karelmayer: Posun, který provedl docent Valenčík přeformulováním původní otázky „Proč jsou bohatí a chudí?“ v otázku „Proč nejsou investiční příležitosti využívány podle míry jejich výnosnosti“, nebude zřejmě filozofy („co je to bohatství?“, „chtějí nebo musí být všichni bohatí?“) a myšlenkovými lenochy („bohatý je ten, kdo okradl chudého!“) chválen, ale pro ekonoma je konečně uchopitelný.
S tézí, že bohatství je funkcí využití investičních příležitostí lze souhlasit a rovněž lze hledat (a nalézat) oblasti, v nichž by bylo možné výrazně zlepšit jak investiční příležitosti, tak jejich výnosnost.
Obávám se pouze, že zde (možná stejně jako u vesmíru) je abstrahováno od časového parametru. Vzhledem k průběhu lidského života a dlouhému času, který může uplynout od investiční příležitosti k jejímu využití/výnosu. Mohu dnes např. dát dítě (poblázněn právě probíhajícím mistrovstvím v hokeji a informacemi o příjmech hokejistů) do specializované sportovní školy s tím, že vytvořím potomkovi investiční příležitost, kterou využije za několik let jako profesionální hráč v NHL. A v době, kdy by měl efektivně investiční příležitost využít, se ukáže, že na to prostě nemá (fyzicky, mentálně) a investiční příležitost tak zmizí bez výnosu. Samozřejmě obdobný osud může potkat investiční příležitosti i na celospolečenské úrovni (povinné studium a státní zkouška z politické ekonomie socialismu na VŠE jako podmínka vysokoškolského diplomu byly kdysi významnou investiční příležitostí pro profesionální uplatnění celých generací ekonomů; již třicet let jde o mrtvou investiční příležitost).
Dotaženo to pak může dát odpověď i na otázku, proč bohatství Čechů je menší než bohatství Rakušanů, kterým Československo posílalo po druhé světové válce oblečení a potraviny, aby zabránilo tamní humanitární krizi. Zřejmě investiční příležitost „budování socialismu“ nebyla dostatečně „výnosná“.
Diskuse by měla směřovat (a zřejmě k ní i docent Valenčík směřuje) k hledání investičních příležitostí dnes s vysokými výnosy zítra.