Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Dnes se dožívám 65 let. Věk, který patrně bude na delší dobu zafixován jako věk odchodu do důchodu, resp. věk, kdy bude mít člověk právo začít využívat prostředky, které byl nucen odkládat si ze zákona na své penzijní pojištění, kdy mu vzniká nárok pobírat zákonem vymezenou doživotní rentu.
Vím, že jsem nepoužil zcela přesnou formulaci. Hranice 65 let v tomto směru bude dosažena až za několik let, s několika výjimkami, navíc existuje zákonem upravená možnost předčasného odchodu do důchod. V mém případě jsem například dosáhl hranici nároku pobírání standardního důchodu (doživotní renty ze systému penzijního pojištění) již před dvěma léty. Ale berme hranici 65 jako formální hranici odchodu do řádného a standardního starobního důchodu. Je to rozumná hranice pro uvažování o tom, jak systém penzijního pojištění reformovat.
Ti, kteří sledují můj blog nebo výsledky práce našeho týmu, vědí, že navrhujeme zavést plně uzavřenou a plně zásluhovou postgraduální nadstavbu průběžného systému penzijního pojištění, která bude založena na principu: "Co jsi do této nadstavby dal, to dostaneš podle pojistné matematiky dožití v podobě doživotní renty zpět."
Zavedení této nadstavby považujeme za mimořádně významné, za začátek skutečných reforem, které jsou schopny vyvést ekonomiku ze slepé uličky setrvačného vývoje a otevřít prostor pro dynamický, kvalitativně neomezený růst ekonomiky, která se orientuje na rozvoj schopností člověka a využívá tento rozvoj schopností člověka jako svůj hlavní zdroj. Podrobněji ve třech monografiích, které jsme uveřejnili, viz:
Valenčík, R. a kol. 2014. Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb. Praha, VŠFS 2014, ISBN 978-80-7408-103.
Valenčík, R. a kol. 2015. Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo ekonomika produktivních služeb? VŠFS, z. ú. Praha, VŠFS 2015, ISBN 978-80-7408-126-2
Valenčík, R. a kol. 2017. Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní a.s., 2017, SCIENCEpress. ISBN 978-80-7408-150-7.
Všechny tři jsou dostupné na:
Konkrétně je dané problematice věnována kapitola "3. Čím začít, proč a nyní: Plně zásluhová a plně uzavřená postgraduální nadstavba penzijního systému" (s. 18-29) a kapitola 4. Navazující aktivity (co a jak bude odstartováno na bázi transformace penzijního systému) (s. 30-40) třetí monografie z roku 2017.
Jako realista poučený více než 40 léty práce v oblasti společenských věd a tím, jak složitá cesta je od teorie k praxi, navíc tak trochu ze své profesionální parkety něco vím i o tom, v čem jsou problémy současného vývoje, nepředpokládám, že nezbytné reformy budou v dohledné době odstartovány a že se mně budou bezprostředně týkat. Přesto však chci při příležitosti svého životního jubilea udělat pro své hluboké přesvědčení, kudy vede cesta ze slepé uličky současného vývoje a hrocení problémů, aspoň něco hodně konkrétního.
A tak jsem dostal nápad, že se na danou problematiku podívám nejen teoreticky, ale i prakticky. Začnu žít přesně tak, jako kdyby námi navrhovaný systém už fungoval. Pokusím se o autentickou výpověď o tom:
1. Jak by se vyvíjela doživotní renta v mém konkrétním případě, tj. kolik bych po každém měsíci, co budu výdělečně činný, dostával z námi navrženého postgraduálního systému navíc v podobě doživotní renty. Přiznám se, že mně to samotného docela zajímá.
2. Výplaty ze stávajícího penzijního systému budu odkládat a budu předpokládat, že jsou vkládány do námi navrhované postgraduální nadstavby. Pokud začnu část peněz čerpat, uvedu to a zohledním to ve výpočtu. Tedy – vše bude přesně jak, jako kdyby systém fungoval.
3. K tomu se pokusím každý měsíc otevřeně popsat svůj fyzický i psychický stav, vývoj svého profesního uplatnění, očekávanou perspektivu. K tomu pak navíc i to, co jsem si skutečně užil. Tedy nejvýznamnější příjemné i nepříjemné zážitky. Případně i s fotodokumentací.
Takže 16. každého dalšího měsíce můžete sledovat výše tematizovaný report.
Výchozí stav:
Psychicky se cítím docela dobře. Vytočit mě dokážou jen ti, které mám rád nejvíce a kteří jsou mi nejbližší.
Zdravotně zatím bez zásadních problémů. Trochu nadváha (s tím musím co nejdřív něco dělat, 106 kg je moc, pokusím se okamžitě jít s vahou dolů). I ten alkohol budu muset omezit. Sice ho požívám až pozdě odpoledne nebo večer, v průměru od 18.00, do 16.00 je zcela výjimečně, ale přece jen dost. Raději ani neuvádím kolik. Tak tady taky půjdu v nejbližší době na maximální ekvivalent souhrnné spotřeby do jedné sedmičky vína denně.
Dálkových pochodů se jen tak nevzdám a letos zkusím několik třicítek, případně i čtyřicítku. Uvidím, jak mně to půjde.
Se spaním to není nejlepší. Od třetí, kdy se probudím, do čtvrté, kdy zpravidla zase usnu, to není příliš příjemné. Ale někdy tento čas využiju k přemýšlení a napadnou mě zajímavé myšlenky. Myslet na něco příjemného, krajinu, kterou jsem prošel, zážitky z dětství apod. příliš nepomáhá. Sny taky nic moc, většinou podobné těm, co měl ten profesor v Lesních jahodách. Ale už jsem si zvyknul.
S rodinným prostředím jsem celkem spokojen, manželka je dosud i má nejlepší milenka, od některých členů bych uvítal více nadhledu při uvažováním o tom, co se děje. Ale mezigenerační zkušenosti nelze jen tak přenést.
Svého pracoviště, tedy naší univerzity jak jako celku, tak i lidí, s nimiž spolupracuji, si vážím. Ne každý má příležitost pracovat v týmu, kde o něco jde. Z pohledu veřejnosti na soukromé školství, z předsudků, které vůči němu panují, jsem někdy trochu smutný. Bude to ještě hodně dřiny. Navíc komplikované nárůstem všudy přítomné a ze všeho se rodící administrativy, které je stále více jak v souvislosti s akreditacemi, tak i vykazováním vědecké práce (je to horší než natahování scvrklých ponožek po ránu). Snad to půjde přežít.
Pokus, který dělám sám na sobě, začíná, další zprávu o tom, jak probíhá, čekejte 16. dubna.
(P. S.: Čas zveřejnění přesně odpovídá času mého narození.)