Česká republika: +6910 nových případů. Na hraně mezi zklidněním a další fází zrychlení, ale patrně v důsledu nekoncepčního postupu bude
následovat spíše další zrychlení.
USA +152254 nových případů. Náznak zklidnění.
A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):
|
Rusko : Francie |
|
19290 : 4240 |
Rusko po hodně dlouhé době pod 20 tisíc, ale kolísající Francie tentokrát rekordně malý přírůstek.
Británie dost velký pokles na mírně přes 22 tisíc.
Španělsko vyskočilo přes 38 tisíc.
Izrael bohužel téměř 9 tisíc.
Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.
Informace čerpám zejména z: worldometers.info/...
Jak to vidím
Slovo do pranice Ondřeje Šefla
Cena za tři týdny otevřených škol (ukázka z připravovaného textu)
Ondřej Šefl
Příznaky ještě pár dní nemáte, ale koronavirus roznášíte. Doma nakazíte své děti. Ani ty o tom neví, dětí jsou většinou bezpříznakové. A tak je pošlete do školy. .. A nakazí se další děti. Ty přijdou domů a nakazí maminku, ta nakazí kamarádku, a ta další, nemoc se šíří, až nakonec někdo nakazí dědečka. Ten je obézní a má vysoký krevní tlak, je mu 75 let. Zemře. Nikdo už se nedozví, že někde v tom řetězci byla i nákaza ve škole.
Že to je smyšlený příběh a že se to nemůže stát? Smyšlený je, ale něco podobného se děje dnes a denně. Matematika nám dokonce umožňuje odhadnout, kolik takových případů bylo. Tři týdny částečně otevřených škol na začátku prosince stály život už 1500 set lidí (1000 až 2300). Ano patnáct set životů, kdybychom začátkem prosince školy neotevřeli. Je to vidět dobře na grafu.
Nejen, že by se epidemie v prosinci jen málo šířila. Ale především dnes bychom na tom byli nesrovnatelně líp. Přesně řečeno o 34 % (25 % až 55 %) líp. Namísto 9600 potvrzených případu nově nakažených minulé úterý, bychom jich měli jenom 6300. Namísto 6600 lidí v nemocnicích, by jich tam bylo jen 4300. A zemřelo by o 1500 (1000 až 2400) lidí míň. Krutá daň. A také bychom dnes byli o hodně blíž případnému uvolnění.
Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?
Do seriálu COVI-kávička vkládám novou rubriku. Proč? Odpověď je v díle publikovaném 8. listopadu zde:
V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce, se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. Proto se v nejbližších číslech budu věnovat problematice toho, co lze v této oblasti dělat a jak by společenské vědy mohly obnovit svoji roli.
Současně připravujeme (předběžně na leden) workshop:
Ekonomie a ekonomika doby postkovidové
(pohled za horizont událostí)
Viz: radimvalencik.pise.cz/...
Postupně uveřejňuji náměty k diskusi na tomto semináři:
Jak to u nás bude za 10 let/1
"Jak na zavolanou" zveřejnil Jan Schneider 23. ledna obsáhlou zprávu z 15. Pražské bezpečnostní (video)konference, která se sice konala již v listopadu, ale je aktuální z hlediska našeho workshopu Ekonomie a ekonomika v době postkovidové (Pohled za horizont událostí), viz:
Téma bezpečnostní konference se totiž s naším tématem prolíná. Tím dal nejen velmi užitečný podklad pro naše jednání, ale i nastavil laťku. Bude zajímavé sledovat, v čem ji posuneme dál. Od svého textu odlišuji jako vždy fialovou barvou:
Prognóza roku 2030: Česká republika ve světovém a evropském kontextu – 1. část
Jan Schneider
Tématem 15. Pražské bezpečnostní (video)konference (PBK) byl výhled role České republiky za deset let v kontextu regionálních i globálních změn, zvýrazněných a urychlených kovidovou pandemií. Konala se sice v listopadu, ale vzhledem ke vzdálenému časovému horizontu je počátek roku vhodnou příležitostí k zamyšlení, co přinesla. Turbulence způsobené volbami amerického prezidenta pak jsou prubířským kamenem těchto úvah.
Použiji chathamskou metodu, kdy představím účastníky, ale nebudu jim výroky přisuzovat, což lépe poslouží proponovanému účelu soustředit se na řečené a připojit poznámky a otázky. Konferenci zaštítili Karel Havlíček, místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu, ministr dopravy ČR, Lubomír Zaorálek, ministr kultury ČR, a Tomáš Petříček, ministr zahraničních věcí ČR.
Situace
Politika
V devadesátých letech skončila naděje na multilaterální správu světa, zejména kvůli ideologii The Project for the New American Century (Projekt pro nové americké století, PNAC), která vidí záruku bezpečnosti v americkém unipolarismu, čemuž odpovídají výdaje USA na zbrojení – jsou vyšší než Ruska, Číny, Velké Británie, Francie a Indie dohromady. Nyní se však mění postavení globálních hráčů. Spojené státy americké ztrácejí dominanci.
Situaci navíc silně ovlivňují obtížně předvídatelné (a zřejmě dlouhodobé) důsledky amerických prezidentských voleb, které vyvolávají či zvýrazňují pocit demokratického deficitu. Tím je do nestabilní doby vnesen další prvek nejistoty. Evropská unie je potenciálně silná, ale není velmocí. Její význam by mohl vzrůst mírovým angažmá na Blízkém východě, odkud se USA vytrácejí. Výraznou roli by mohly hrát menší státy, které na rozdíl od větších mají větší smysl pro nekonfrontační porozumění a spolupráci.
Rusko se snaží obnovit pozici, tradičně chrání svůj perimetr, ale získává vliv i v oblastech, kde jej mělo v dobách Sovětského svazu. Navíc je schopné nasadit překvapivě efektivně ozbrojené síly. Čína je na obrovském vzestupu. Západ tak dlouho přesouval výrobu do levné Číny, až v kritické chvíli zjistil, že se mu chamtivost nevyplatila. Nyní jej souží problém, který je projekcí jeho způsobu myšlení – zda Čína usoudí, že přišel její čas a opustí zdrženlivou pozorovatelskou pozici s ambicí stát se globálním lídrem.
Kromě věcného pohledu lze současnou situaci Západu charakterizovat i procesně. Jeho převládající politické myšlení deformují přinejmenším tři způsoby. Prvním je chybná, ideologicky ovlivněná analýza vycházející z pocitu vítězství ve studené válce. Druhým euroatlantický centrismus, neschopný a/nebo neochotný porozumět jinému myšlení a kultuře (která je nejen dlouhá, ale především kontinuální – tedy dodnes předávaná, studovaná a používaná). A třetím diktát vojensko-průmyslového komplexu, který získal nadměrný vliv, před nímž varoval před 60 lety tehdy v klidu odcházející americký prezident Dwight Eisenhower.
Proto je chybně jako největší bezpečnostní riziko pro Západ deklarována vojenská hrozba Ruska a vojenská a ekonomická hrozba Číny, přičemž skutečné existenciální hrozby jsou zcela jiného charakteru – epidemie, přírodní katastrofy, blackout způsobený intenzivní sluneční erupcí (vyřadí z provozu většinu elektrických zařízení s fatálními následky). Otázkou není, zda, ale pouze kdy nastanou, navzdory tomu se pokračuje ve zbrojení a v plýtvání zdroji ve starém stylu.
Ekonomika
Krize způsobená epidemií kovidu je testem, který nepřináší řešení, ale pouze odhaluje nedostatky. Například v ekonomice má sektorový dopad, nikoliv všeobecný. Řada odvětví nejen není postižena, ale je na tom velmi dobře, třeba informační technologie nebo potravinářství. Letecký průmysl má budoucnost v oblasti malých letadel (L-410), která třeba v Rusku nemají dopravní alternativu.
Maximalizace zisku vedla v uplynulých desetiletích k postupnému přesunu výroby do výrobně lacinějších oblastí, což v nových krizových situacích vykazuje velkou zranitelnost. Například 80 procent účinných farmaceutických látek Evropa dováží z Asie. Země s otevřenou ekonomikou jsou bezpečnější (například netrpěly hladomorem, pokud dokázaly centrálně distribuovat informace, kde je co třeba, a pak nechat trhu volnou cestu). Akcie globálních firem jsou na tom lépe, protože mají rozložená rizika.
Na druhou stranu například velké potravinové řetězce mají krizí zvýrazněné nevýhody, zejména dlouhé dopravní trasy. Proto je jednou z racionálních odpovědí na kovidovou krizi požadavek na soběstačnost států zejména v kritických oblastech. Potravinová soběstačnost má kromě bezpečnostního též příznivý aspekt ekologický.
Česká ekonomika se za uplynulých 30 let deformovala do značně závislé ekonomiky, o níž se rozhoduje mimo nás (o dlouhodobém odlivu zisků ve výši 500 miliard korun nemluvě). Má přitom velmi dobrou průmyslovou a znalostní bázi (a umí ji pružně využívat). Počty studentů na technických oborech se daří udržovat. Je nezbytné zachovat i technologické kompetence (například postavit jadernou elektrárnu umíme, též v ocelářství máme technologickou soběstačnost).
Nicméně prodejem domácích továren do zahraničních rukou vzniká nebezpečí, že v případě pozastavení výroby po čase zmizí znalosti zejména v dělnických profesích. Nutno však polemizovat s dojmem, že teprve zahraniční vlastník zaručí technologický pokrok, například výměnou informací. Například domněnka, že teprve díky VW jsme se prý naučili dělat auta, je nepodložená. Škodovky i tatrovky byly vždy na vysoké úrovni, a zahraniční zájemci přišli buď vyrábět auta tam, kde se to umí, nebo produkci silné konkurence zlikvidovat.
Společnost
Politika i ekonomika jsou podstatně ovlivněny sociální situací. Kovidová krize vyžaduje důsledné uplatňování uvážených kroků. Ty je snadné kritizovat, protože řešené problémy jsou bezprecedentní. Zde se ukazuje síla či slabost společnosti – míra a povaha její soudržnosti.
Na jaře 2020 byla zaznamenatelná silná vlna důvěry a solidarity, ohleduplnost, respekt, což se na podzim začalo měnit, zejména kvůli nárůstu nedůvěry a zčásti pochopitelným pochybám o účinnosti vládních opatření. Společenskou soudržnost též zhoršila podivná, ideologická polemika mezi zdravím a svobodou některých veřejně známých osob, dokonce z řad zdravotnických elit.
K tomuto tématu lze doporučit četbu vlastních zkušeností amerického historika Timothy Snydera s americkým zdravotnictvím, který konstatuje, že "jsme nemocní tak, že nás to stojí svobodu, a nesvobodní tak, že nás to stojí zdraví". Do důsledků dotaženo, svobodným může člověk být, pouze pokud je živý.
K rozpolcení společnosti přispívá částečně i "odkouzlená" věda, protože vědecká komunita je radikálně rozdělená. Odkouzlená je i digitalizace, jsou zjevné její meze, zvyšuje se potřeba sociálního kontaktu. Naopak sociálně frustrovaná část společnosti je nakloněna radikálnějším řešením.
Liberální kapitalismus soudržnost sice potřebuje, ale svými důsledky ji ničí. Převádí společenské vztahy do rámce práv a povinností. Tyto chudé společenské vazby pak tvoří slabý stát, který má problém i s jejich dodržováním a uplatňováním. Společenské vazby v silné společnosti jsou mnohem bohatší, nejsou redukované jen na práva a povinnosti, s jejichž vyžadováním a uplatňováním nemá silný stát větší problémy.
Západní tradicí není ani jednota jako taková, ani soudržnost jako taková, ale otevřenost tomu, co sjednocuje a sdružuje. Jsou to obvykle vnější důvody, například hrozby. Takovou soudržnost lze považovat za vnitřně slabší, což je nevýhoda pouze do chvíle, než prozkoumáme soudržnost silnější, vnitřní, ideologickou – a všechny extrémy, kam až to může vést. Dvacáté století je bohužel plné takových příkladů.
(Pokračování)
Co se děje ve světě:
Zde je nejlepší zdroj s nejčerstvějšími informacemi:
https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Další významné zdroje o dění ve světě:
Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:
Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)