Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Umělá inteligence Čechům stále silně chybí
Existuje mnoho mýtů kolem umělé inteligence (AI). Na jedné straně jsou vědecko-fantastické
oblasti použití, kdy superpočítač AI řeší všechny problémy s bliknutím oka, kde lidé takřka 80% selhávají. Ještě dramatičtější jsou i zde autorem stránek diskutovaná nebezpečí
vševědoucí umělé inteligence,která by se měla dostat do špatných rukou nebo dokonce získat světovou nadvládu. V České republice se tímto krom povídálků a kibiců typu I.Havla a jiných firmy moc nezabývají, jelikož je to na ně příliš high-tech. V Čechách je záměr stejně jako v politice firmám a lidem hrozit v podobě vytváření škodlivých virů a pak na tom dělat globálně peníze,jako eticky odporný Avast vydělávající na strachu stalinského typu atd. Místo toho bychom měli algoritmy pro umělou inteligenci "demystifikovat", a nabídnout to co konkrétně ukazují, a že tato řešení mohou udělat dnes některých oblastech,jako je marketing a v ČR je to hlavně ten polický pro nejapné. Tyto technologie jsou a budou využívány velmi ziskově.Ve všech případech je zřejmé: umělá inteligence není "štěstí", ale
výsledkem cíleného použití algoritmů a dat. Čím více dat zpracováváte, tím lepší jsou výsledky obecně. Zde leží důležitý vliv na škálování: Množství údajů se každým rokem výrazně zvyšuje a proto se daleko lépe cílí. To ovšem českým konzultantům, poradcům a dalším vyžírkům nedochází.

maxim 1: Jenom krátce k politice levice a pravice :
Svět kulturně degeneruje a intelektuálové nejsou ani schopni pochopit změnu, kdy od hospodářských revolucí přešel vývoj v kulturní revoluci.
Levice a pravice jsou pojmy náležící hlavně k období hospodářských revolucí, ideologií levice je marxismus s hospodářskou participací, kolektivismem a svobodou omezenou povinnostmi vůči kolektivu, ideologií pravice je liberalismus s hospodářským parazitismem, individualismem a neomezenou svobodou.
Kulturní revoluci, která trvá už padesát let dominuje liberální ideologie svobody ve všem a individualismus, a to v přirozené kultuře civilizace způsobilo úpadek, dekadenci a degeneraci.
Marxistická ideologie, která úspěšně vyřešila dělnickou otázku, v kulturní revoluci nezvládla vyřešit "kolektivní participativní kulturnost" a otázku vždy progresivních a v době zahájení kulturní revoluce v šedesátých letech liberálních intelektuálů, kteří v kulturní revoluci dominovali.
Dnešní doba permanentní kulturní revoluce je proto charakterizována polaritou kulturního liberalismu (který nechápaví intelektuálové nazývají neomarxismem) a kulturního konzervatismu.
Dnešní modernistická levice i pravice zblbla kulrurním liberalismem, proti tomu se musí zformovat kulturní konzervatismus tradiční levice i pravice.

maxim 2: Dobrý den, pane docente.

Chápu, že určitá narázka asi na Vás v článku pana doc.Kroha Vás vedla k potřebě ostřejší reakce.

Nechci a ani nemohu dělat panu doc.Krohovi advokáta.

Ve Vámi citované pasáži píše o riziku zapojení "antisystémové" strany do stávajícího politického systému. Vysvětluje jasně a podle mne i přesvědčivě, v čem toto riziko spočívá. Proti tomu jste, myslím, žádný argument nevznesl.

Podle mne je nutno text pana docenta chápat tak, že časem může dojít k tomu, že při zapojení do politického systému míra konformity politického subjektu dosáhne hranice, kdy už to, vzhledem k deklarovaným cílům, začíná být neakceptovatelné. A taková situace může nastat nejen setrvačností chování samotné strany, ale i vývojem vnější společenské reality, který k takové situaci může dojít.

Odvodit z toho, ža doc.Kroh radí "číhat za bukem, tvářit se systémově, zůstat nesystémovou silou a ve vhodné době zakroutit buržoazii krkem", mi připadá jako nepochopení té myšlenky - takovým výkladem je tam podle mne, při vší úctě, přidáno něco, co tam prostě není.

Je otázka, zda komunistická strana může chtít něco jiného, než nahradit kapitalismus, když toto je důvod, proč tato strana historicky vznikla. Lidovci také nemohou odhodit křesťanství a stát se ateisty. Tím by popřeli smysl existence své strany.

A mimochodem - pokud nechcete obhajovat tezi, že člověk má duši, kterou stroj jaksi z principu mít nemůže, pak byste měl asi připustit, že není žádný zásadní důvod, proč by umělá inteligence nemohla dělat to, co dokáže člověk.

Neboli trvzení, že inovační schopnosti nemůže nenahradit žádná umělá inteligence, je principálně chybné. A ve specifických oblastech to nemusí trvat ani nějak moc dlouho. Koneckonců šachová hra byla také považována za tvůrčí činnost a není to až tak dávno, kdy i někteří odborníci tvrdili, že počítač velmistra nikdy porazit nedokáže.

michael kroh: Je to přesně tak, jak říkáte. Děkuji za podporu.

maxim 1: Umělá inteligence je závádějící pojem, výstižné by bylo pojmenování algoritmická inteligence a každému by potom mohlo dojít, že se nejedná o žádnou tvůrčí inteligenci srovnatelnou s tvůrčím myšlením.

michael kroh: S velmi ostrou kritikou vystoupil na svém blogu vůči mému poslednímu článku v časopisu iArgument, ve kterém se pokusil rozebrat problémy, o kterých by mohly diskutovat jednotlivci a politické subjekty, hlásící se k levici. To, co zveřejnil je první z avizovaných statí. Jednoznačně tvrdím, že je správné, aby se diskutovalo i formou ostré polemiky. Vůbec mi to nevadí. Nicméně v takové diskusi je třeba v zájmu žádoucího výsledku argumentovat věcně a férově. A než začnu s polemikou, pořádně si celou stať přečtu, hlavně její úvod a závěr.
Nebylo vůbec smyslem tohoto článku někomu radit, co má dělat, ale pouze pojmenovat problémy, se kterými se potýká dnešní společnost, tedy udělat přesně to, po čem Valenčík neustále volá. Jestli jsem je pojmenoval všechny, je otázkou do další diskuse, ve které se jistě objeví i jiné názory, než je ten můj. Čtyři otázky, které mi položil, však vyžadují zcela jiný formát než politickou stať v internetovém časopise nebo debatu na facebooku. Nebudu proto na ně odpovídat v této krátké replice, ale slibuji, že se časem k nim vyjádřím. Ostatně jsem již mnohé naznačil ve své předchozí publicistické aktivitě. Zde bych jen učinil krátkou poznámku, že jsem se zejména snažil propojit domácí a evropské, potažmo světové problémy. Protože ta krize, na kterou se ptá Radim Valenčík, přijde (a v podobě nezvládané masové migrace již přichází) především zvenčí.
Smyslem článku bylo tedy především kritizovat levicové strany z nečinnosti ohledně právě pojmenování problémů. A už vůbec ne jim radit k oportunistickému chování s následným zakroucením krkem buržoazii. Rovněž k vyvlastňování nevybízím. To z článku vyčetl snad jen sám Radim Valenčík, nikdo jiný mi nic takového nevytknul.
Chápu, že se dotyčný mohl naštvat, protože mohl na sebe vztáhnout poznámku o „programových stranách“. Nicméně to ho neomlouvá. Odborník jeho formátu byl měl argumentovat férověji. Dedukování něčeho, co jsem vůbec neměl v úmyslu, jen proto, že to někdo někdy takto řekl, „oslím můstkem“ mi to přišít na triko a pak to slavnostně „vyvrátit“, je obvyklá metoda demagogů.
Přitom například v pojetí současných technologických změn se s Valenčíkem příliš nelišíme, a on to moc dobře ví. Souhlasím i s tím, že „jednou z příčin konfliktnosti současných proměn je to, že majetkové rozdíly měly a patrně vždy v historii budou mít tendenci se měnit v majetková privilegia“. K tomu autor ještě dodává: “Tato tendence je navíc dnes posunuta do perverzní roviny okrádání většiny prostřednictvím selhávajícího a strukturami založenými na vzájemném krytí lumpáren ovládaného institucionálního systému společnosti“. Ovšem vůbec neříká, kdo jsou ti korupční a klientelističtí lumpové a jak bychom měli jejich řádění zamezit. Možnosti výkladu jsou dvojí: letité stesky elit, že systém je dobrý, ale lidé špatní, nebo systémová změna.
O odpověď se R. Valenčík pokusil v dalším odstavci. Nicméně ještě, než přejdu k němu, musím se zastavit nad otázkou, kdo jsou ty struktury založené na vzájemném krytí lumpáren. Dělníci? Rolníci? Mládež? Živnostníci? Senioři? Ale kdež! Vylučovací metodou nemůžeme dospět k jinému závěru, než že se jedná o finančníky, velké podnikatele se sídlem v daňových rájích, úplatné úředníky a politiky. Tedy tu „buržoazii“ a její přisluhovače (cituji R. V.). Samozřejmě ne celou, protože spousta jejích příslušníků je poctivá a opravdu nevím, proč by jim měly být zakrouceny krky nebo sebrán poctivě nabytý majetek. A jestli mne neuspokojují dílčí „nesystémové“ (možná i částečně „antisystémové“) návrhy zdanění a navrhuji, aby se uvažovalo i o tvrdších opatřeních, není to pasivní „čekání za bukem“, ale přesně to, co by měli dělat teoretici (zvláště ti, kterým je 65 a více let, u nichž se nedá předpokládat, že půjdou na barikády bojovat za lepší zítřek).
Ale co s těmi lumpy? Valenčík vidí základ řešení v technologických změnách a postupně přeměně charakteru práce ve prospěch činností zaměřených na všestranný rozvoj člověka. Je si ovšem dobře vědom, že samy, bez aktivity subjektu, se potřebné změny (a to nejsou změny systémové?) nedostaví. A proto dodává: „Tuto přirozenou tendenci vyplývající ze samotné přírodně historické povahy společenského vývoje je nutné převést do konkrétní podoby identifikování podstaty střetů, které dobově probíhají, tj. odhalení příčin problémů a současně možností toho, co lze ovlivnit a co dělat, do podoby programu komplexních reforem, které jsou nutné k nápravě stavu a především k otevření perspektiv, které se nabízejí.“

Hezky řečeno. Jenže je to podobná výzva, kterou jsem uvedl v závěru své stati. Snad odlišná v tom, že na rozdíl od Valenčíka (teď spekuluji na základě jeho textu, může to být i jinak) se domnívám, že pokud neodstavíme ty jím obecně definované a mnou konkretizované lumpy od moci dříve, než se reformy začnou realizovat, žádné změny nebudou – leda kosmetické, „aby to vypadalo“. Nicméně souhlasím s tím, že reformy musí být na stole ještě před tímto demokratickým a mírumilovným („sametovým“) „zakroucením krkem“, aby teoretická vize změny ovládla masy. A proto jsem svoji stať také zakončil výzvou (v podstatě jedinou), aby se k levici se hlásící teoretici a politici zeptali veřejnosti, jak si změny představuje ona. Protože veřejnost se s abstraktními frázemi nespokojí.

radimvalencik: Jsem tak trochu v rozpacích. Abych lépe porozuměl textu Míši Kroha, potřebobal bych znát odpověď na otázku, co je či jak si on představuje, co je "SYSTÉMOVÁ ZMĚNA". Nějak jsem to v té odpovědi nenašel. Ale přece, o tom to je.

---
radimvalencik.pise.cz

karel mayer: Docent Valenčík, jak je pro něho typické, opět nalezl zajímavý příspěvek na jím hojně publikované téma, a to levice a její program. Je skutečně škoda, že autor článku Michael Kroh přistoupil k tématu spíše ideologicky než skutečně analyticky. Některé jeho závěry o krizi EU a jakýchsi přelomových událostech, které mají následovat, postrádají jakoukoliv argumentační sílu, popis současných změn ve společnosti (gender, menšiny) je již za hranicí seriózní diskuse. V tomto směru s docentem Valenčíkem nelze než souhlasit.
Osobně mám ve zvyku si vždy v každém příspěvku najít něco pozitivního, najít tam něco hodného zamyšlení a využití. A myslím, že i v tomto příspěvku Michaela Kroha lze něco najít a má to vztah k levici a jejímu programu.
Prvním zásadním poznatkem je, že dnešní doba je naprosto jiná než doba, kdy se k moci dostaly síly naplňující revoluční představu socialistického společenského vývoje. S tím bude mít „oficiální“ levice, tedy sociální demokracie a zejména komunisté, velký problém. Dnešní mladá generace neví a ani nechce nic vědět o dobách slávy těchto stran a ostatně stejně jako jejich předchůdci tehdy (dnes už jen hodně staří důchodci) se dívá primárně do budoucna. Používá moderní komunikační prostředky, sebevědomě se vyjadřuje ke společenskému vývoji (stejně jako kdysi mládež Gottwaldova v Únoru 48 a po něm), nebojí se budoucnosti. My starší a staří (jsem ročník 54) se můžeme tak pouze pousmát a přát jim, aby si při tom moc nenatloukli. Jak říká jeden můj ještě starší dobrý známý „to, co jim vyprávíme, jsou jen zkazky starých zbrojnošů“. A závěr? Kde jsou ti mladí, proč oni nepřicházejí se základními programovými postuláty. To se jim politická práce scvrkla pouze na rychlý výtah k pohodlnému životu? Nebo jsou to skutečně „noví“ lidé, kteří pracují „inkognito“ pro ostatní ze zájmu, nezištně, z pocitu dobře vykonané práce a pro tuto činnost jim stačí pouze „desatero“?
Druhou zajímavou myšlenkou je otázka světového míru. Odhlédnu-li od ideologické vypjatosti článku, jde skutečně o zásadní otázku. Těžko můžeme budovat „společnost produktivních služeb“ za situace, kdy nemalá část vytvořených hodnot směřuje do něčeho tak lidsky nesmyslného, jako je zbrojení a tedy zabíjení. Chceme-li se blížit sociálně spravedlivějšímu světu, musíme trvale zvyšovat výdaje do vzdělávání, zdravotnictví, osobní bezpečnosti, efektivního státního aparátu, soudnictví. Statistické údaje by to měly prokazovat. Aby to ale bylo skutečně možné, musí se maximálně podporovat veškeré aktivity směřující k uklidnění mezinárodní situace, k hledání takových řešení mezinárodních rozporů, které neobsahují potenciál válečného konfliktu.