Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Tento článek mi připadá, že je v dikci, co se v mládí naučíš ve stáří, jakoby najdeš....
Karl Marx inspiroval celou řadu analytiků konfliktu, kteří v konfliktu vidí
základní princip organizace společnosti, přičemž Marx, jak víme zdůrazňují jeho třídní charakter.
Marx zastává myšlenkou spravedlivé společnosti. Jejím významným rysem je pravděpodobně dobrovolná kooperace jejích členů. Třídní konflikt, například konflikt mezi proletariátem a buržoazií, je založen u Marxe na vztahu obou tříd k výrobním prostředkům. V takto strukturálně uspořádané společnosti je člověk odcizen sobě jako rodové bytosti, své práci i jiným lidem [Marx a Engels 1952: 31-33]. Marx předpokládá, že odcizení dosáhne úrovně, která povede k velkému
třídnímu konfliktu - k revoluci, jejímž vítězem se stane proletariát [Marx
a Engels 1952: 31-33, 38]. Ten nastolí beztřídní společnost, v níž nebude existovat vnucená dělba práce a, jak má za to Lenin, ani struktura autority, které člověka ujařmují. Člověk se stane svobodnou bytostí, která bude jednat v souladu se svými autentickými potřebami. Zde velmi nesouhlasím a tento názor mi přijde zcestný a nerealizovatelny.

j. kaleta: Marx je především zastáncem tradice osvícenství, logiky, racionality a snahy pochopit, jak společnost funguje. To, že se mu to nepovedlo, to už je druhá věc, ale obecné obrysy ideálního vývoje společnosti popsal dobře. Idealisté obvykle selhávají v praktické realizaci, protože kdyby neselhávali, tak by neměli důvod hledat nové ideály a měnit společnost, vystačili by s tou současnou.

Zpátečníci všeho druhu jsou stejní a všichni se brání stejně nelogickými argumenty. Nelogické argumenty jsou jejich nejslabší místo, protože všude jinde mají k dispozici peníze, moc a historii na své straně. Proč mají to slabé místo? Protože zlí a mocní lidé nemohou říct přímo, my jsme zlí, poslouchejte nás! Musejí nám lhát. Proč? Protože nás potřebují ovládat. Manipulace je levnější, než lidi nutit přímým násilím, nebo je nedej bože uplácet penězi. Ale bez ohledu na to, kolik peněz a moci je investováno do manipulace, manipulace je vždy zranitelná pravdou a racionalitou.

Proto tak nesnáším ten rozplizlý humus, kterému dnešní veřejnost říká světonázor. Každý máme svou pravdu, nikdo nemůže nic vědět jistě, změna je nebezpečnější, než i ta nejhorší přítomnost, a když jednou za čtyři roky každý druhý hodí papír do urny, tak se něco změní.
Nevím, co dělat, abych to změnil, ale to bych ani neměl. Za prvé, to není jenom na mně, týká se to nás všech, všichni musíme rozumět situaci.
Za druhé, dělám sto malých věcí, každý den něco, každý den s někým promluvím, někam napíšu, někoho naštvu, něco nového se dozvím a tak dále. Na to není návod. Za třetí, pořád je třeba být ve střehu a hledat větší příležitosti, než jenom tohle. Jsou přednášky a na přednáškách otázky, ale lidé mlčí, protože nevědí, jak se ptát, ale neodejdou, protože chtějí něco slyšet, chtějí diskuzi. A i když jsou naštvaní, i když vehementně nesouhlasí a vykládají nesmysly, stejně je diskuze chytí za srdce a jen těžko se odtrhnou.

Protože po té břečce z médií je pravda, nebo aspoň radikální vznesení nároku na pravdu, racionalitu a objektivitu a vůbec poznatelnost světa něco nevídaného a neslýchaného. Ano, budou nás nazývat arogantními, fanatiky, komunisty, fašisty, ale budou poslouchat a budou se hádat a ostatní se budou dívat.

j. kaleta: A koho vůbec myslím tím "nás?" Jsme lidé, kteří preferují jako součásti sítí, namísto uvnitř kulturních hierarchií. V sítích, založených na dobrovolné interakci, ať už obchodně, nebo neobchodně.
Uznáváme morální ctnosti jako osobní integritu, racionalitu a inkluzivnost světonázoru a uznáváme také rozdíly v kompetenci a objektivní biologické rozdíly.

Kultura buduje hierarchie na základě fyzické krásy a síly, popularity, moci, charismatu, bohatství, politického statutu, církevní hodnosti, účasti v armádě a dovednosti házet balóny různých velikostí do síťovaných překážek různých velikostí. Tyto hierarchie neznamenají, že je někdo morálnější nebo racionálnější, mnohdy naopak.