Výběr z článků o VELKÉ ŘECKÉ LŽI před diskusí 8.7.

2. červenec 2015 | 15.15 |

Před diskusí o řeckém dluhu ve středu 8.7. (18.00, Pizzerie Padova, Moskevská 20), viz:

http://radimvalencik.pise.cz/2480-8-7-se-sejdeme-k-otazce-reckeho-dluhu.html

uveřejňuji zkrácený výběr ze tří článků uveřejněných v posledních dnech. K tomu pak dávám odkaz na některé mé články o řeckém dluhu, resp. "Velké řecké lži" z dřívější doby:

Výběr z: Jiří Dolejš - Řecko nad propastí (Deník Referendum)

Malé Řecko je od roku 1981 členem Evropské unie a euro přijalo v roce 2001. Nedávná krize odhalila jeho slabiny. V zemi se léta tolerovalo, že vzestup tohoto kdysi nejchudšího státu Evropské unie stál na nereálných předpokladech, které byly zakrývány i falšováním statistik. Impotentní daňový systém umožňoval jakýsi prazvláštní "socialismus pro bohaté". Nepomohly ani megalomanské projekty typu olympijské hry nebo závody ve zbrojení se sousedním Tureckem.
Za léta 2009-2014 spadl ekonomický výkon Řecka o třetinu. Veřejný dluh dosáhl 177 % HDP, což je 330 miliard eur (Česká republika má 40 %). V krizi v roce 2009 byly vyhlášeny předčasné volby a konzervativce (Nea demokratia) vystřídali socialisté (Panellinio Socialisto Konima, PASOK). Střídání změnu nepřineslo, ani mix zahraniční pomoci a úsporných balíčků nepomohl, a tak se v roce 2012 po dalších předčasných volbách prostřídali socialisté opět s konzervativci. Zatímco vláda vedla marný boj s věřiteli, pokračovala pod tlakem škrtů radikalizace společnosti...
Buď budou lidé pro horší dohodu hned, nebo budou heroicky trvat na usilování o holuby na střeše. Bankrot země je tak či tak stále reálný. Řešení dluhové krize Řecka je v dlouhodobém reálném vzestupu produktivnosti ekonomiky. A to bude pochopitelně trvat déle než jeden volební cyklus. Případná "nucená správa" v zemi to pochopitelně neusnadní...
Tsipras žádá, aby lidé zvedli hlavu a hlasovali v referendu NE. To ale neznamená, že by byly řecké dluhy odpuštěny. Pak je samozřejmě možný tzv. GREXIT (odchod Řecka z eurozóny). Ekonomicky určitě eurozónu jako celek neohrozí. Někteří v něm vidí řešení řeckých problémů. Malé ekonomiky si však už dnes mohou na měnovou suverenitu jen hrát.
Schopnost tlumit nerovnováhy měnovým kursem neznamená je řešit. Viníkem řeckých problémů není euro jako takové, ale odkládání reálné konvergence ekonomiky země. Bankrotovat mohou ostatně i země s národní měnou...
Levná měna by sama o sobě neudělala z Řecka exportně úspěšnou ekonomiku. Beztak by asi došlo na nástroje krizového řízení (jako je třeba paralelní měna nebo zavedení kreditních poukázek na vyplácení mezd a důchodů). Problémy se zásobováním může řešit přídělový systém. Situace je zcela nesrovnatelná například s krizí Argentiny v roce 2002.

Celé viz: http://denikreferendum.cz/clanek/20723-recko-nad-propasti

Výběr z:  Pratap Chatterjee - Jak německé a francouzské banky dovedly Řecko ke krachu (Literární noviny)

Poznámka: Autor je výkonný ředitel CorpWatch a člen vedení Amnesty USA a Corporate Europe Observatory.

Řecko dnes věřitelům dluží 323 miliard eur, což představuje asi 175 procent HDP. Jak se k tak vysokému dluhu dopracovalo? "Měli bychom si jasně přiznat: takřka nic z obrovských částek, které byly Řecku půjčeny, v Řecku ve skutečnosti také skončily," připomněl nositel Nobelovy ceny za ekonomii a někdejší hlavní ekonom Světové banky Joseph Stiglitz v deníku The Guardian. "Zamířily na zaplacení věřitelům ze soukromého sektoru, včetně německých a francouzských bank."

Nedávná zpráva organizace CorpWatch nazvaná The EuroZone Profiteers může tento fakt poněkud osvětlit. Je sice pravda, že si od těchto bank zkorumpovaní řečtí politici napůjčovali miliardy pro své pochybné vládní projekty, ale současně existoval velmi dobrý důvod, proč se finančníci těmto neuváženým úvěrům nevyhýbali: byli pod tlakem byrokratů z Evropské unie, aby soutěžili o globální trh s bankami britskými a americkými.
Vezměme si například německé banky. Zatímco je angloamerické bankovnictví pod kontrolou mnoha poboček několika velkých bank, Německo mělo v roce 1990 asi čtyři tisíce unikátních institucí, které tvořily třístranný pilíř úložen, družstevních spořitelen a soukromých bank. Tyto banky žily skromně s nepatrnými jednoprocentními zisky, ve srovnání se čtyřmi britskými megabankami, jejichž zisky tvořily až třetinu kapitálu. Pod tlakem z Bruselu německá vláda souhlasila, že přiměje některé větší banky k tomu, aby se více "orientovaly na trh", a to tím, že jim zřídila státní záruky známé jako anstaltslast a gewährträgerhaftung, které jim měly pomoci v časech neúspěchů....
Francouzské banky ale věděly, že nevydělají miliardy tím, že půjdou do konkurenčního boje v Německu, stejně jako ty německé neočekávaly triumf ve Francii. Místo toho si vyhlídly jednodušší a snazší trh, jemuž by napůjčovaly ty spousty peněz, které měly – tím trhem byly chudší, vesměs jihoevropské státy, které v roce 1999 souhlasily s přistoupením ke společné měně zvané euro. Logika byla jasná: V polovině 90. let se úrokové míry například v Řecku nebo Španělsku pohybovaly kolem 14 procent a podobně tomu bylo i v Irsku během měnové krize v letech 1992 až 1993. Žadatelé o půjčky proto nadšeně vítali severní bankéře se zdánlivě neomezenými zdroji levné hotovosti při úrokové míře mezi jedním a čtyřmi procenty. Vezměme si příklad Georga Funkeho, který řídil německou hypotéční banku Depfa. Pomohla Athénám získat hvězdný úvěrový kredit, sehnala 265 milionů eur na řecké státní železnice, pomohla Portugalsku půjčit si 200 milionů eur na vybudování vodovodního systému a poskytla Španělsku 90 milionů eur na vybudování soukromě spravované silnice v Galícii. Střední třída v Řecku, Španělsku o Irsku měla z těchto investičních stimulů do infrastruktury nějakou dobu užitek. Když pak Depfa v roce 2008 málem zbankrotovala, Funke dostal vyhazov...
Bloomberg na základě statistik Banky pro mezinárodní vypořádání zjistil, že německé banky Řecku, Irsku, Itálii, Portugalsku a Španělsku před prosincem 2009 půjčily neuvěřitelných 704 miliard dolarů. Dvě z největších německých soukromých bank – Commerzbank a Deutsche Bank – podle čísel BussinesInsideru Řecku, Itálii, Portugalsku, Irsku a Španělsku půjčily 201 miliard dolarů. A francouzské banky BNP a Crédit Agricole Řecku, Irsku, Itálii, Španělsku a Portugalsku půjčily 477 miliard dolarů...
To, co následovalo po vzniku eura, bylo podobné. Řecká vláda je zadlužená vůči Německu a Francii nejen proto, že si půjčovala na nemoudré projekty, ale i proto, že ji bankéři nutili brát peníze, které by za normálních okolností nikdy sami neschválili. Jak ale podotýká Stiglitz, tyto německé a francouzské banky jsou už zachráněny. Studie rakouského ATTAC dokládá, že 77 procent z 207 miliard eur vynaložených na tzv. záchranné balíčky Řecku skončily ve finančním sektoru a nikoli u lidí.
Celé viz: http://www.literarky.cz/politika/svet/20158-jak-nmecke-a-francouzske-banky-dovedly-ecko-ke-krachu

Výběr z: Christof Stache - Bankrot Řecka prorazí "pancíř" Merkelové (Washington Post)

Stoupenci politiky německé kancléřky jsou přesvědčeni, že viníkem bankrotu je hlavně řecký premiér Alexes Tsipras, který od samého začátku zaujal nepřátelský postoj v jednáních s věřiteli a "přešel do útoku", praví e v článku. Evropští lídři Tsiprasův kurz nepodpořili, protože podle nich chtěl "vyvolat revoluci proti rozpočtové tyranii Merkelové v Portugalsku, Itálii, Francii a Irsku. Události z poslední doby ukázaly, že Evropská unie se spíš hodlá postavit na stranu Merkelové, v první řadě z finančních důvodů, protože "Evropa potřebuje finance svého ekonomického centra síly, kterým je Německo, když vypukne rozsáhlá finanční krize v případě vystoupení Řecka z eurozóny".

Merkelovou mimo jiné podpořil jeden z nejpřísnějších kritiků dřívější doby — italský premiér Matteo Renzi. S pozicí Německa souhlasí i francouzský prezident François Hollande, který má rovněž za to, že Řecko nemůže opovrhovat opatřeními tvrdých úspor a přitom zůstat v eurozóně, zdůrazňuje Washington Post...

Západní ekonomové, mimo jiné Joseph Stiglitz, tvrdí, že větší část peněz, poskytnutých Řecku, "šla na záchranu německých a francouzských bank", které byly v roce 2010 velkými vlastníky řeckých dluhopisů. Nyní se tento dluh nachází v rukou finančních institucí Evropské unie a MMF. Možný "chaotický" odchod Řecka z eurozóny dokáže, že umění Německa vypořádávat se s krizemi nefunguje. Podle mínění expertů to bude znamenat, že politika Evropské unie z posledních let, kterou do značné míry formovalo Německo, zkrachovala, praví se v článku.

"Řecký kolaps nepochybně prorazí díru v pancíři železné kancléřky a vyvolá nejistotu ohledně projektu, který měl spojit evropské země ještě silněji do ekonomické a politické aliance, kterou (Merkelová) tak zuřivě podporovala", píše Washington post.

Více: http://cz.sputniknews.com/byznys/20150701/627770.html#ixzz3ejqLIOTm

K tomu viz též "z mé zahrádky":

"23 % DPH = Řecko odepsali, ale jaký je plán B?" (23.6.2015)

http://radimvalencik.pise.cz/2476-23-dph-recko-odepsali-ale-jaky-je-plan-b.html

"Mezinárodní kongres "Řecký zahraniční dluh"" (19.5.2015)

http://radimvalencik.pise.cz/2363-mezinarodni-kongres-recky-zahranicni-dluh.html

"Jak praská Velká řecká lež" (22.2.2015) http://radimvalencik.pise.cz/2087-jak-praska-velka-recka-lez.html

"Dva odlišné pohledy na Řeckou krizi" (1.3.2015) http://radimvalencik.pise.cz/2106-dva-odlisne-pohledy-na-reckou-krizi.html

"Exemplárně ztrestat Řecko! – Pomůžeme si tím?" (3.3.2015) http://radimvalencik.pise.cz/2111-exemplarne-ztrestat-recko-pomuzeme-si-tim.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář