Proč slušní lidé nevidí původ lumpáren?

5. leden 2013 | 09.42 |
Proč slušní lidé nevidí struktury založené na vzájemném krytí nepravostí?
Odpověď se zdá být zcela prostá. Nevidí je právě proto, že tyto struktury dokážou porušování obecně přijatých zásad dobře krýt. To je ovšem jen část toho, o co jde. Nejde jen o schopnost příslušných struktur, ale (a to podstatným způsobem) také o neschopnost těch, co nejsou a nechtějí být součástí těchto struktur, tyto struktury odhalit. O neschopnost danou nikoli nedostatky v oblasti rozpoznávání, analýzy či vyhodnocení reality, ale o neschopnost vyplývající z toho, že slušný člověk struktury založené na vzájemném krytí nepravostí nechce vidět.
To je tvrzení, které vypadá přinejmenším přehnané. Proč by slušný člověk nechtěl vidět to, co ho připravuje o část toho, co vytvořil svou prací, svým snažením a co ho ohrožuje i mnoha jinými důsledky svého působení? Tvrzení, že slušný člověk, aniž by si to uvědomoval, nechce vidět, jak rozsáhlé jsou přímo tam, kde žije, struktury založené na vzájemném krytí, a jak devastující je jejich působení, vypadá na první pohled jako paradoxní. Ve skutečnosti tomu tak není. Každý normální člověk, kterému se příčí dělat nepravosti, je totiž přirozeným způsobem motivován v tom smyslu, že to, co je prospěšné pro něj, jeho blízké i pro širší společenskou komunitu, dělá rád, že mu to přináší potěšení. Normální člověk má radost a potěšení z toho, že vykoná něco prospěšného pro druhé a nechce si nechat toto potěšení vzít. To je dáno lidskou přirozeností, logikou toho, jak se vyvíjí náš prožitkový svět. Prakticky vše, co je prospěšné (ať již je to činnost, kterou vykonáváme, prostředky, které k tomu používáme, situace, v nichž se ocitáme), je pro nás spojeno s příjemnými prožitky. A právě proto nechceme struktury založené na vzájemném krytí lumpáren vidět, nechceme si představit, jak se rozrostly a jaké důsledky jejich působení přináší. Proč? Protože jakmile vývoj struktur založených na vzájemném krytí překročil určité hranice, přineslo by nám poznání jejich skutečného rozsahu a skutečných důsledků jejich působení:
- Jednak pocit bezmocnosti, že s tím nedokážeme nic dělat.
- Jednak pocit ztráty smyslu, protože vše prospěšné, co děláme, je působením struktur založených na vzájemném krytí nepravostí znehodnocováno.
A tak se i slušní lidé, aniž by si to uvědomovali, stávají za určitých podmínek spolutvůrci struktur založených na vzájemném krytí lumpáren. Nechtějí si připustit, kam až zkaženost mocných došla. Je tomu tak právě v období, kdy rozsah struktur založených na vzájemném krytí lumpáren překročí určité hranice. Hranice spočívající v tom, že:
- Již nelze tak snadno omezit jejich působení (čemuž odpovídá tušený pocit bezmocnosti).
- Důsledky jejich působení jsou natolik devastující, že vše pozitivní, co slušný člověk udělá pro druhé, je v podstatě zanedbatelné (čemuž odpovídá tušený pocit ztráty smyslu).
Samozřejmě, všeho dočasu. Období, kdy k tomu dochází, má z hlediska společenského vývoje jen přechodný charakter. Struktury založené na vzájemném krytí bují dál a důsledky jejich působení jsou stále více devastující. Protože potřebují vytáhnout ze systému stále více zdrojů na svou údržbu, současně však prameny vysychají, dostávají se mezi sebou do vzájemných konfliktů. Ty poodhalují jejich existenci, takže již je nelze nevidět. A současně i slušní lidé si uvědomují, že tyto struktury již dále nelze nevidět. Že musejí obětovat svoji nechuť je nevidět. A začíná období, kdy se stává stále zřejmější, že se něco stane.
Mimo jiné – výše provedená úvaha je typickým příkladem toho, co bych nazval "nastavením zrcadla".

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Proč slušní lidé nevidí původ lumpáren? strigi 05. 01. 2013 - 21:31