Obrana racionality (5): Lenin

30. duben 2014 | 07.46 |

V textu zveřejněném na stránkách Českého rozhlasu, viz:

http://www.rozhlas.cz/plus/nazory/_zprava/alexandr-mitrofanov-leninovi-dedici--1343055

dává A. Mitrofanov svou představu o Leninovi, jeho motivech, významu jeho díla. Nabízím jinou. Tu, která vychází z dějin evropské racionality.

A. Mitrofanov se v článku obrací na lidi,   "kterým v hlavě nevibruje jen prázdnota či zloba, prožívají mrazivý pocit bezmoci a obav z počínající války". Dělám totéž. Tak pokud se za tyto považujete, vydržte a přečtěte si celý následující miniseriál. Toto je poslední pokračování, ve kterém se věnuji přímo Leninovi a jeho roli v rozvíjení a obraně evropské racionality.

Vladimír Lenin (1870-1924)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Vladimir_Ilji%C4%8D_Lenin

patří - a troufnu si to tvrdit se vší vážností a odpovědností za to, co říkám - k jednomu z vrcholů evropské racionality a jejího nejen důsledného, ale i úspěšného obhájce. K této roli se dostal shodou historických okolností. Jen jedno jeho dílo lze vztáhnout bezprostředně k problematice rozvoje lidského myšlení. Jedná se o "Materialismus a empiriokriticismus" vydaný v roce 1909. Významné myšlenky ovšem najdeme při podrobnějším zkoumání i v řadě jeho dalších děl z různých období.

Dříve, než stručně vystihnu to nejdůležitější z "Materialismu a empiriokriticismu", zmíním historický kontext, ve kterém bylo toto dílo napsáno. Bylo to po porážce revoluce, která probíhala v Rusku proti carskému režimu v létech 1905-1907. Ruská sociální demokracie tehdy byla rozdělena na menševickou a bolševickou frakci, kterou vedl V. Lenin. V podmínkách perzekucí tehdy i významná část bolševiků, převážně vědců a kulturních činitelů (lze říci - intelektuální elity bolševiků) přišla s představou, že pro úspěšný boj za socialismus je důležitější víra než rozum. Tuto skupinu vedl A. Bogdanov (a byly v ní takové osobnosti jako Lunačarský, Chlebnikov, Bazarov a další). Tvrdili, že dělníci nejsou schopni osvojit si složitou teorii. Zvláště pak teorii, která by popisovala podstatu společenského dění. Příčinu neúspěchu revoluce z roku 1905 dávali do přímé souvislosti s tím, že si dělnické hnutí nevypracovalo vhodný mýtus, nevytvořilo vhodný typ víry a nemělo osobnosti, které by podobně jako Ježíš svým osudem reprezentovaly vykoupení ostatních. Zpochybnění významu vědy (teorie, rozumu) se pak snažili podepřít i argumenty souvisejícími s tehdy probíhající krizí fyziky, konkrétně s pádem "věčných dogmat" Newtonovy fyziky. (K tomu mj. využívali i názory významného filozofujícího fyzika, téměř brněnského rodáka, E. Macha.) Pokud neexistují věčné pravdy ani v tak solidní vědě, jako je fyzika, je všechno relativní a nemá smysl usilovat o teorii ani při pochopení společenského dění. Dělnická třída potřebuje mýtus a ne vědu, potřebuje víru a ne rozum, potřebuje trpitele schopné sebeobětování a ne racionální stratégy. Ruští empiriokritikové a jejich souvěrci (připomínám - jednalo se o podstatnou část intelektuální elity bolševiků) tak zaútočili přímo proti základům evropské racionality. A to velmi obdobným způsobem jako později postmodernisté.

Leninův "Materialismus a empiriokriticismus" byl vášnivou, útočnou, ale i velmi kvalifikovanou obranou vědy a rozumu, obranou evropské racionality. Dokonce v některých směrech posunul hranice racionality o kousek dál. Jedním z klíčových momentů je spor V. Lenina s A. Bogdanovem o existenci tzv. absolutní pravdy. Podle A. Bogdanova jsou všechny pravdy, se kterými pracuje věda, pouze pravdami relativními. Platí jen podmíněně, tj. v rámci určitých podmínek. Pokud bychom chtěli uvést příklad nějaké obecné pravdy, na jejíž platnosti se již nikdy nic nezmění, pak to mohou být jen banality typu výroku "Napoleon zemřel 5. května 1821", říká A. Bogdanov. Proto - podle A. Bogdanova - nelze připisovat obecnou platnost např. Marxově teorii oběhu zboží a peněz.

V. Lenin využívá tento příklad (bere A. Bogdanova za slovo) a upozorňuje na to nejdůležitější. Totiž na to, že takovou "banalitou" (za kterou A. Bogdanov považuje např. výrok "Napoleon zemřel 5. května 1821"), jsou všechny výroky, které se vztahují k tomu, zda v té či oné době, v těch či oněch podmínkách platí či neplatí tvrzení určité. Např. výrok "Marxova teorie oběhu dostatečně objasňovala fungování ekonomického systému v Anglii v polovině 19. století" je výrok stejného typu, jako již zmíněný výrok o datu úmrtí Napoleona. Obecnou teorii je vždy potřeba spojit s výroky popisujícími oblast její platnosti. Racionalita proti plnému relativismu je obhajitelná, pokud si na jedné straně uvědomujeme omezenost našeho poznání (vůči nevyčerpatelnosti reality samotné), na druhé straně používáme teorii vždy se znalostí kontextu jejího vzniku a racionálně reflektované zkušenosti z jejího využívání v praxi či jejího experimentálního ověřování. To platí jak pro přírodní, tak i společenské vědy. Pokud bychom chtěli roli vědeckého poznání společnosti a jeho rozšíření na co nejširší okruh uživatelů (tedy těch, kterým umožňuje pochopit, o co ve společnosti jde) zaměnit mýtem, nepodaří se provést žádnou změnu k lepšímu. Každý bude mít "svůj mýtus", každý bude mít "svoji pravdu", dojde k dezorientaci a ke vzájemnému znesváření právě těch, kteří na dané poměry nejvíce doplácejí.

A. Bogdanov vsadil na potřebu útěchy a víry, V. Lenin na pochopení významu rozumu. Spor nemohl být vyřešen jinak než tím, kdo získá větší autoritu mezi normálními lidmi. Mezi těmi, co budou část práce a argumentaci jednoho i druhého (v té době pobývali v emigraci, takže neměli možnost přímého vlivu). V podmínkách carských represí se ti, kteří spor rozhodovali, tedy právě ony nespokojené masy, jednoznačně přihlásily (a to v zaostalém, pravoslavném Rusku!) k autoritě rozumu. Pasáže z Leninova "Materialismu a empiriokriticismu" kolovaly po celém tehdejším Rusku (od dnešní Ukrajiny, přes dnešní Finsko, Střední Asii až na Sibiř), četly se na schůzkách dělnických kroužků, diskutovalo se o nich. Rovněž A. Lunačarský a další významní intelektuálové uznali, že V. Lenin měl v daném sporu pravdu.

A byla to právě teorie (analýza kapitalismu v jeho tehdejší vývojové fázi), rozvíjená nikoli jen V. Leninem, ale i R. Hilferdingem či R. Luxemburkovou a dalšími významnými teoretiky, která s předstihem umožnila předpovědět směřování vývoje ke světové válce a odhalit její příčiny.

Nesnažím se z V. Lenina udělat idol. Řada jeho postojů je pro mě nepřijatelná. Byl bych v té době spíše někdy mezi menševiky (reformními sociálními demokraty, i když ani tam bych se necítil zcela dobře). Ale toto, co píše A. Mitrofanov, se o V. Leninovi říci určitě nedá jak:

"Bezchybná ale byla volba měřítka, podle kterého Lenin vábil masy svých stoupenců. Hledal a neomylně nacházel ty, jimž v hlavě vibrovala prázdnota či zloba."

Hledal jsem dlouho, jak tuto blbost pojmenovat. A nenapadlo mě nic lepšího, než ji pojmenovat blbostí, blbostí, kterou autor tohoto výroku i celého textu diskvalifikuje sám sebe.

Doporučuji v tuto chvíli ještě jednou přečíst text A. Mitrofanova. Je na:

http://www.rozhlas.cz/plus/nazory/_zprava/alexandr-mitrofanov-leninovi-dedici--1343055

Poznámka k závěrečné části: Žijeme v době velmi agresivního útoku proti celé tradici zrodu a vývoje evropské racionality. Media placená nejen ze soukromých zdrojů, ale i z našich kapes se v tomto útoku angažují ze všech sil. To, že Český rozhlas odvysílal text diletantsky ubohý a že v logice své role neposkytne prostor ani pro ty nejmenší korekce zjevných nepravd, je jen jedním z mnoha dokladů. Dnes ještě víc platí, že koupit se dá vše, kromě kvalifikovaného, dobrou teorií podloženého pochopení toho, o co v dané době v daných podmínkách jde. A platí i to, že čím více se podaří potlačit racionální vyhodnocování toho, o co dnes jde, tím větší prostor se otevírá pro manipulaci. A ta je dnes jednoznačně směrována k vyvolání co největších a nejvyhrocenějších animozit mezi lidmi a skupinami lidí (odlišných svými názory, vírou, etnickou příslušností apod.) v různých částech světa i u nás. Jde totiž právě o to, aby byla překryta podstata toho, co v současné době lehává, proč to selhává a kdo je za to zodpovědný. Ale to by již bylo povídání o současných zdrojích iracionality. Třeba mně vyjde čas a někdy v dohledné době se k tomu dostanu.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (6x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Obrana racionality (5): Lenin ondrey 30. 04. 2014 - 10:35
RE(2x): Obrana racionality (5): Lenin radimvalencik 30. 04. 2014 - 16:43
RE: Obrana racionality (5): Lenin jkaleta 02. 05. 2014 - 02:24
RE: Obrana racionality (5): Lenin ondrey 07. 05. 2014 - 11:45
RE: Obrana racionality (5): Lenin ondrey 07. 05. 2014 - 18:06