Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Fridrich August von Hayek také rozpracoval téma rozptýlených interakcí mezi jednotlivci. Za základ uvažování o společnosti považuje skutečnost, že žádný člen
lidské společnosti nemůže znát více než nepatmou část celé společnosti a proto vše, co vstupuje do jeho rozhodování, jsou bezprostřední výsledky, které bude jeho jednání mít v okolí jemu nejbližším. Tento přístup staví do kontrastu s předpokladem dokonalé informovanosti, který je využíván při tradiční analýze rovnováhy. "Jakýkoli přístup ( jako například většiny matematické ekonomie s jejími simultánními rovnicemi,které v nedávné recesi selhaly), který ve skutečnosti začíná od předpokladu, že znalosti lidí odpovídají objektivním faktům, systematicky vypouští to, co je naším hlavním úkolem vysvětlit. F.A. von Hayek rozlišoval dva typy znalostí. Zaprvé znalostí, které nazývá vědeckými,jež mohou být předány nějaké instituci či orgánu. Druhým typem jsou vědomosti vázané na konkrétní místo a čas, které Hayek nazývá neuspořádané znalosti.Tyto znalosti rozptýlené mezi jednotlivce dávají každému jedinci výhodu oproti všem ostatním. Jedině on je totiž schopen využít příležitostí, které v sobě nesou.
Tento princip je využit v modelech komplexních systémů. Hráči na rozdíl od klasického rovnovážného přístupu nemají dokonalé informace o všech dějích v systému. Jejich znalosti jsou závislé na lokálních interakcích s ostatními hráči.
Pro bloggera J.Kaleta je vše popsáno v Hayek, Friedrich A.; Individualism and Economic Order; Routledge and Kegan Paul Ltd.; London; 1949.Není jiné cesty k porozumění společenským jevům než přes naše porozumění činům jednotlivců, které jsou orientovány na ostatním lidi a řízeny podle jejich očekávaného chování. Ohrazuje se především proti kolektivistickým teoriím, které tvrdí, že jsou schopny porozumět sociálním celkům přímo, nezávisle na jedincích, kteří je tvoří. Zároveň vystupuje i proti opačnému extrému, tedy přesvědčení, že vše, čeho člověk dosáhne, je přímým výsledkem individuálního rozumu, jemuž je proto podřízen.