Vize, jakou potřebujeme/490

Vize, jakou potřebujeme/490

Vzhledem k tomu, že brzy zase vypuknou spory a střety o podobu změn penzijního systému, přerušuji uveřejnění série vycházející z důležitého textu Jaroslava Šulce (ke kterému se brzy vrátím) a zařazuji několik dílů seriálu, které se týkají penzijní problematiky.

K pěstování vize napsal Radek Novotný text, ve kterém je řada zajímavých inspirací a provokativních otázek. Uveřejňuji v původní úpravě s připojenými poznámkami:

Text Radka Novotného v původní úpravě:

VIZE světa po roce 2050 a úvaha o nové mezigenerační společenské smlouvě, aneb fungování budoucích seniorů v nové době – část 1.

Takže zde jsou mé empatické úvahy, jak to mohou vidět mladší skupiny:

- vůbec netušíme, jak bude vypadat pracující člověk v roce 2050. Bude tady vůbec někdo pracovat? Pokud ano, v jakém stavu fyzické a duševní "upracovanosti" bude ten který typ pracovníka?

My si představujeme člověka, jako jsme my, nebo Vy, který ještě významnou část života v práci fyzicky dřel, případně se duševně namáhal vymýšlením, počítáním apod. Už nyní s nástupem robotů a umělé inteligence vidíme, že pracovní podmínky v plně robotizovaném provozu jsou jiné, než v strojírenských firmách (hluk, jiskry, prach, žár – chlad), či moření se překladatele, či autora nad textem, programátora nad algoritmem (AI napsala aplikaci a stačilo 2-5% práce programátora, aby opravil chyby / zatím/ https://www.chip.cz/novinky/meli-by-se-vyvojari-zacit-bat-prvni-aplikace-napsana-umelou-inteligenci-chatgpt-je-ke-stazeni/?utm_content=7440-meli-by-se-vyvojari-zacit-bat-prvni-aplikace-napsana-umelou-inteligenci-chatgpt-je-ke-stazeni&utm_source=chipcz&utm_term=1858006&utm_medium=emailing&utm_campaign=tydenni-2023-04-04 ).

Tedy jak víte, že odchod do důchodu ve věku 68 – 75 let je špatně?

Jaký smysl měla, má a bude mít penze? (tím nemyslím peníze, ale stav – období života).

- proč jste přesvědčeni, že má existovat vybraná skupina ve společnosti, která má exklusivní práva, ale v daném okamžiku se už nepodílí na odpovědnosti za věci veřejné?

Penze byly vymyšleny za Bismarcka, protože lidé žili těžce a aby fungovala společenská smlouva mezi poddanými. Na straně jedné se vědělo, že upracovaný člověk ve stáru už není schopen se o sebe postarat a za druhé bylo "užitečné" jim nabídnout něco, na co se mohli těšit a proto vydržet tu "nelidskou dřinu" pro druhé (bohaté).

Ale je stále společensky udržitelné, aby část společnosti v poměrně aktivním věku 15-25 let byla "na dovolené"? Cestovala, navštěvovala lázně, kulturní představení a dělala, co chce, a přitom plně využívala veřejnou infrastrukturu (komunikace, lavičky, veřejnou dopravu, zdravotní systém atd., atd.)?

Nejde o právo, či zásluhovost, či že si to dnešní důchodci předplatili v nějakém systému. Jde o to, jak to vnímá ostatní společnost. Pokud existuje více úhlů pohledu na realitu, rozhoduje ten úhel, který má i moc (viz ne-valorizace důchodů, ale valorizace poslaneckých platů).

Před cca 10 lety jsem se bavil s mladými Švédy, kteří mi vysvětlovali, že nejsou spokojeni s tím, že v daních platí švédským důchodcům životní úroveň, kterou už oni nikdy mít nebudou (až budou taky v důchodu). A že to není fér.

A je neoddiskutovatelný fakt, že na straně jedné si to dnešní švédští a němečtí důchodci vybudovali, ale asi tušíme, že na lidstvo přicházejí lepší a horší časy a 20 let před tím (krize a války), by se dnešní důchodci mohli zbláznit, ale na takové budoucí životní podmínky by si nezadělali. Čili jejich poválečné nasazení je nutná, ale nikoliv postačující podmínka pro dnešní jejich právo na takovou penzi.

Prostě, co když se postupně dostáváme do situace, že je celospolečensky nemožné (ne jen akceptovatelné), aby významná část lidí byť ještě v plné síle vystoupila z toho kolotoče mezipracovních vztahů?

K tomu ode mne:

1. Určitou představu o podobě práce v roce 2050 i dál si udělat dokážeme. Pokud se svět začne vyvíjet v souladu s přirozenými trendy, půjde o práci v mezigeneračních tvůrčích týmech budovaných na bázi komplementarity odborností, pozic a osobního potenciálu.

2. Práce i nadále bude mít charakter všeobecně zprostředkující činnosti a bude stále více nabývat podobu "všeobecné práce", tak jak ji vynikajícím způsobem vystihl K. Marx v Grundrissech, jak ji konkretizoval R. Richta a jeho tým v Civilizaci na rozcestí v roce 1966 a jak v tom pokračoval P. Mason v jeho bestselleru Postkapitalismus v roce 2015. Mj. v nejbližší době vyjde obsáhlá monografie o díle R. Richty z pera P. Sirůčka.

3. Ke "všeobecné práci" (ze Sirůčkovi monografie): "Lidská činnost ve výrobě "může nabýt této povahy jen tím, že 1. je dosažen její společenský charakter, 2. že je vědeckého charakteru, zároveň všeobecnou prací, nikoli vypětím člověka jako určitým způsobem drezurované naturální síly"" (Richta a kol., 1966, cit. dle III. rozšířeného vydání 1969, s. 124, cit. Marx, 1953a, s. 505). Upřesněme, že in Sešit VI – Kapitola o kapitálu (v rámci přemýšlení o teorii kapitálu a Smithově teorii práce) Marx ohledně skutečně svobodné práce "... jako je např. činnost hudebního skladatele ..." (Marx, 1974, s. 234) konstatuje: "Práce v materiální výrobě může nabýt této povahy jen tím, že 1. je dán její společenský charakter, 2. že je to práce vědeckého charakteru a současně všeobecná práce, že to není úsilí člověka jako určitým způsobem vycvičené přírodní síly, nýbrž jako subjektu, který se ve výrobním procesu nejeví v čistě přírodní, přirozeně vzniklé formě, nýbrž jako činnost řídící všechny přírodní síly ..." (tamtéž, s. 234-235, s redakčním odkazem na s. 157-160 tamtéž) (pozn. PS).  "... tj. bude-li překonán protiklad prostředků a cílů, který stravoval průmyslovou práci. Stane-li se lidská činnost svými kvalitami pro člověka jakožto prostředek zároveň cílem a jakožto cíl zároveň prostředkem" (Richta a kol., 1966, cit. dle III. rozšířeného vydání 1969, s. 124).

4. Umělá inteligence je z "jiného těsta" než lidské myšlení. Bude růst role zejména představivosti, promění se způsob vzdělání tak, aby byla kultivována a posilována schopnost člověka myslet prostřednictvím tvorby představ a vědomého zaměření na práci s představami.

5. K Bismarckovi a době odchodu do důchodu: Stále ještě žijeme v době, kdy velká část lidí musí vykonávat "starý typ práce". Především pro ně má penzijní systém smysl, protože holt stárnutí zejména u fyzicky náročných procesů vede k "pracovní invaliditě". A pokud je penzijní systém motivující, tak působí na urychlení změn k tomu, aby se "všeobecná práce" jako "nový typ práce" stal převažující. Penzijní pojištění pak bude podporovat proces postupného rozvolňování pracovních aktivit v rámci tvůrčích mezigeneračních týmů.

6. Názor toho mladého Švéda byl scestný. Penzijní pojištění není placeno z daní, ale z pojištění, které člověk odvedl během svého života. Mladý Švéd také odvádí pojistné na své zabezpečení. Pokud to takto nefunguje, tak prostě proto, že se ti, kteří dobyli státní pozice, stali bandou plundrující společnost. Na ty by ten mladý Švéd měl upřít svoji pozornost.

7. Konkrétněji: Stali jsme se obětí přebujení pozičního investování v globálním měřítku, které vytlačilo většinu obyvatelstva do oblasti záporných výnosů z investovaných prostředků: "Kam až toto vytlačování může zajít? To záleží na tom, jak se investování rozbují, resp. jakého stupně úpadku příslušný sociálně ekonomický systém dosáhne... Každý může sám posoudit, kolik mu v současné době zbývá investičních příležitostí s pozitivním výnosem, resp. kam až vytlačování obyvatelstva formou pozičního investování do oblasti investičních příležitostí se záporným výnosem došlo. Zde je důležité upozornit na to, že jakmile se vývoj k této hranici přiblíží, či ji v některých směrech překročí, jsou odstartovány nevratné procesy, které nutně vedou ke značným společenským turbulencím. Mechanismy reprodukce negativních trendů a jejich směřování lze analyzovat s využitím výše popsaných analytických nástrojů ("algebry" investičních příležitostí)."
Celé viz: https://radimvalencik.pise.cz/10850-vize-jakou-potrebujeme-482.html

(Pokračování částí 2.)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Velikonoce jsem trávil v Ráji (slovenském) a okolí. U Rožumberka to začalo pár vločkami. Při příjezdu k naší chatě u kaňonu Piecki jsme se už najednou ocitli v zimní krajině. Zimu jsme si mohli vychutnat ještě další den, tentokrát na výletu do oblasti za Velkými Tatrami v Polsku u města Nowy Targ.

Řeka Bialka. V létě je tu živo, i když její voda teče z Vysokých Tater a podle toho je i hodně studená.

Půvabný Kostelik sv. Máří Magdalény u Nowe Biale s okolím poznamenaným posledním výbojem letošní zimy.

Odpoledne jsem stihl ještě Spišský hrad a Drevniky v jeho okolí. Jeden z nejhezčích pohledů na tento hrad. Je ze skalky směrem na Drevníky.  Vlevo pod ním je Spišká Kapitula, na horizontu Levočské vrchy.

K tomu ještě půvabný exemplár koniklece, který signalizuje, že jaro už je tu. Mj. vpravo od něj jsou lístky jedlého bedrníku, které přežily celou zimu.