Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Článek TEORIE DNEŠKA: Proč jsou bohatí a chudí? 6/194
Komentáře k článku: TEORIE DNEŠKA: Proč jsou bohatí a chudí? 6/194
maxim 1: Pane Valenčíku, ve Vašich společných úvahách v souvislosti s bohatstvím se jako Marx určitě dostanete k dnes diskutabilní "nadhodnotě". Evokující otázku: A kam se rozptyluje a mizí ta nadhodnota jako to světlo v noci a zůstává tma -chudoba ?
V analogii s Vesmírem ... co se rozpíná? co kolabuje?
Prostředí materiálního bohatství produkuje duchovní chudobu, prostředí duchovního bohatství přehlíží materiální bohatství a ctí materiální chudobu .., další analogie s něčím ...
radimvalencik: Doporučuji se na uvedenou problematiku podívat nejdříve schumpeterovským prizmatem: Vlastnictví kapitálu samo o sobě ještě nedává žádný NÁROK na přisvojení nadhodnoty. Oproti Marxovi, který viděl problém v různém organickém složení kapitálu, je skutečný problém ve schopnosti přicházet s inovacemi. nárok na nadzisk má buď ten, kdo přijde s inovací jako DOČASNÝM MONOPOLEM (odměna za schopnost prosadit něco nového), nebo ten, kdo je vlastníkem TRVALÉHO MONOPOLU (zpravidla administrativního). Dějiny kapitalismu tak lze chápat jako střet dočasných a trvalých monopolů o míru přisvojenovaného nadzisku.
(Říkám to záměrně hodně zjednodušeně.)
Současnost? Například boj Huawei (monopolu dočasného založeného na inovaci) s adninistrativou USA (trvalými monopoly založeným na propojení s administrativou USA).
Projev zahnívání toho co se dnes už kapitalismu podobá jen velmi vzdáleně. Má to blíže spíše ke společnosti založené na lénech a privilegiích jako ve vrcholném stádiu rozkladu feudální společnosti.
karelmayer: Posun, který provedl docent Valenčík přeformulováním původní otázky „Proč jsou bohatí a chudí?“ v otázku „Proč nejsou investiční příležitosti využívány podle míry jejich výnosnosti“, nebude zřejmě filozofy („co je to bohatství?“, „chtějí nebo musí být všichni bohatí?“) a myšlenkovými lenochy („bohatý je ten, kdo okradl chudého!“) chválen, ale pro ekonoma je konečně uchopitelný.
S tézí, že bohatství je funkcí využití investičních příležitostí lze souhlasit a rovněž lze hledat (a nalézat) oblasti, v nichž by bylo možné výrazně zlepšit jak investiční příležitosti, tak jejich výnosnost.
Obávám se pouze, že zde (možná stejně jako u vesmíru) je abstrahováno od časového parametru. Vzhledem k průběhu lidského života a dlouhému času, který může uplynout od investiční příležitosti k jejímu využití/výnosu. Mohu dnes např. dát dítě (poblázněn právě probíhajícím mistrovstvím v hokeji a informacemi o příjmech hokejistů) do specializované sportovní školy s tím, že vytvořím potomkovi investiční příležitost, kterou využije za několik let jako profesionální hráč v NHL. A v době, kdy by měl efektivně investiční příležitost využít, se ukáže, že na to prostě nemá (fyzicky, mentálně) a investiční příležitost tak zmizí bez výnosu. Samozřejmě obdobný osud může potkat investiční příležitosti i na celospolečenské úrovni (povinné studium a státní zkouška z politické ekonomie socialismu na VŠE jako podmínka vysokoškolského diplomu byly kdysi významnou investiční příležitostí pro profesionální uplatnění celých generací ekonomů; již třicet let jde o mrtvou investiční příležitost).
Dotaženo to pak může dát odpověď i na otázku, proč bohatství Čechů je menší než bohatství Rakušanů, kterým Československo posílalo po druhé světové válce oblečení a potraviny, aby zabránilo tamní humanitární krizi. Zřejmě investiční příležitost „budování socialismu“ nebyla dostatečně „výnosná“.
Diskuse by měla směřovat (a zřejmě k ní i docent Valenčík směřuje) k hledání investičních příležitostí dnes s vysokými výnosy zítra.
josef novák: Líbí se mi, že se "myslitel tisícíletí" Karl Marx se svojí (T)teorií nadhodnoty, která je jen promyšleným rozvinutím zkušenosti generací a generací, že "bohatí jsou ti, kteří okradli a okrádají chudé", stal podle dnešních "spin-doktorů" a manipulátorů (zde nejen karelmayer) "myšlenkovým lenochem".
Aneb, jak praví přísloví: "Drzé čelo je víc než poplužní dvůr".
Opravdu si, pánové, myslíte, že tohle vám většína populace bude polykat i s navijákem navždy?
No tak jen si dál fanděte.
radimvalencik: Doporučuji přečíst:
http://radimvalencik.pise.cz/6895-nesahej-nam-na-teorii-nadhodnoty.html
josef novák: Nedalo mi to a přečetl jsem si "Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb".
Jen heslovitě, co mi z díla utkvělo v paměti -
- největší slabinou návrhu je představa (ve skutečnosti mýtus, jak krásně ilustruje současná situace s byty), že vše zázračně vyřeší trh,
- nikde jsem tam nezpozoroval návrh skutečně účinného mechanismu, který by prakticky zajistil, že se sítě absolventů nestanou oněmi sitěmi založenými na porušování zásad, obávám se, že se jimi stanou,
- vzpomněl jsem si na Kuberovy výroky při projednávání protikuřáckého zákona, přibližně ve znění: "Nesmějte se, tímhle to jen začíná, za pár let zaplatíte kartou za bůček a hned vám přijde SMS od zdravotní pojišťovny, že vám zvyšují pravidelnou měsíční platbu za zdravotní pojištění.",
- nad některými pasážemi jsem měl neodbytný pocit, že už jsem to párkrát v životě četl, až pak mi došlo, že si připadám, jako bych byl k podpisu smlouvy přesvědčován (libovolnou) pojišťovnou - velké sliby, které (napříč populací pravidelně), když dojde k pojistné události, se změní v dlouhý nos ze strany pojišťovny - a tuhle zkušenost (zdaleka nejen s pojišťovnami) už má většina populace,
- až podloudná snaha nepozorovaně zavést jen základní (minimální) důchod - pokud si myslíte, že vám křivdím, odkazuji vás na (populačně většinové) zkušenosti zmíněné v předchozím bodě,
- z výše uvedeného vyplývá, že dobrovolně na váš návrh téměř nikdo neskočí, tzn., že bude muset být prolobbován do formy zákonného opatření, což se už četným profesním skupinám u nás podařilo (a dále daří) a většina populace jen platí a platí (i za věci, které ve skutečnosti nepotřebuje, ale které jí byly zákonem, nebo předpisem, vnuceny jako povinnost) - stupeň "nasranosti" (beztak již vysoký) populace se dále zvýší.
Většina populace už současnému systému, v té či oné míře, nevěří (v Praze většina lidí zatím žije v úplně jiné realitě, i když s těmi byty jim pomalu také začíná docházet, že někde je něco hodně shnilého).