Můj doživotní experiment/26

Každý měsíc vždy 16. uveřejňuji díl tohoto seriálu, který na mém vlastním případě ukazuje, jak by mohla fungovat postgraduální nadstavba průběžného penzijního systému, jejíž realizaci navrhujeme k odstartování komplexních reforem.

Dnes se dožívám 67 let a 1 měsíce. V úvodním dílu jsem vysvětlil, co je podstatou experimentu, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5532-dnes-zacinam-dozivotni-experiment-na-sobe.html

Jde mi o to ukázat, jak by si člověk mohl zvýšit svůj příjem, pokud by fungovala plně uzavřená a plně zásluhová postgraduální nadstavba průběžného systému penzijního pojištění, která bude založena na principu: "Co jsi do této nadstavby dal, to dostaneš podle pojistné matematiky dožití v podobě doživotní renty zpět."

Vloni na podzim jsem rozvolnil své pracovní nasazení. Pokud jsem dříve měsíčně investoval 40 tisíc korun plus 7.487 korun získaných za předcházející dva roky (loni to bylo jen 3.427), pak nyní mám příjem snížený o 1/5. To znamená, že měsíčně investuji do postgraduální nadstavby méně o 10 tisíc na udržení předcházejícího příjmu (začínám čerpat část ze svého důchodu, abych kompenzoval pokles svého příjmu) a o 2 tisíce menší odvody do penzijního systému. Měsíčně tedy budu nyní investovat 28+7.487 tisíc korun = 35.487 korun. Pokud budu mít nějaký příležitostný příjem navíc, uvedu.

Podle aktualizovaných údajů mohu počítat s následujícími údaji týkajícími se doby dožití:

Zde se údaje aktualizací provedenou ČSÚ mírně pozměnily

Očekávaná doba u mužů narozených 1953 ve věku 65 let: 11,8

Očekávaná doba u žen narozených 1953 ve věku 65 let: 13,4

Očekávaná doba u mužů narozených 1953 ve věku 70 let: 9,2

Očekávaná doba u žen narozených 1953 ve věku 70 let: 10,1

Zprůměrujeme muže a ženy a lineární aproximací spočítáme dobu dožití mého ročníku v 67 létech a 1 měsíci:

Průměr 65: 12,6

Průměr 70: 9,65

Zkrácení každý měsíc: (12,6 – 9,65) : (5 * 12) = 0,049

Poznámka: Mělo by to být podle dřívějších údajů měsíčně více než předcházejících 0,051, ale došlo k úpravě dat.

Očekávaná doba dožití přesně po dvou létech a jednom měsíci:

12,6 – 0,049(2*12 + 1) = 11,37

Předpokládaný počet výplat 12*11,37 = 136,44

Celková vložená částka: 1.058.324 + 28.000 + 7.487 = 1.093.811

Měsíční doživotní renta z postgraduální nadstavby: 1.093.811 : 136,44 = 8.016,79 korun

Podrobnější výpočet viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5628-muj-dozivotni-experiment-2.html

Tuto částku bych mohl začít měsíčně pobírat, nebo již rovněž investovat do systému. V rámci experimentu jsem se rozhodl pro druhou formu.

K problematice penzijního systému:

Ta ustoupila "koronavirovému" dění. Po jeho skončení bude i nadále aktuální. Málo se hovoří do dopadech na tzv. "druhé pilíře" v zemích, kde jsou zavedeny. Ty projdou hodně těžkou zkouškou. Mnou navrhovaná "postgraduální nadstavba" by bez problémů turbulence vydržela. Škoda, že už nefunguje a nemohl jsem tam investovat prostředky navženou formou. K hodnocení dopadu koronovirové krize se ještě dostaneme v dalších pokračováních.

Politické dění:

Hned v úvodu krize jsem na FB poznamenal: "Pozor! Koronavir vybarvuje charaktery.

A taky že jo, vybarvuje, viz:

O co jde ve sporu o "promoření"

https://radimvalencik.pise.cz/7735-o-co-jde-ve-sporu-o-promoreni.html

A tak jsem začal psát pravidelně COVI-kávičku. Mj. i jako připomenutí památky Terezy Spencerové, která hodně chybí. Zde je na ochutnávku pár čísel:

https://radimvalencik.pise.cz/7750-covi-kavicka-k-14-4-82-novych-pripadu-komentar.html

https://radimvalencik.pise.cz/7745-covi-kavicka-k-13-4-68-novych-pripadu-komentar.html

Osobní spokojenost a pocity:

Nejsmutnější událostí byla nečekaná smrt Terezy Spencerové. Bylo mně, jako když umře někdo z rodiny. Moji vzpomínku na ni si přečetlo téměř deset tisíc lidí:

Zemřela žena, která porazila mediální mainstream

https://radimvalencik.pise.cz/7729-zemrela-zena-ktera-porazila-medialni-mainstream.html

Kondičku i náladu si zlepšují tím, že chodím na výlety. Vybírám místa, která jsou jen minimálně navštěvována. Zde jsou některé tipy – krásná, snadno dosažitelná místa, kde prakticky nikoho nepotkáte:

https://radimvalencik.pise.cz/7707-barrandovske-skaly-zdola-shora-2.html

https://radimvalencik.pise.cz/7705-bajna-stechovicka-laguna-dolni-a-horni-2.html

https://radimvalencik.pise.cz/7694-sekanka-na-soutoku-zanikla-a-fascinujici-2.html

https://radimvalencik.pise.cz/7686-zizkuv-kalich-a-zikmundova-panna-4.html

(Pokračování přesně za měsíc)

P. S. Právě dnes bude zpopelněna Tereza Spencerová. Zapálím k uctění její památky svíčku. Tady přidávám krátký příspěvek, který jsem napsal na vyžádání do Parlamentních listů:

Naše Tereza

Především a hlavně: Tereza byla skutečný novinář. Tím je řečeno téměř vše. Jako skutečný novinář byla dříč. Systematicky sledovala různé zdroje z různých zemí. Byla na to jazykově a intelektuálně vybavena. Uměla analyzovat a porovnávat jevy, odlišovat podstatné od nepodstatného a být nad věcí. Jako archeolog se snažila odhalit vrstvu po vrstvě a dopídit se samotné podstaty společenského dění v jeho globálním rozměru a lokálních průmětech, příčin toho co se odehrává. Hledání pravdy v její nahotě bylo jejím hlavním hybatelem. Laskavý sarkasmus, s nímž se se čtenáři dělila, když jim sdělovala výsledky obnažování pravdy, byl způsobem toho, jak být nad věcí. Záměrně říkám, že laskavý sarkasmus, jakkoli se zdá, že tato dvě slova k sobě nepatří. Touto specifickou formou, která korespondovala s jejím neodolatelným úsměvem a dolíčky v tvářích, které jej doprovázely, chránila čtenáře a snad i sebe před otravou nenávistí. Nechtěla, aby výsledkem její cesty k pravdě, na kterou zvala každého, bylo to, co zatemňuje mozek, ale nedává odpověď na otázku, co dělat. Když řekneme, že čtenáři ji měli velmi rádi či dokonce ji milovali, není to zcela přesné. Čtenář, který se seznámil s jejím hledáním pravdy, neodolal a vydal se s ní na dlouhou cestu vytváření stále jasnější představy toho, o co jde a jak dosáhnout nápravy. Teď se bude muset obejít bez Terezy, ale ta ho už hodně naučila. Interpretací života samotného, jak to dělají matky, než jejich děti dospějí. A tak čtenář, který původně v Tereze hledal jen v oporu proti manipulaci ze strany nikoli skutečných novinářů, ale pouhých dosazenců do novinářských pozic, případně jejich obsazovačů či dobývačů, se stal sebevědomým aktérem. To je to, co jí slouhové mediálního mainstremu nikdy neodpustí a co nikdy nedokážou vydýchat. A tak věrní své stádnosti a morální prázdnotě ze sebe udělali kolektivního mrtvého brouka i tváří v tvář majestátu smrti, která Terezu postihla v tak raném věku. Hrobové mlčení slouhů je obžalobou selhání současného mediálního mainstreamu, který v jiných případech dokáže vyrábět světce na objednávku snadno a rychle podle osvědčeného mustru "pravdy a lásky".