá, že pokud dojde ke sporu o to, zda je to tak a tak, nebo naopak, jde ve skutečnosti o vymezení podmínek, za nichž platí jedno tvrzení, a podmínek, kdy toto tvrzení ztrácí platnost. Z praktického hlediska to znamená:

1. Každý spor lze převést na diskusi o tom, za jakých podmínek platí "A je B" a za jakých platí "A je ne-B".

2. Když obě strany sporu mají zájem na tom, aby se dobraly toho, jak to je, jsou schopny prostřednictvím diskuse pojmenovat, ozřejmit a prezentovat, za jakých podmínek platí "A je B" a za jakých "A je ne-B". Každý totiž zpravidla (ve složitějších problémech) vnímáme či uvědomujeme si jen část podmínek, za kterých platí určité tvrzení.

(A právě takové spory má smysl vést, protože na nich vydělají obě strany rozšířením svého poznání, právě takový způsob diskuse odpovídá směřování k vytváření vztahů, za kterých je svobodný a plný rozvoj schopností každého jednotlivce podmínkou plného a svobodného rozvoje všech ostatních, současně i svobodný a plný rozvoj všech podmínkou svobodného a plného rozvoje každého jednotlivce.)

Shrnutí:

1. V každé diskusi lze poměrně snadno rozpoznat, zda jde o to dobrat se pravdy a vzájemně se obohatit vyjevováním a sdělováním kontextů platnosti jednotlivých tvrzení, nebo zda jde o to ovlivnit určitým způsobem názor ostatních.

2. Těm, co se snaží prosadit svůj názor, nejde o rozšíření svého poznání, ale mají zcela jiné motivy – příčin těchto motivů je více a je dobré znát jejich roli.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2.33 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře