Vize, jakou potřebujeme/1507

dnes | 00.01 |

blog ›

Kritika kritické kritiky ekonomie produktivní spotřeby/1

Následující text je velmi důležitý. Díky polemickému vstupu Ondřeje Černíka umožňuje prokázat a demonstrovat následující:

1. Ekonomie produktivní spotřeby je výrazným posunem současné ekonomické teorie (mikroekonomie vychází z neoklasické ekonomie).

2. Pochopení nových prvků, s nimiž přichází, není jednoduché; naráží a bude narážet na bariéru setrvačnosti.

3. Bez teoretické opory, kterou ekonomie produktivní spotřeby poskytuje, nejsme schopni rozpoznat objektivní vývojové tendence a způsob jejich podpory, tj. nedokážeme se orientovat v tom, co co jde a co dělat.

(Vím, že to nezní skromně, ale je to tak, což si čtenář může ověřit, pokud bude alespoň trochu trpělivý.)

Text se zrodil z delší diskuse, připomenu její nejdůležitější části:

1502. díl vize: Zde tvrdím a dokazuji, že v ekonomii produktivní spotřeby paretovská optima nejsou jen efektivní, ale zároveň sociálně vstřícná, viz https://radimvalencik.pise.cz/12788-vize-jakou-potrebujeme-1502.html

Komentář O. Černíka (vybírám jen to, co je relevantní):Pareto optimum = efektivnost, ne sociální vstřícnost (pokud to nemá být teorem). Tady je jádro. Paretooptimalita je standardně definována tak, že nelze zlepšit situaci jednoho, aniž by se zhoršila situace druhého. Hotovo. Z této definice neplyne: spravedlnost, solidarita, "vstřícnost", ani jakákoli morální kvalita výsledku. Pareto efektivní může být i stav s brutální nerovností nebo s rentami.

(Můj průběžný komentář – až potud má O. Č. pravdu. Mj. i čtenář, který není teoretický ekonom by si měl zapamatovat, co je to paretovské optimum. Je to důležitý pojem a srozumitelný pojem: Pokud si někdo může polepšit, aniž by si druhý pohoršil, nemůže být ekonomický systém ve stavu optima. Ale teď přijde "černíkovská setrvačnost":)

Proto tvrzení typu: "Všechna paretovská optima jsou sociálně vstřícná" je extrémně silné a vědecky mimo. A teď je klíč: taková věta může být vědecky obhajitelná jen dvěma způsoby:

(a) jako teorem: z jasných předpokladů + důkaz, nebo (b) jako omezený výsledek: "platí to v úzké třídě her/ekonomik, kde X, Y, Z" (a mimo tuto třídu už ne). Cokoli jiného je jen přelepení pojmů: vezmu myšlenku a funkční princip italského inženýra Vilfreda Pareta – "Pareto optimum / Pareto efektivnost: stav (alokace), kdy nelze zlepšit situaci jednoho, aniž se zhoršila situace druhého" – a nalepím k němu "vstřícnost". To ale není posun teorie, to je slovníkový autorův trik.

(Celé zde: https://radimvalencik.pise.cz/12788-komentare.html#616516 doporučuji rovněž přečíst celé, ještě se dostanu k jedné důležité část.)

K tomu: Myslím, že i laik pochopí, v čem se O. Č. mýlí. Já přece říkám, že to platí v ekonomii produktivní spotřeby. A ta má definované předpoklady:

- Investiční příležitosti jsou využívány podle míry jejich výnosnosti bez ohledu na to, komu patří investiční příležitosti, komu patří investiční prostředky a v čí prospěch investiční příležitosti generovány.

- Za těchto podmínek nejvýznamnější roli v ekonomice hraje využívání investičních příležitostí spojených se schopností člověka generovat investiční příležitosti.

Takže přesně definují podmínky, za kterých tvrzení platí. V původním článku tomu věnuji obsáhlou pasáž, kterou ignoruje. Nebudu ji zde znovu opakovat, protož kliknutím se k ní čtenář dostane. Zmíním jen to, že formulace ""platí to v úzké třídě her/ekonomik, kde X, Y, Z" (a mimo tuto třídu už ne)" je teoreticky nekorektní. To, pro jakou třídu her či ekonomik to platí, si teprve ukážeme.

To nejzajímavější však teprve přijde. O. Č. si v průběhu své horlivé kritiky patrně uvědomil, že výše uvedená argumentace je mimo mísu. Proto zaútočil na samotnou podstatu toho, co je ekonomie produktivní spotřeby: "Tvrzení, že investiční příležitosti se využívají podle výnosnosti bez ohledu na vlastnictví, je prakticky popis ideálního světa – asi jako literární experimenty Thomase Mora či Campanellova Slunečního státu: kompletní kontrakty, vymahatelnost, dostatek informací, bez moci a bez capture. - Jenže právě tohle se má vysvětlit, ne vložit do základů jako samozřejmost. Pokud se to bere jako předpoklad, pak "vyleze" hezký svět efektivnosti a kooperace. Ale to je konstrukce, ne objev. A pokud se řekne "v reálu to neplatí kvůli pozičnímu investování", pak se musí ukázat konkrétní kanál: kdo co blokuje, čím, proč se mu to vyplatí a jak to mění rovnováhu."

K tomu:

Toto už je slepenec účelově stvořený diletantem k difamaci toho, komu oponuje. To, že součástí rozvoje teorie je model ideálního stavu (hmotný bod, ideální kapalina, ideální plyn, paretoptimální situace, tržní rovnováha, dokonalá konkurence atd. atd.) je standardní postup rozvoje teorie. Následuje další krok: Porovnání modelu "ideálního stavu" s realitou a rozšíření modelu.

Samozřejmě, pokud by O. Č. mohl říci, že se spokojuji jen s popisem "ideálního stavu", pak by měl pravdu. Ale on dobře ví, že takové tvrzení už by byla vyložená lež. Ale děkuji za nahrávku, protože v dalších pokračováních mohu navázat a doložit oprávněnost bodů 1-3 o významu posunu ekonomické teorie směrem k ekonomii produktivní spotřeby, které jsem zformuloval na začátku tohoto příspěvku. Ještě před tím však vsunu jeden důležitý mezičlánek, který se bude dobře číst.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Mrazy a pak obleva. Ale měl jsem štěstí. Trávil jsem dva týdny mezi Vánocemi a Novým rokem v Athénách. Občas byla po ránu jinovatka, občal lilo jako z konce, ale většina dnů byla slunečných a teplota dosahovala i přes 20° C. Dost lidí se koupalo v moři. Měl jsem pracovně-zdravotní program. Ráno jsem vstával velmi časně a 2-3 hodiny tvořil důležitý text. Pak jsem nachodil na jeden zátah kolem 20 km, většinou v okrajových částech velkoměsta, hlavně v kopcích, které jsou nádherné. Tam jsem nabral inspiraci pro další den. Výsledkem bylo dokončení první verze učebnice Ekonomie produktivní spotřeby.

Ještějeden pohled přes starý Korint na nový Korint a už se vydáváme nahoru na Akrokorint.