Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

vladislav Černík: Zdravím Radime,
a upřímně předesílám, že na onen tzv. spravedlivý a plně zásluhový důchod
(né můj, ale seriálový) se bohužel moc netěším.
Ono totiž máme asi 4 skupiny lidí, tedy zaměstnanců, coby potencionálních důchodců,
vlastně 5:
1) vysoce přeplácené velké vlastníky a vysoké manažery,
dejme tomu cca 1% obyvatel, ale dejme tomu 80 - 99% moci,
čili významný pákový efekt (věřím, že tento pojem zná i prof. Vostatek)
Jejich příspěvek do celkového průběžného systému je asi nižší než ono 1%
2) vyšší střední třídu (od poslanců po okresní multimilionáře), tak 10%,
mají celoplošný vliv větší, než by odpovídal jejich početnosti.
Také přispívají do důchodového systému o dost méně, než by měli.
3) zbylou střední třídu cca 70% obyvatelstva - s příjmy od cca 3násobku průměru
a někam k minimální mzdě. Přispívají zhruba podle svých příjmů.
4) Cca 1 milion OSVČ, možná 700 000 aktivních,
přispívají o DOST méně než 50% toho, coby podle příjmů (nějakého zisku!) měli.
Do daňového systému ještě někdy za Kalouska odváděli cca 23 mld Kč,
pak to spadlo na cca 1 mld a po zavedení EET je to někde u 3 mld Kč.
Jejich váha není příliš vysoká, ale pravice ODS, TOP a Stan) jim výrazně podkuřuje,
a to slibem zrušení EET, nezvyšování odvodů na úroveň zaměstnanců,
ale naopak zatím potichu troušenými přísliby, ty vaše nízké důchody (díky nízkým odvodům)
nějak dorovnáme (až budeme mít dostatečnou politickou moc) ze státního rozpočtu.
Jinak spokojenost s OSVČ je dost nízká, např. u bytových domů, nekvalitní a drahé práce,
u majitelů domů pak vysoké činže.
5) občané na spodku žebříčku, ona underclass, cca 10% obyvatelstva,
příspěvky do důchodového účtu pochopitelné dost malé, důchody mnohdy okolo živ. minima
i méně. Bohužel však i krátká doba pobírání důchodu, kvůli enormnímu poškození zdraví.
Dost snadný propad do této skupiny ze spodku skupiny 3,
avšak téměř nemožný opětovný "výlez" do střední třídy!

Čili je možná jen JEDNA cesta:
a) donutit aby musel každý platit (BEZE STROPŮ!) částku podle podle svých skutečných příjmů
b) dobře započítat náhradní doby, včetně dob registrované nezaměstnanosti,
které výrazně prodloužit
c) zaměstnancům ve věku 50+ nabízet zkrácené úvazky (třeba 50 za 80% platu),
u náročných povolání, tj. nejen horníci, kde se čeká na to, až zavřeme zbylé doly,
ale i třeba překladatelky v budkách, nejen baletky výrazně zkrátit dobu k nástupu důchodu
d) u pracujících 60+ zavést POVINNÉ důkladné lékařské prohlídky
e) a hlavně důchody vypočítávat degresivně vůči platům.
JINAK TO NEJDE A NEPŮJDE!

josef novák: Pane Černíku,

Vy si vážně myslíte, že to, o čem píšete, Radim Valenčík st. a Vostatek už dávno nevědí?

Vědí, ale nedbají.

Pročpak asi?

radimvalencik: Dík, Vláď. Považuji výhradu i námitky za relevantní. Pokusím se na ně ještě dnes odpovědět. Nejdřív ale musím splnit několik neodkladných pracovních úkolů.
P. S. Josefovi N.asi jeblo, ale s tím nic nenadělám.

---
radimvalencik.pise.cz

josef novák: Radim Valenčík st. si užívá, že hodnototvorná většina populace mu téměř jistě v ničem nezabrání, proto ten výlev.

radimvalencik: Dostávám se k odpovědi trochu později, bylo to dnes v práci hodně náročné. Vyjádřím se jen k tomu nejdůležitějšímu, aniž bych byl schopen reagovat na řadu nepřesností.
Ad a/ V tom je podstata toho, co navrhujeme – zrušení redukčních hranic. Ty jsou zbytečné, nemají žádné odůvodnění. Vostatek to znázorňuje graficky, já tomu říkám, že každý by měl dostat formou doživotní renty s využitím pojistné matematiky tolik, kolik do systému odvedl (po určité srážce, viz dále).
Ad e/ (degresivně vůči platům) /Tento bod v logice věci zařazuji z konce na druhé místo/ To není moudré řešení. Podlamuje to motivační roli systému. Pokud by bylo zavedeno u osob, které se v době po dosažení odchodu do důchodu rozhodují, zda pokračovat ve výdělečné činnosti, nebo ne, bude mít degresivita velmi negativní dopad a poškodí nízkopříjmové skupiny. Mnohem lepší je proporcionální zdanění důchodů, ze kterého bude financována základní dávka.
Ad b/ (výrazně prodloužit… náhradní doby) Sporné. Může být zneužíváno. Ale hlavně – je to jiný problém a v kontroverzních otázkách je chybou vtahovat do diskuse to, co je nutné řešit mimo. Jinak – dobré započítání náhradních dob je předpoklad, fungování systému.
Ad c/ Ano. Právě ke hledání různých pracovních příležitostí pro specifické kategorie zaměstnanců (horníci, baletky…) by měl systém motivovat i příslušné profesní organizace. A také k včasnému upgrade zaměstnaneckých předpokladů.
Ad/ Samozřejmě, k tomu by právě systém motivoval. Nejen zaměstnanci a zaměstnavatelé, ale i pojišťovny by měly zájem, aby byl člověk co nejdéle fyzicky i psychicky fit. Zrovna dnes jsem k tomu v přípravě jednoho vystoupení na konfrenci napsal:
--------------
V případě, že bude zaveden systém účinně motivující člověka k prodloužení doby produktivního uplatnění, lze o určitém rozšíření výše uvedeného modelu uvažovat. Ukážeme to na příkladu financování zdravotní péče v ČR. Ta je v rámci zdravotního pojištění financována sedmi zdravotními pojišťovnami. Prostředky na zdravotní pojištění jsou plně přerozdělovány podle parametrů pojistného kmene jednotlivých pojišťoven. Na rozdíl od původních představ o možnosti konkurence v dané oblasti se ukázalo, že za současných podmínek jiné řešení není možné. Reforma penzijního systému možnost konkurence zvyšující efektivnost a kvalitu zdravotní péče v určité oblasti nabízí, pokud z přerozdělování prostředků vyloučíme část odvodů placených osobami ve vyšším věku (například současné pojistné placené zaměstnancem – 4,5 %), než je hranice odchodu do důchodu, které však zůstávají výdělečně činné. Odvody do systému zdravotní péče z jejich příjmu jsou výrazně vyšší než platba státu za nepracujícího důchodce. Pojišťovny by tak byly (a to obdobným způsobem jako lékař čínského císaře) zainteresovány na tom, aby součástí jejich pojistného kmene byly právě osoby schopné výdělečné činnosti v důchodovém věku, a to co nejdéle. Ale i naopak – osoby, které by měly zájem (podpořený motivující rolí penzijního systému) o prodloužení doby produktivního uplatnění, by vyhledávaly pojišťovny, které by je udržely co nejdéle v dobré kondici. Zde je ovšem nutné velmi citlivě řešit otázku nastavení systému zdravotního pojištění pro tyto případy včetně návaznosti na předplacené zdravotní programy.
Obdobným způsobem lze motivovat v rámci předplacených zdravotních programů, jejichž význam zdůrazňuje J. Mertl (2018), poskytovatele zdravotní péče, např. v lázeňství a wellness, ale i dalších odbornostech, či přímo i jednotlivé lázeňské domy k efektivní a komplexní péči o produktivně činné občany vyššího věku. A to třeba i včetně různých forem celoživotního vzdělání zaměřených na všeobecný přehled, upgrade a doplnění vzdělání, osvěžujících ducha apod. v rámci kulturních programů těchto domů, které i v současnosti řada lázeňských domů poskytuje.
----------

K úvodní části:
Problém velmi a mnohobohatých osob je nutné řešit na jiném základě. V rámci penzijního systému stačí zrušení redukčních hranic a proporciální zdanění důchodů ve prospěch jednotné základní dávky.
Například problém manažerů velkých (často globálně působících) firem jsem popsal zde:
http://radimvalencik.pise.cz/7426-kalousek-penze-a-zkaza-boeingu.html
Jedná se o zásadní problém, který bude stále větším způsobem posihovat globální ekonomiku.Vyhrají ty země, které vytvoří podmínky pro činnost tvůrčích mezigeneračních týmů. Bude to těžké, prototože popojení
STÁTNÍ INSTITUCE – FINANČNÍ CENTRA – MANAGEMENTY VELKÝCH FIREM
je nesmírně silné a podpořené finančním i dotačním systémem.
Pokud chceme problémy řešit, musíme problémy chápat komplexně včetně identifikování zájmových skupin, které budou problémy řešit (budou k tomu nuceny i motivovány vývojem reality).
Pokud zájmové skupiny vyrůstající z majetkové převahy a struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad cílí na nejcitlivější články řetězců investování do rozvoje, uchování a uplatňování schopností lidí, tak realistické a realné řešení se musí opírat o ty, kteří mají zájem na funkčnosti těchto ředtězců. Ale to je na samostatné povídání.
Jinak aktuální a plně vypovídající (perverzní) příklad výše uvedeného propojení, které vede k degeneraci managementů velkých firem je zde:
Zlatý padák šéfa Boeingu. Navzdory kauze 737 Max si může odnést miliardu
Zdroj: https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/dennis-muilenburg-odchod-odstupne.A191227_114634_eko-zahra nicni_svob

---
radimvalencik.pise.cz

josef novák: A je to venku:

Nač zdaňovat těžce nadprůměrný (Piketty - Češi jsou poražený národ) podíl HDP plynoucí každoročně do ciziny, když se dají zdanit (dosud nezdaňované!) samotné důchody.

Čím dál, tím "lépe".