Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

honza: Nadstandardní péče či doplňkové léčebné techniky jsou jistě možné a financovatelné pomocí HCC. Avšak jsou komplementem, nikoli substitutem běžné preventivní a léčebné péče. Centrální systémy financování se rozpadat nebudou, naopak - jak by takový "rozpadlý" systém vypadal? A jak by se financovala např. nemocniční léčba, kdyby nedošlo k centralizaci zdrojů? To je nereálné.
Kurzy reiki apod. jistě mohou přispět k úzdravě pacienta a snížení bolestivosti, ale rozhodně nevyléči atriditu, pokud je přítomno infekční agens nebo se vyvinula na podkladě artrotických změn příslušných kloubů.

ondrey: Zcela souhlasím s opuštěním myšlenky dominantního pojištění. A vhodně uvedených myšlenkových směrů, které se socio-inženýrům nebude líbit. Je tedy předvídavé počítat s tím, že v závislosti na své osobní ekonomické situaci budeme v budoucnu
a)za zdraví více platit v důsledku:
i) růstu pojistného
ii) a/nebo spoluúčasti pacientů,
iii) anebo omezování hrazené péče
a/nebo
b)muset více spoléhat sami na sebe.
Vzhleden že se problematikou financování zdravotnictví nezabývám, uvedu změny v makro-důvody,proč tomu tak podle mě bude.Svět se změnil a situace nezlepšuje, jak si mnozí autoři neuvědomují.Dnes nemáme konec 70.let tedy konec doby od strukurálního obratu, kdy se celosvětově přesouvala produktivní pracvní síla ze zemědělství do průmyslu.V dnešní době a blízké budoucnosti poroste tzv. working poverty v ČR je to již dnes zcela viditelné, tedy v době kdy ekonomikaa vytváří pracovní místa ovšem v rámci své nekonkurenceschopnosti pouze pro working poverty.Jelikož současná tzv. nová ekonomika měla se zpožděním, ale podobně jako kdysi u elektrické energie, přinést benefity využí počítačů.O přínosech se dodnes vedou spory a zastávám názor, že aplikace znalostí pomocí moderních technologií vedla ke zvýšení produktivity práce, nikoliv výraznou změnu v organizaci výroby. Zároveň přinesla stanovení cen a plánování výroby na principu target cost a ne snižování výrobních nákladů,surovin atd.Joseph Stiglitz(2001) uvádí Klíčové je, že moderní technologie se chopily finanční trhy a uvolněnou likviditu začaly masívně směřovat do internetových a technologických firem, čímž následně vytvořily bublinu dot.com. Akciový trh zaznamenal návratnost 24% ročně,IT sektor tvořil v roce 2001 8,3% amerického HDP.To bylo doprovázeno změnami pracovního trhu tedy další nárůst flexibilizace pracovní síly a zde si dovoluji poznamenat,že tzv. globalizace nevytvořila nová pracovní místa v tzv.západních ekonomikách.To že jsme si díky zadlužení pouze koupili čas:1.) např. extenzivní cestou vedením válek (George W.Bush podle příkladu svého otce zdvojnásobil americký národní dluh a B.Obama v tom s Nobelovou cenou míru pokračuje),2.)pacifikací obyvatelstva (odhaleno E.Snowdenem), 3.) politikou tenisového spoluhráče pana prof.Václava Klause,tedy Alanem Greenspanem (19 let v čele FED,zodpovědného za dolar švindl-jako světové měny, po pádu odporného Bretton-wood systému,který vytvořil pro USA možnost schodky ve vlastní měně,).S Industrie 4.0 na které se aktivně podílím se počítá s tím, že budeme potřebovat ve výrobě cca 30% současné populace v západní Evropě.V Německu se tak již děje tj.problematika wage share. Jestli v SRN něco rostlo v posledních letech tak to byl export a tzv. nízko-výdělečný sektor (tzv. flexibilní pracovní síly), tento sektor zahrnuje cca. 22,2% pracujících, což odpovídá osmi miliónům německých pracujících (což je 2x počet pracujících v ČR). V rámci EU například předstihuje v tomto počtu nízko-výdělečných pracujících Německo např. Polsko nebo Rumunsko.Takže pochybuji, že v rámci tlaku na konkurenceschopnost, se tomu ČR vyhne, jako se chtěla Kalouskovými slovy vyhnout poslední recesi.Tato nová podoba trhu práce má na člověka i společnost hluboké dopady, jak uvádí doc.Ilona Švihlíková ve své knize (2014), nejenom ekonomické.( tedy pro všechny vize důchodových/zdravotních systému, sociálních inženýrů) Tolik vychvalovaná flexibilizace je institucionalizovanou nejistotou. Britský sociolog narozený v Polsku Zygmunt Bauman o flexibilitě zaměstnance řekl,že:"Jeho svobodu volit, přijímat nebo odmítat, natož zavádět svá vlastní pravidla hry, je třeba okleštit na co nejmenší minimum."Ono totiž když země zkrachuje, např. z důvodu selháni vlád prorostlými strukturami vzájemného krytí porušování obecně přijatých zásad, tak dojde k deafaultu a věřitel poslední instance, tedy IMF vybere prostředky ze sociálního,či zdravotního systému na úhradu dluhu. S argumentem IMF, že zadlužený stát má nadměrné sociální výdaje viz. Thajsko,Řecko,Brazilie,Ukrajina atd. Takže akce dodačného financování zdravotního či důchodového systému mi přijdou za ne všech popsaných stavů světa velmi bláhové.Proto Vámi uvedené body a) a b) považuji za života schopné vše ostatní, jako sociální inženýrství jednoho na úkor druhých se může v myšlenkách nietzschovských Gutmenschů stát pčímou cestou working poverty do třetího podpalubí Titanicu. Příklady z ČR máme zkrachovalý druhý důchodový pilíř...

honza: Centrální systém financování zdravotnictví s určitou mírou solidarity opustit nejde, naopak je to jeden z nejvýznamnějších "vynálezů", který umožnil pokrok v medicíně a financování lůžkové péče ...

honza: Jinak jsem ještě trochu přemýšlel nad argumentací ke zdravotnictví a jiným "velkým" sociálním systémům a je potřeba doplnit následující: tyto systémy mají jistě svoje nevýhody, mimo jiné i proto, že díky jejich centralizaci je na jednotlivé problémy a jejich charakteristiky dobře "vidět". Nicméně jak v případě zdravotnictví, tak i penzí má univerzální (respektive univerzálně přístupný) systém velký význam, protože pouze v rámci všeobecné účasti (případně pak selektivní v dalších "pilířích", které jsou však univerzálně přístupné při splnění daných pravidel) lze realizovat řadu pokročilých funkcí. Ve zdravotnictví to je výzkum a vývoj, lůžková péče, systematická prevence, solidarita mezi zdravými a nemocnými atd., v penzích je to sdílení (řešení) rizika dožití, rozložení demografického a investičního rizika, valorizace penzí atd. Samotná individualizace, jakkoli je základem každého moderního sociálního systému, bohužel k naplnění těchto funkcí nestačí, výsledkem je (maximálně) optimalizace individuálního užitku v souladu s mikroekonomickou teorií, ale tato optimalizace na individuální úrovni má svoje limity které lze překonat pouze v rámci spolupráce a konstrukce pokročilejších schémat s dodatečnými funkcemi, které jsem uvedl.