(50.4.3.) Hra o ÚSTR

16. duben 2013 | 07.32 |

Mohlo by se muzeum nacismu či ústav zkoumání nacismu v Německu snažit o popření existence operace Valkýra a vnitřního protinacistického odboje? Jak to souvisí s hrou o ÚSTR?

Už jsem se k problematice ÚSTR nechtěl vyjadřovat. Pokud k tomu, co jsem napsal dosud, přidám pár řádek, pak jen proto, že jsem se zhrozil toho, co píše Jan Štern v článku "ÚSTR je pamětí zločinů totality", viz:

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-stern.php?itemid=19720

Myslím, že tím nejlépe dokumentuje, s jakým světem idejí se ústav propojil. Nejde mi ovšem jen o politiku s názory, které považuji spíše za projev určitého syndromu. Pokusím se ukázat, jak určitý typ her, které se reálně hrají, mění určité lidi ve figurky v těchto hrách. Odkud se bere "síla" hry, její schopnost měnit lidi ve figurky, jaké to má zákonitosti - to zatím opravdu nevím ani netuším. Existence tohoto fenoménu je však podle mě doložitelná. Mimo jiné i na tomto příkladu. A kdokoli přispěje k odpovědi na otázku, jakým způsobem reálné hry dosazují normální lidi do určitých rolí a mění je ve figurky (jak jsem měl možnost mnohokrát a znovu a znovu pozorovat), budu mu vděčný. Sám se touto otázkou trápím již delší dobu.

J. Štern píše, že ÚSTR dle zákona má "zkoumat a popisovat totalitní systém..., všechny jeho prvky, atributy a fenomény" (podtrženo mnou). A v tom má pravdu.

K tomu dodává: "Jak vyplývá ze zadání předmětu bádání – totalitní režim, tak charakter a vlastnosti předmětu bádání jsou dané: jde o totalitu. Totalita tady dle ustavujícího zákona o ÚSTR byla, to je nezpochybnitelný fakt, základní kánon fungování ústavu." Zde už mohou vzniknout určité pochybnosti, ale budiž. Bylo by lépe kromě zdůrazňování toho, že to byla totalita, zkoumat, jak fungovaly mechanismy, na nichž byla založena. Třeba proto, aby se nám nestalo, že něco vyhodíme oknem a ono se to vrátí dveřmi. Ale připusťme, že i to měl J. Štern na mysli.

Pak ale J. Štern dělá zajímavý obrat: "Je to podobné jako např. s muzeem holocaustu v Izraeli, které má podobně jednoznačné zadání shromažďovat veškerá fakta o holocaustu, jeho příčinách a systému jeho fungování." No takovou analogii už dělat nelze. To je opravdu o něčem jiném, jak uvidíme za chvíli zcela jasně. To už je přinejmenším velký metodologický omyl, který je syndromem určité zaslepenosti. Přirozeným srovnáním by bylo hovořit o analogii s nějakým ústavem pro studium nacismu v Německu (je jich tam hned několik, řada z nich je spojena s muzei či památníky, vede se v nich kvalitní a intenzivní badatelská činnost).

No a teď začíná Šternovo matení: "Jak ÚSTR, tak i muzeum holocaustu nejsou vědecké instituce v pravém slova smyslu. Jsou to účelové instituce, jejichž posláním je uchovat, střežit a garantovat památku na strašlivou minulost proti eventuelní ztrátě historické paměti nebo proti zlovolnému zpochybňování spáchaných zločinů... od ÚSTR nikdo neočekával a zákon to stanoví poměrně jasně, že se tam povede bádání také o pozitivních věcech, které se za komunistické totality povedly, nebo že se tam bude mapovat také všední život obyčejných občanů nezatížený tlakem totalitního systému... Požadavky vědců typu Matěje Spurného a dalších, aby se v ÚSTR objektivně seriosně vědecky pracovalo, jsou určitým nepochopením úlohy tohoto ústavu. (Podtrženou mnou.)" Už tento výrok je v rozporu s tím, co J. Štern píše v úvodu, tj. že ústav by měl studovat "všechny prvky", tj. třeba i "všední život". A pracovat "objektivně seriosně vědecky", to už je v ústavu, který má vědeckou radu, asi úplný zločin. Mj. analýza všedního života za komunistické totality je důležitá pro pochopení toho, jak fungovaly mechanismy totalitní moci. I v německých muzeích, památnících a odborných institucích je zkoumání všedního života věnována značná pozornost. Třeba i všedního života vězňů v koncentračních táborech. Především si však nedovedu představit, že by existoval nějaký ústav zkoumání nacismu v Německu a vůbec něm nebyla zdokumentována a zkoumána operace Valkýra. Odboj proti každému totalitnímu režimu od nepaměti byl vždy vnější, ale i vnitřní (a vnitřní nejen uvnitř země, ale i uvnitř vládnoucích struktur). Snažit se programově zamezit zkoumání vnitřního odboje je při jakkoli úzce či naopak široce podaném zadání jakéhokoli pracoviště, které má "vědeckou radu" (a tváří se přinejmenším jako respektující odbornost proti zpolitizování), popření všeho, co má něco společného s racionalitou a moralitou. Jenomže u nás to souvisí právě s oficiálně nepojmenovanou hlavní funkcí ÚSTR, o které bude řeč dále.

Jen na okraj některé další výroky J. Šterna: "ÚSTR svým určením není klasická vědecká instituce, je to paměť zločinů totality zřízená k tomu, aby byla hrází proti zapomenutí nebo v horším případě proti zločinné manipulaci s komunistickou historií ve smyslu pozitiv a krás tehdejšího všedního života...

ÚSTR tady od toho není, protože jeho vymezení je od začátku dané: má zkoumat zločinnou podstatu totalitních režimů...

ÚSTR nejde předělat, je to památník, ten lze jedině zbourat...

Pokud má někdo s ÚSTR jako s památníkem zločinů komunismu problém, tak ať to otevřeně veřejně přizná a ať se snaží v otevřeném politickém boji takovou věc prosadit s příslušnými politickými následky. To, co se děje, je vlastně skrytá likvidace ÚSTR namířená proti smyslu jeho zákonem daného zadání...

Představa, že by se političtí vězni měli dožít toho, že se v Ústavu pro studium totalitních režimů bude "svobodně" bádat o tom, zda komunistický režim byl totalitní nebo nikoliv a výstupem bádání by měly být poznatky o tom, že všední život za totality byl docela fajn, tak to bych jim opravdu nepřál."

Poučné na tom všem je, jak si J. Štern sám vytváří poznávací a psychické bloky, které mu znemožňují přesáhnout mantinely jednoúčelové hry, do které byl vtažen a v níž se stal figurkou. Jedná se o hru, kterou (ani ne s tak velkým zjednodušením) můžeme charakterizovat takto: Co nejvíce pěstovat strašáka totality, aby se pod touto kouřovou clonou dalo co nejvíce rozkrást. A pokud by tomuto rozkrádání ve velkém někdo překážel, tak na něho vytáhnout něco z "paměti národa", resp. držet tímto způsobem v poslušnosti všechny ty, co mohou něco ovlivnit. Trochu učeněji řečeno, cílem hry, do které byl J. Štern vtažen jako figurka a kterou sám tak nádherně popisuje z pozice figurky, je zneužít institucionalizované zpracování dějin k přikrytí struktur založených na vzájemné m krytí porušování obecně přijatých zásad.

Perlička na závěr: Snaha ÚSTR ignorovat existenci vnitřního odboje proti totalitnímu režimu (který byl navíc odbojem i proti okupační moci, jehož byla naše země obětí), nakonec vedla P. Žáčka k tomu, že z okupantů dělá osvoboditele. Až takové jsou konce těch, z nichž zablokování schopnosti přesahu v důsledku hry, do které byli vtaženi, udělalo figurky neschopné reflektovat svou roli.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře