Vize, jakou potřebujeme/1289

Vize, jakou potřebujeme/1289

Jan Zeman napsal článek, ve kterém se zabývá problematikou zaměstnanosti z hlediska práva na práci, ale také významu práce pro člověka. Jako vždy odlišuji od svého textu barevně a doplňuji komentářem.

Sociální pilíř udržitelného rozvoje – politika zaměstnanosti – část  VI.

Jan Zeman

Garance mzdy za vykonanou práci, která by pracovníka uživila

Garance vyplacení sjednané mzdy za vykonanou práci by měla být samozřejmostí. Za reálného socialismu tomu tak nejen v Československu bylo, za vlády lumpen buržoazie po roce 1989 tomu tak není vždy. Důvodů je více, druhotná platební neschopnost podniků, bankroty podniků, vydřidušské praktiky některých podnikatelů, špatný insolvenční zákon (neklade na první místo uspokojení pohledávek pracovníků krachující firmy před uspokojením ostatních věřitelů) ad.

Tristní je, že i řádně vyplácená mzda nemusí pracovníka a jeho rodinu uživit. Smrtící bývá zejména tržní nájemné a nízká výše minimální mzdy. Za tento neutěšený stav odpovídá stát, neboť reálně zrušil regulaci nájemného a léta udržoval minimální mzdu na velmi nízké výši. Z 8 000 Kč v letech 2008-13 ji od 1. 8. 2013 zvýšil na 8 500 Kč za měsíc, k 1. 1. 2016 na 9 900 Kč za měsíc, k 1. 1. 2017 na 11 000 Kč za měsíc a k 1. 1. 2018 na 12 200 Kč/měsíc. I přes citelný pokrok i nadále platí, že z takové mzdy se žít nedá, dokonce ani při relativně nízkém nájemném. Kolik tak stát ušetří, je otázkou. Mnozí špatně placení pracující musí za ponižujících podmínek žádat o sociální dávky, aby vyžili. Někteří se stydí o sociální dávky žádat a nedostávají je, jiní zase žádají o sociální dávky i neoprávněně. Někteří oficiálně vykazovaní špatně placení pracovníci dostávají část mzdy tzv. na ruku, tj. bez placení sociálního a zdravotního pojištění s negativním dopadem do příslušných účtů států a jejich pozdějších důchodů. Stát obvykle neušetří, zato narůstá byrokracie i možnost podvodů. Otázkou je, do jaké míry toto může omezit zavádění elektronické evidence tržeb v ČR.

Má-li se tento neutěšený stav změnit, musí stát významně zvýšit životní minimum, zvýšit minimální mzdu asi na 15 000 Kč/měsíc (v posledních letech došlo ke zrychlení růstu cen) a ve spolupráci s obcemi, městy a kraji umožnit chudým nebydlícím sociální bydlení. Ušetří si tak i nemalé úřadování, sociální kriminalitu a ponižování mnohých chudých.

Asi 30% inflace za léta 2022-24 způsobila, že ani minimální mzda v ČR v roce 2024 ve výši 18 900 Kč za měsíc není ani zdaleka dostatečná.

Zásadní komplikací pro uživení se vlastní prací se po roce 1989 u nízko příjmových pracovníků staly děti. Jisté je, že děti vždy byly pro své rodiče značně nákladné. Děti si zaslouží tudíž právem významnou společenskou podporu. Jsou budoucností rodičů a zpravidla i národa a společnosti. Stát musí obnovit za socialismu úspěšně praktikované zvýhodňování rodin s dětmi proti rodinám bezdětným. Jednak relativně vysokými přídavky na děti, jednak podstatně vyššími slevami na dani z příjmů fyzických osob pro rodiče pečující o děti. Stávající úleva na dani z příjmů fyzických osob je nízká a netýká se nejchudších, zejména nezaměstnaných a důchodců. Typicky dětské potřeby by měly být zatíženy sníženou sazbou DPH cca 5 %. Pravicí prosazená rovná daň z příjmu fyzických osob kromě jiného významně znevýhodňuje rodiny s dětmi, což je špatné.

Výsledkem ignorantství potřeby prorodinné politiky po roce 1989 v ČR je mimo jiné silně antipopulační klima, nízká porodnost a vymírání českého národa, které se vláda snaží kompenzovat státem podporovaným přistěhovalectvím, převážně ze slovanských států. Netýká se jen 90. let, ale i příznivějšího období let 1999-2008 a po roce 2013. Situace se dále zhoršila nejprve v důsledku epidemie coronaviru CoV19 v letech 2020-22 a zejména s nástupem Fialovy pravicové asociální vlády v prosinci 2021. Nepřijatelná je i po roce 1989 znovu zavedená praxe vysokých příjmů soudců, poslanců, vysokých státních úředníků, zlatých padáků, velkých výhod manažerů ad. K omezení nekompetentnosti, zneužívání moci a úplatkářství nevede.

K tomu:

Užitečné návrhy, ale myslím (jsem o tom přesvědčen), že pokud práci považujeme za přirozenost člověka a oblast jeho seberealizace, musím k tématu přistupovat s mnohem větší fantazií (resp. nesetrvačným myšlením – to setrvačné, stereotypní přenechejme Klausi Schwabovi). Připomenu z pěstování vize více než dva roky staré (díl 490.):

Ke "všeobecné práci" (ze Sirůčkovi monografie): "Lidská činnost ve výrobě "může nabýt této povahy jen tím, že 1. je dosažen její společenský charakter, 2. že je vědeckého charakteru, zároveň všeobecnou prací, nikoli vypětím člověka jako určitým způsobem drezurované naturální síly"" (Richta a kol., 1966, cit. dle III. rozšířeného vydání 1969, s. 124, cit. Marx, 1953a, s. 505). Upřesněme, že in Sešit VI – Kapitola o kapitálu (v rámci přemýšlení o teorii kapitálu a Smithově teorii práce) Marx ohledně skutečně svobodné práce "... jako je např. činnost hudebního skladatele ..." (Marx, 1974, s. 234) konstatuje: "Práce v materiální výrobě může nabýt této povahy jen tím, že 1. je dán její společenský charakter, 2. že je to práce vědeckého charakteru a současně všeobecná práce, že to není úsilí člověka jako určitým způsobem vycvičené přírodní síly, nýbrž jako subjektu, který se ve výrobním procesu nejeví v čistě přírodní, přirozeně vzniklé formě, nýbrž jako činnost řídící všechny přírodní síly ..." (tamtéž, s. 234-235, s redakčním odkazem na s. 157-160 tamtéž) (pozn. PS).  "... tj. bude-li překonán protiklad prostředků a cílů, který stravoval průmyslovou práci. Stane-li se lidská činnost svými kvalitami pro člověka jakožto prostředek zároveň cílem a jakožto cíl zároveň prostředkem" (Richta a kol., 1966, cit. dle III. rozšířeného vydání 1969, s. 124).

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/10862-vize-jakou-potrebujeme-490.html

Promyslet a domyslet. Měli bychom mít před očima naprosto jasnou představu práce v tvůrčích komplementárních mezigeneračních týmech napojených na absolventské sítě univerzit a horizontálně se propojujících. Tudy vede cesta, brání tomu jen nedostatek odhodlání a vytrvalosti. Velmi nedávnou jsem o tom psal v souvislosti s krizí univerzit a připomněl velmi konkrétní návod, jak změny odstartovat:

https://radimvalencik.pise.cz/12242-nove-volebni-tema-krize-verejnych-univerzit-9.html

Pro začátek by stačilo, pokud bychom se více vzájemně poslouchali a vzájemně (jeden od druhého) učili.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na cestě z Karlových stran jsem se stavil na svém oblíbeném místě, které jsem (pro sebe) objevil. Na mapě není označeno. Je kousek za sjezdem na Stružnou (za Stružnou směrem ku Praze, vlevo od silnice). Pro lepší orientaci - pod kopcem Roháč. 

Místo plné mokřadů. Jedno z jezírek. Kolem roste, zejména k podzimu, velké množství hřibů, křemenáčů a dalších hub.

Toto jsou obyčejná rdesna.

Okolní louky a lesíky.

Kvete zde hodně zajímavých a vzácných rostlin.