Obrana racionality (1): Mitrofanov o Leninovi

27. duben 2014 | 09.00 |

Následující článek, který napsal komentátor Práva A. Mitrofanov pro Český rozhlas, pořad "Názory a argumenty", mě přiměl napsat následující seriál článků s názvem "Obrana racionality". První díl jsem nazval "Obrana racionality: Mitrofanov o Leninovi".

Ještě než uvedu Mitrofanovův text, dopustím se následujícího tvrzení (se kterým lze nesouhlasit, a proto se jím budu zabývat i v dalších částech):

Koupit si lze moc, koupit si lze slávu, koupit si lze soud, kdysi se kupoval kardinálský klobouk, koupit si lze média a tím i to, o čem lze psát a o čem ne. Jediné, co nelze koupit, je poznaná pravda, která říká, jak to v daných konkrétních podmínkách je a o co jde. A čím více se možnost poznání toho, jak to je, podaří zpochybnit a vytlačit z veřejného mínění, tím snadněji se pak dá koupit vše ostatní. Vše, co umožňuje přeměnit peníze ve výsady, majetek v privilegia. Tím snadněji lze koupit i novináře, aby psali, "jak se má". Mj. proto každý pokus o nápravu stavu musí začít obranou racionality.

A. Mitrofanov se v článku obrací na lidi, "kterým v hlavě nevibruje jen prázdnota či zloba, prožívají mrazivý pocit bezmoci a obav z počínající války". Dělám totéž. Tak pokud se za tyto považujete, přečtěte si celý následující miniseriál. Počítám, že bude mít maximálně 4-5 krátkých dílů včetně tohoto. A použijte svůj rozum.

0001pt;line-height: normal" class="MsoNormal">Nyní už text A. Mitrofanova (nejdůležitější podtrhuji):

Vladimir Iljič Uljanov, partajní krycí jméno Lenin, před devadesáti lety umřel a v hmotné podobě neexistuje. To by ani přes kouzla balzamovačů nešlo. Uprostřed Moskvy leží umělé stvoření, v němž z původního těla nezbylo nic. Ruští komunisté a komunisté celého světa ho dodnes uctívají. Ti ruští spolu se Stalinem. Ostatní občas separátně. To jsou jejich stranické hrátky. S výjimkou Kuby a Severní Koreji komunistický režim v jeho dřívější podobě nikde nevládne. A detail, že ruský premiér Dmitrij Medvěděv předevčírem, kdy bylo výročí Leninova narození, poblahopřál k tomuto datu ruským komunistickým poslancům, by sám o sobě mnoho znamenat neměl. Vždyť šéf nejvyšší, Vladimir Putin nenechává nikoho na pochybách, že jeho vztah ke Komunistické straně Ruské federace je v lepším případě pohrdavý. Jako k ochočené, byť navenek křiklavé zdánlivé opozici. Píšu tento text a přicházejí horké zprávy, že ruská vojska zahájila manévry u hranic s Ukrajinou. Lidé z místa hlásí, že těžká technika ruské armády má nápisy Mise mírotvorců. Napětí vládne nejen tam. Také v Česku lidé, kterým v hlavě nevibruje jen prázdnota či zloba, prožívají mrazivý pocit bezmoci a obav z počínající války. Ale má s tím něco společného dávno zemřelý Lenin? Voloďa Uljanov byl mladík s nadprůměrnými schopnostmi pocházející z provinčního městečka. V Rusku se část mládeže vždy různě bouřila, výjimkou nebyl ani konec 19. století. Někteří bouřliváci po odeznění mladistvé nerozvážnosti šli sloužit režimu. Co jim také zbývalo, když na život v zahraničí, který si volili jiní, mohovitější odpůrci zřízení, neměli peníze? Jiní se nakonec prostě uchlastali. Ale géniem destrukce se stal jediný, zrovna Vladimir Uljanov-Lenin. Spouštěčem jeho fanatismu, který ve spojení s mimořádnou energií a selektivním, leč břitkým intelektem dokázal změnit dějiny, se stala poprava jeho milovaného staršího bratra Alexandra, který se zúčastnil atentátu na cara. Vladimir získal celoživotní cíl, pomstu, a celoživotního nepřítele, zřízení země, v níž se narodil. Cesta k říjnovému převratu 1917 byla dlouhá. Bezchybná ale byla volba měřítka, podle kterého Lenin vábil masy svých stoupenců. Hledal a neomylně nacházel ty, jimž v hlavě vibrovala prázdnota či zloba. Takových bylo vždy hodně. Nejen bylo, ale je a bude. Jiný Vladimir, Putin, kráčí v Leninových šlépějích. Prázdnota v mozcích Rusů vymytých agresivní televizní a jinou státní propagandou byla dovedena téměř k dokonalosti. Volná kapacita se zároveň naplňovala zlobou. Vůči všem na západ od hranic Ruské federace, kteří, v čele se zlotřilým Západem, nemají jiný cíl než pokořit Rusko nejdříve duchovně, pak fyzickou okupací. V takové atmosféře je těžká technika s licoměrnými nápisy výjevem přísně logickým. Staršího pána, který si přede mnou skoro odplivl v pražské samoobsluze, protože se dal do řeči o Rusku a agresivně odmítal fakta, která se mu nelíbila, jsem potkal také dnes. I on byl Leninův dědic.

Viz: http://www.rozhlas.cz/plus/nazory/_zprava/alexandr-mitrofanov-leninovi-dedici--1343055

A. Mitrofanov dává svou představu o Leninovi, jeho motivech, významu jeho díla. Nabídnu jinou. Tu, která vychází z dějin evropské racionality. Začnu u Bacona a Descarta. Budu pokračovat připomenutím toho, jak se hledalo to, co je jednou provždy dané a neměnné, o co se v našem myšlení můžeme s naprostou jistotou opřít. A vezmu si na pomoc kromě jiného takové mozky, jako byl Kant nebo Hegel, příp. méně známý Jacobi. Zmíním i moravského rodáka Husserla (nejen z patriotismu). Ukážu, že k dějinám obrany evropské racionality před "zlobou a prázdnotou", před manipulací, iracionalitou, štvaním lidí proti sobě atd. má důstojné místo nejen Marx, ale i Lenin. Svými díly a logickou argumentací. Tím, co je psáno a dáno a co si každý může ověřit. A pokusím se dát odpověď na otázku, proč se dnes racionalita hroutí, kdo se o to snaží, komu to vyhovuje a co s tím dělat.

Mj. nejenže stále více roste nebezpečí globální války. Stále více se ukazuje značná obdoba mezi situací před První světovou válkou s tím, co se děje dnes. A tak se ptám: To zná A. Mitrofanov dějiny opravdu tak špatně, že neví, kdo tehdy, zhruba od roku 1912 nejdůsledněji bojoval proti nebezpečí světového konfliktu? Kdo odhalil příčiny a mechanismy, které k němu mohou vést (a také bohužel vedly)? Kdo v evropských parlamentech hlasoval proti válečným úvěrům, které otevřely cestu ke světové válce? – Mj. právě proto, že snaha o odvrácení války splývala v jedno s obranou racionality. Tak jako dnes.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (9x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší