(58.1) Hra: Jak a proč diskutujeme?

8. květen 2013 | 00.05 |

Jaké typy diskusí se odehrávají? Co je jejich cílem? Chceme se vždy dobrat pravdy, nebo můžeme usilovat i o něco jiného? A může k tomu něco "navíc" (nad rámec toho, co víme na základě zobecnění svých zkušeností) říci teorie her?

Jedná se o typické "facebookovské" téma. Právě Facefook poskytuje nejrůznější prostor pro nejrůznější diskuse, je přímo laboratoří, ve které můžeme sledovat, jak probíhají, ověřovat různé hypotézy týkající se výše vyslovených otázek. Tak se pusťme do jejich rozboru. 

Základní motivy vedení rozhovoru:

Začneme tím, že rozlišíme dva základní motivy vedení rozhovoru (toho, proč vyvoláme diskusi či do ní vstupujeme). Těmito motivy může být:

1. Ovlivnit chování druhého člověka. Formou toho, co mu sděluji, se snažím, aby využil určitou strategii svého chování, resp. aby si vybral některou z určité množiny strategií a nevybral některé jiné strategie.

2. Získat nové poznatky. Dozvědět se to, co jsem doposud neznal a co má podobu kontextuálně podmíněných tvrzení s tím, že i ten druhý získá nové poznatky. (Tj. jednoduše řečeno, jde o to dobrat se pravdy, dobrat se toho, jak to doopravdy je.)

K tomu několik poznámek:

1. Mezi oběma základními motivy existuje plynulý přechod. Pokud v rámci diskuse rozšiřujeme obzor svůj i toho druhého, má to rovněž určitý dopad na jeho chování. Důležité je zde především to, do jaké míry je sdělováním poznatků či obhajobou určitých tvrzení omezován výběr strategií druhého člověka. I v poměrně jednoduchých situacích není vždy jednoduché rozpoznat, který z motivů převažuje. (Jedním z cílů, které budeme v rámci této série sledovat, je naučit se rozlišovat, jaké jsou skutečně motivy diskutujících a podle čeho se poznají.)

2. Diskuse může probíhat i mezi více osobami. I v rámci ní platí totéž základní rozlišující hlediska – buď se snažíme ovlivnit chování druhých omezením výběru strategií, které budou používat, nebo o rozšíření poznání, kterým disponuji já i ostatní.

0pt">3. S trochou nadsázky můžeme říci: V prvním případě se snažíme změnit toho druhého z hráče ve figurku, za kterou přijímáme rozhodnutí (kterou taháme či kterou manipulujeme v určité hře). Ve druhém případě pak jednáme v souladu s "metastrategií", která říká, že jde o vztahy, za nichž se svobodný rozvoj každého stává podmínkou rozvoje všech a naopak.

4. Z předchozího vyplývá první důležitý poznatek. Pokud se naučíme za obsahem diskuse vidět cíle, které do ní druzí vkládají, nejen že se uchráníme před riziky, která vyplývají z toho, že jsme manipulováni (někdo s námi bude zacházet jako s figurkou v určité hře), ale naučíme se rozpoznávat ty, na které se můžeme spolehnout.

Zde si dovolím osobní vstup – vždycky jsem si ty, kterým jde především o to, aby se lidé rozhodovali svobodně a vybaveni dostatečnými informacemi, kteří jsou schopni se takovýmto způsobem účastnit nejrůznějších diskusí, nazýval "zvonkoví lidí", viz:

http://www.youtube.com/watch?v=12pqfKMQM-Q

Dva odlišné typy motivací osob vstupujících do diskuse se projevují na úrovni lokálních a globálních problémů.

Nejdříve jednoduchý příklad na úrovni lokálních problémů:

Připomeňme si hru typu Manželský spor:

Matice výplat hry typu Manželský spor

ONA

Fotbal

Divadlo

ON

Fotbal

3; 2

1; 1

Divadlo

0; 0

2; 3

K této matici výplat lze dát následující legendu:

- ON má rád fotbal - a pokud jde na fotbal, přinese mu to užitek (potěšení), které lze ocenit hodnotou 1, zatímco návštěva divadla mu žádný užitek nepřinese.

- ONA má ráda divadlo - a pokud jde do divadla, přinese jí to užitek (potěšení), které lze ocenit hodnotou 1, zatímco pokud půjde na fotbal, tak jí to žádný užitek nepřinese.

- ON ovšem svou ženu miluje, a pokud je s ní, přinese mu to užitek (potěšení) dvakrát větší než to, jaké by měl, pokud by šel sám na fotbal.

- ONA rovněž svého muže miluje, a pokud je s ním, přinese jí to užitek (potěšení) dvakrát větší než návštěva divadla, pokud by tam šla sama.

Odsud vyplývá, že ON má v případě, že se sejdou na fotbalu, užitek 2 (ze společně stráveného času) a 1 (z fotbalu), tj. celkem 3, ONA 2, podobně pak v dalších případech.

Nyní si představme, že hrajeme poněkud pozměněnou hru. Hráči mohou argumentovat. V případě, že jde o výběr toho, jak využít volný čas, pak např.:

- Ona může říkat: Bude pršet a stadion nemá střechu, došlo k výtržnostem a byli ranění v publiku, v našem fotbalu je vše stejně předem koupené, nechápu, jak z toho můžeš mít radost, v divadle určitě potkáš někoho ze svých známých, s kým si budeš chtít popovídat...

- On bude říkat: V divadle se nedá dýchat, kus má špatné herecké obsazení, v novinách hru ztrhali, pokud půjdeme na fotbal, budeme na čerstvém vzduchu...

Všimněme si, že v tomto případě se snažíme ovlivnit to, jak druhý hráč ocení výplatu v jednotlivých případech, které mohou nastat (co mu přinese být na fotbale či být v divadle). Snažíme se ukázat, že z námi preferované alternativy je užitek vyšší, než si ten druhý původně představoval, zatímco užitek z alternativy, kterou preferuje on, je i pro něj nižší, než si představuje.

Argumenty mohou být věcné, nebo naopak účelové. Mnohdy jeden druhým manipuluje, aniž by si to sám uvědomoval. Věří, že prostřednictvím svých argumentů poskytuje druhému informace cenné a že mu je poskytuje nezištně. Tomu věří i psychopaté, kdy formou uvedeného způsobu prezentace plus a mínus jednotlivých variant je vlastně na druhého činěn brutální nátlak.

Nejlepší způsob, jak si ověřit, zda se nesnažíme s druhým manipulovat, je vžít se do jeho pozice a pokusit se argumentovat ve prospěch jím preferované alternativy.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře