Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Jakákoliv Leninova absolutní pravda, či Hegelova absolutní idea, světový duch, světový rozum. Jsou dlohodobě neetablovatelné. Havlem prezentovaná globální odpovědnost (je pouze jeho naivnost a hloupost jeho poradců a noshledů) atd. V tomto zůstávám tvrdě za Fridrichem Augusten von Hayekem v neobhajitelnosti globálního institutu, názoru atd. Je mi jedno, jestli ji prosazuje K.Marx,V.I. Lenin či R.Valenčík. Ani nejvyšší i.e. globální stadium kapitalismu je z těchto důvodů nemožné. Podle mě spontání řád rakouského ekonoma může dosáhnout jakéhokoliv stupně složitosti, jelikož není omezen tím, co může zvládnout lidská mysl. Tedy jak zde autor píše, jak dělníkům vysvětlit revoluci, Čechům reformy atd.

radimvalencik: Hayekova koncepce rozptýleného poznání je tím, co je nutné vzít v úvahu. S tím souhlasím. To ovšem vůbec není v rozporu s tím, jak poměrně přesně Lenin ukazuje způsob vyrovnání se se skutečností podmíněnosti pravdy ve vztahu k nevyčerpatelnosti reality.

---
radimvalencik.pise.cz

jkaleta: Co se týče Mitrofanovova výroku, napadá mne pouze, "kdo to říká, ten to je, na toho to pasuje." Aneb jak to, že je pán tak dobře obeznámen s prázdnotou a zlobou?

Ondrey: Hayek má s rozptýleným poznáním pravdu. Sice jsem o téhle Hayekově myšlence nikdy neslyšel, ale zní to jako něco, na co jsem už myslel. Avšak v kapitalistické ekonomice je rozptýlené poznání efektivní jenom částečně, protože konkurenti v hospodářské soutěži mají protichůdné zájmy a v jejich zájmu je nesdílet informace ani nic jiného (technologie, zdroje, zaměstnance, know-how) s konkurenty. Potenciální složitost je tedy značně omezena.

Třeba v open-source neziskové ekonomice tomu může být jinak. Rakouskou ekonomii vnímám jako ohromné zlepšení oproti předpotopnímu modelu státních zásahů, ale ve své akademické činnosti se hodlám věnovat vysvětlování Resource-Based Economy, což je rovněž necentralizovaný, svobodný model ekonomiky, ale tady podobnost končí.

ondrey: Fridrich August von Hayek také rozpracoval téma rozptýlených interakcí mezi jednotlivci. Za základ uvažování o společnosti považuje skutečnost, že žádný člen
lidské společnosti nemůže znát více než nepatmou část celé společnosti a proto vše, co vstupuje do jeho rozhodování, jsou bezprostřední výsledky, které bude jeho jednání mít v okolí jemu nejbližším. Tento přístup staví do kontrastu s předpokladem dokonalé informovanosti, který je využíván při tradiční analýze rovnováhy. "Jakýkoli přístup ( jako například většiny matematické ekonomie s jejími simultánními rovnicemi,které v nedávné recesi selhaly), který ve skutečnosti začíná od předpokladu, že znalosti lidí odpovídají objektivním faktům, systematicky vypouští to, co je naším hlavním úkolem vysvětlit. F.A. von Hayek rozlišoval dva typy znalostí. Zaprvé znalostí, které nazývá vědeckými,jež mohou být předány nějaké instituci či orgánu. Druhým typem jsou vědomosti vázané na konkrétní místo a čas, které Hayek nazývá neuspořádané znalosti.Tyto znalosti rozptýlené mezi jednotlivce dávají každému jedinci výhodu oproti všem ostatním. Jedině on je totiž schopen využít příležitostí, které v sobě nesou.
Tento princip je využit v modelech komplexních systémů. Hráči na rozdíl od klasického rovnovážného přístupu nemají dokonalé informace o všech dějích v systému. Jejich znalosti jsou závislé na lokálních interakcích s ostatními hráči.
Pro bloggera J.Kaleta je vše popsáno v Hayek, Friedrich A.; Individualism and Economic Order; Routledge and Kegan Paul Ltd.; London; 1949.Není jiné cesty k porozumění společenským jevům než přes naše porozumění činům jednotlivců, které jsou orientovány na ostatním lidi a řízeny podle jejich očekávaného chování. Ohrazuje se především proti kolektivistickým teoriím, které tvrdí, že jsou schopny porozumět sociálním celkům přímo, nezávisle na jedincích, kteří je tvoří. Zároveň vystupuje i proti opačnému extrému, tedy přesvědčení, že vše, čeho člověk dosáhne, je přímým výsledkem individuálního rozumu, jemuž je proto podřízen.

ondrey: Rok 1968 byl přelomový v tom,že došlo ke kolapsu hlavní politické ideologie a víry, tedy kapitalismu na Západě a v komunistickém bloku marxismus. Na Západě, se ustanovil rozporuplný názor, že kapitalismus vytváří bohatství (v podobě zadlužených států), které bude ku prospěchu všech. Při restauraci státem regulovaného kapitalismu v Číně v roce 1976 skončila první vlna socialistických revolucí ve společností, které začali krátkotrvající pařížskou komunou v roce 1871 a ruskou revoluci z roku 1917. Rozpadem Sovětského svazu padl na smetiště dějin i samotný V.I.Lenin.Lenin je opakování pařížské komuny, a Mao je opakování Lenina. Všichni jsou však duchem událostí toužící po změně.