THBU (18.6) Jak lépe myslet

28. březen 2013 | 06.05 |

Co je to spontánním myšlení? Jak využít naše myšlení, když "na nic nemyslíme"? Kdy myslíme a kdy ne? Lze úkolovat naše podvědomí? Myšlenky jako herci vystupující na scénu ze zákulisí.

Úvodní poznámka

V tomto dílu našeho seriálu dáme několik užitečných doporučení týkajících se lepšího využívání kapacity našeho mozku. Myslíme i ve chvílích, když si to neuvědomujeme. Můžeme se o tom přesvědčit a můžeme se v oblasti spontánního myšlení (tj. toho myšlení, které probíhá, aniž bychom si to uvědomovali a proces tohoto myšlení podřizovali naší přímé vědomé kontrole) zdokonalit. Uvědomit si roli spontánního myšlení je velmi důležité. Jednak tím, že se jej naučíme "úkolovat", podstatným způsobem zvýšíme naši výkonnost, jednak tím, že nás pochopení a docenění jeho role vede k ochotě naslouchat a nechat si (jak se říká) "vše projít hlavou. Pak nám může dojít i to, s čím bychom při okamžité reakci nesouhlasili.

Úloha k zamyšlení 1(18.6):

Co vlastně "vidíme" (uvědomujeme si) z našeho myšlení? Je naše myšlení, při kterém využíváme pojmy, totožné s tím, co si uvědomujeme, když se prostřednictvím pojmů vyjadřujeme (hovoříme, píšeme)?Nebo probíhají procesy obdobného typu  (spojování pojmů do pojmových určení, hledání a nalézání interpretace těchto určení) i bez našeho přímého vědomí, tj. spontánně?

Výchozí teze:

- To, co si z našeho pojmového myšlení uvědomujeme je jen pověstná "špička ledovce".

- Naše myšlení, při kterém využíváme pojmy, probíhá ve více vrstvách i spontánně, bez přímé účasti našeho vědomí.

- Má podobu operací, které probíhají paralelně  v různých oblastech naší hlavy, v nichž dochází ke spojování pojmů, vytváření pojmových určení a jejich interpretaci  (oblastech, které mají nějaký obsah, resp. vztahují se k nějakému reálnému předmětu).

- Na tyto spontánně probíhající procesy se můžeme zaměřit vnitřním viděním, lze si o nich udělat představu, lze si je vycvičit a zdokonalit.

Jak si ověřit existenci výše uvedených procesů spontánního myšlení využívajícího pojmy?

Úlohy k zamyšlení 2-3(18.6):

1. Vyberte tři různé předmětné oblasti, přitom dvě velmi blízké (z hlediska předmětné souvislosti), třetí vzdálenější a zadejte nějaký úkol, při jehož řešení lze využít pojmové myšlení (např. a nejlépe - udělat plný výčet všeho, z čeho se určitá oblast skládá, či úplný výčet faktorů, které dění  v dané oblasti ovlivňují).

2. S odstupem času (1-2 dne) se k řešení úkolu vracejte a poznamenejte si na papír, kam jste došli.

(Stojí to zato. Určitě si to vyzkoušejte a vytrvejte alespoň týden.)

Úloha k zamyšlení 4(18.6):

Uvedu historku z vlastního života, která to, co je spontánním myšlením, velmi dobře ilustruje. Historka se týká přímo teorie her a jejího využití v běžném životě. Vyústí ve formulaci úlohy k zamyšlení.

Před několika léty mně jeden z mých studentů poslal úlohu o pěti krutých, ale dokonale racionálních bratřích. Úloha zní takto:

- Pět bratrů si dělí dědictví 100 zlatých.

- Nejmenší jednotkou je 1 zlatý.

- Pravidlo dělení: První návrh dává nejstarší bratr. Pokud je jeho návrh schválen většinou hlasů, bratři si rozdělní dědictví podle tohoto návrhu; pokud schválen není, bratr je zabit a nový návrh na rozdělení dává třetí nestarší bratr. Atd.

- Preference bratrů: a) Přežít. b) Mít co nejvíce zlatých. c) Při stejných výsledcích z hlediska prvních dvou preferencí dát přednost variantě, při které lze zabít bratra.

- Předpoklady: Bratři jsou dokonale racionální (každý dle svých preferencí vybírá pro sebe nejlepší variantu) a vědí to o sobě (tj. každý počítá s tím, že ostatní hráči budou jednat dokonale racionálně).

Otázka zní: Jak si dědictví rozdělí?

Když mi můj student tuto úlohu poslal, byl jsem zrovna přetížen jinou prací. Na druhé straně jsem věděl, že když řešení nezvládnu, udělám si ostudu. Spolehl jsem se na spontánní myšlení. Cca 10 minut jsem se intenzivně zamyslel a pak se věnoval té činnosti, která byla prioritou. Po cestě z práce, o tři hodiny později, jsem se znovu intenzivně 10 minut zamyslel. Pak ještě před spaním, to už jsem cítil, že řešení mám na dosah. A ráno jsem svému studentovi mailoval výsledek.

Úloha k zamyšlení zní: Zkuste sami obdobným způsobem úlohu řešit.

Při jednorázovém krátkodobém experimentu:

V našem vědomí prokazatelně probíhají procesy bez přímé účastni našeho vědomí, spontánně a paralelně v různých oblastech naší hlavy. Vždy když se vrátíme a podíváme, jak vidíme daný problém, zjistíme, že jsme o kus dál v jeho chápání a vyjádření pojmy:

- Jsme jej schopni lépe popsat pojmy.

- Všimneme si některých nových momentů.

- Lépe si dovedeme představit, o co v dané oblasti jde.

Při systematičtějším zkoumání:

- Procesy spontánního myšlení mají individuální charakter. (Pokud se týká optimalizace toho, ke kolika oblastem se pravidelně vracet, v jakých časových odstupech apod.)

- Procesy spontánního myšlení si lze vycvičit a zdokonalit. (Přitom neustále, jedná se o dlouhodobý proces.)

- Při výcviku procesů spontánního myšlení hraje velmi důležitou roli představa toho, co v oblasti spontánního myšlení probíhá.

Naše pojmové myšlení:

- Probíhá paralelně na více úrovních.

- Z větší části probíhá spontánně.

- Uvědomujeme si a dokážeme si představit jen "špičku ledovce".

- Spontánní, neuvědomované vrstvy dokážou dosahovat výsledků.

- Z pozice uvědomované vrstvy se dokážeme podívat do neuvědomovaných.

- Nebo naopak, některá z neuvědomovaných vrstev se "ozve" a nechá se vyvolat do uvědomované.

Pro názornost následující analogie:

- Když mluvíme, řídíme vědomě tuto činnost našeho organismu.

- Když dýcháme, běžně si tuto činnost neuvědomujeme, ale můžeme si ji uvědomit a podřídit vědomé kontrole.

- Když trávíme, neuvědomujeme si tuto činnost a ani ji nedokážeme podřídit vědomé kontrole.

Podobně naše pojmové myšlení:

- Má vrstvu, která podléhá naší evidenci.

- Má vrstvu, kde v řadě oblastí naší hlavy probíhají procesy spontánně, ale jsme schopni je shlédnout "vnitřním viděním", "vytáhnout napovrch" do oblasti podléhající evidenci.

Má vrstvy, které si neuvědomujeme a nedokážeme podřídit vědomé kontrole (např. oblast tvorby představ o předmětu pojmů).

Vnitřním viděním jsme schopni evidovat ty procesy v naší hlavě, které můžeme prezentovat i verbálně nebo písemně, tj. vyjádřit v nějaké znakové podobě.

Zaměření vnitřního vidění jsme schopni vědomě směřovat do různých oblastí odpovídajících nějakému předmětu poznání.

Při zaměření vnitřního vidění na určité oblasti jsme schopni evidovat i představy, které jsme "navenek" schopni popsat jen částečně.

Spontánně probíhající procesy v naší hlavě (které v daný moment nepodléhají evidenci) lze zdokonalit a vycvičit s využitím znalosti toho, k jakým operacím spontánně dochází a vhodným obracením pozornosti (zaměřením vnitřního vidění).

Není bez zajímavosti, že ředitel psychologické laboratoře Edouard Toulouse, který spolupracoval na některých problémech s jedním z nejlepších matematiků všech dob Henri Poincarém (1854 - 1912), o tom géniovi a podle některých i posledním univerzalistovi říká:

"Poincaré zachovával přesnou denní rutinu. Matematickým výzkumem se zabýval od 10 do 12 hodin dopoledne a potom znovu od 17 do 19 hodin večer. Později večer občas četl nějaký časopisecký článek, který ho zajímal, ale jinak se jakékoli seriózní práci po večerech vyhýbal. Věřil, že matematicky vytrénovaný mozek přemýšlí v takovém případě nad problémy i podvědomě během spánku, a proto dělal vše, co bylo v jeho silách, aby si vždy zajistil nerušený noční odpočinek.

Když se Poincaré nacházel uprostřed práce na nějakém problému, nebylo prakticky možné odlákat jeho pozornost, když ale dospěl do stádia, kdy nevěděl, jak dál, tu zanechal práce a dělal něco jiného - přesvědčený, že jeho mysl bude podvědomě problém rozebírat dál."

(Devlin Keith: Problémy pro třetí tisíciletí. Praha 2005 (originál z roku 2002). Nakladatelství Dokořán s. 183-184.)

Obrázek: Henri Poincaré

http://cs.wikipedia.org/wiki/Henri_Poincar%C3%A9


(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře