(50.4.4.) Hra o ÚSTR

17. duben 2013 | 07.37 |

Jak analyzovat velmi složité hry? Kdy matematika pomůže a kdy ne?

Některé metodologické poznatky z pohledu na dění v ÚSTR prizmatem konceptů vycházejících z teorie her

Vezměme si jen jeden příklad. Říkáme: "Někdo rozehrál nějakou hru." Co tím máme na mysli? To, že v určité situaci použil jako svou strategii vyvolání určité hry. Ovšem i výchozí situaci můžeme chápat jako určitou hru. Tj. v rámci určité hry, která se hrála, jeden z hráčů použil jinou hru (rozhrání jiné hry) jako svou strategii. Tím byla do určité původní hry vložena hra jiná.

Koncept toho, k čemu reálně došlo, můžeme popsat. Matematický aparát zkoumání vložených her zatím nemáme. Přesto však můžeme matematický aparát použít:

- K tomu, abychom z pohledu toho, kdo určitou hru rozehrál, popsali očekávaný výsledek hry, pokud se jedná o nějakou standardní situaci, pro jejíž popis máme matematický aparát.

- K tomu, abychom vyjádřili, jak průběh vložené hry ovlivní parametry hry původní.

Z praktického hlediska je velmi důležité naučit se rozpoznávat standardní situace, které dokážeme popsat matematicky definovaným modelem. Právě v tomto smyslu platí, že ten, kdo se naučí na realitu dívat prizmatem toho, co mu nabízí teorie her, ten už se pak na svět nedokáže dívat jinak. Nedokáže, protože nechce. Přesněji – sám si znovu a znovu ověřuje, že jiný pohled mu neumožňuje vidět to, co vidí, pokud se vyzbrojí znalostí základů teorie her.

Při rozpoznávání standardních situací má mimořádně významnou roli schopnost přejít od popisu reality vytváření konceptů, které umožňující v běžném (neformalizovaném) jazyce popsat, jaké hry se hrají a jak tyto hry spolu souvisejí. Metodika toho, jak příslušné koncepty sestavovat, doposud nebyla zpracována.

Konkrétní příklady reálných her naznačují, jak složitá je jejich analýza. Můžeme se spolehnout na zkušenost spojenu intuicí a obejít se bez teorie. Na druhé straně při analýze reálných situací zjišťujeme, že se setkáváme s tím, co se znovu a znovu opakuje, co fatálně určuje průběh hry a co by tudíž teorie mohla odhalit a vyjádřit v podobě tvrzení typu: "Za těchto podmínek dojde k tomuto."

Problém, který jsem naznačil, lze formulovat i jinak: Jak spojit matematickou teorii her a prostřednictvím jí analyzované modely různých her s vytvářením vhodných konceptů k vyjádření toho, co se reálně odehrává?

Problémů, s nimiž se musíme vyrovnat, je celá řada:

- Především jde o to, že hry spolu vzájemně souvisejí a není nikdy jisté, zda známe všechny podstatné.

- Není jednoduché definovat pojem "hráč", pokud jde o kolektivní subjekty. Na jedné straně nemůžeme vystačit s tím, že za "hráče" budeme považovat jen jednotlivce. Na druhé straně každý kolektivní hráč má složitou strukturu (např. politická strana má hierarchickou struktur, má frakce, existují v ní propojení na zájmové skupiny z různých sfér i propojení na zájmové skupiny z jiných politických stran atd.

- Velmi podstatnou obtíží je i to, že různí hráči jsou různě informováni a není jednoduché zjistit ani míru naší vlastní informovanosti.

- V realitě neexistuje ani zásadní rozdíl mezi strategií a hrou - v určitých hrách může některý z hráčů jako svou strategii zvolit možnost rozehrát nějakou hru.

Zdálo by se, že mezi matematickou teorií her a snahou využívat koncepty různých her k analýze reálných situací, bude ještě hodně dlouho existovat nepřekročitelný příkop daný na jedné straně složitostí reality, na straně druhé možnostmi matematické teorie. Zvlášť, když si dovedeme alespoň trochu představit, jak je obtížné analyzovat jeden z nejjednodušších případů toho, jak spolu hry vzájemně souvisejí - totiž hry s opakováním a tedy to, co se nazývá metahry. V realitě jde o mnohem složitější meta-meta-metahry

Problém však lze vidět ještě jinak. Když něco modelujeme aparátem matematické teorie her, dosazujeme většinou hodnoty či parametry hry na základě expertního odhadu. Například hodnoty výplatní matice. Tyto hodnoty jsou ovšem samy výsledkem jiných her. Lze tak uvažovat o možnosti, že by se podařilo opakovaným použitím různých modelů dosáhnout takového zpřesnění úlohy, které by dalo výsledky podstatně lepší, než pokud bychom spoléhali jen na zkušenost a intuici. 

Každopádně platí patrně následující:

- Na jedné straně doba nazrála k tomu, aby došlo ke kvalifikované sebereflexi toho, co se odehrává uvnitř společnosti, rozkládá ji a brání ji v dalším vývoji - a to právě s pomocí teorie her, která se prostě musí pozvednout na takovou úroveň, která ji tuto roli umožní splnit.

- Na druhé straně každý, kdo chce skutečně něco změnit, si bude - chtě nechtě - muset osvojit to, co je k tomu, aby se něco změnili k lepšímu alespoň to nejnutnější.

Oba úkoly spolu souvisejí a představují velkou výzvu. Bez toho to ale nepůjde. Jinak znovu a znovu budeme vkládat naděje do změn institucí či výměny osob, abychom znovu a znovu byli zklamáni jak tím, že instituce nefungují a osobnosti selhávají.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře