Klíčový prvek vize dotažen (o co jde)/5
V předcházejících dvou dílech jsem se věnoval tomu, co považuji v současné době za nejdůležitější:
Nejnaléhavějším úkolem je přejít od pseudomarxistického pohledu na probíhající změny k produktivnímu (který mj. vychází podstatným způsobem z Marxova pojetí dějin). Rozdíl mezi nimi lze názorně vyjádřit takto:
Pseudomarxistické chápání historických rámců, v nichž probíhají proměny společnosti je následující:
0pt; mso-border-alt:solid windowtext .5pt;padding:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt"> Politická moc → znárodnění → plánovaná redistribuce umožňující vyšší produktivitu práce a současně i dosažení sociální spravedlnosti |
Produktivní chápání historických rámců, v nichž probíhají proměny společnosti je následující:
Technologický pokrok (včetně využití umělé inteligence) → volný čas → produktivní služby měnící volný čas v inovační potenciál → nový dominantní sektor → změna charakteru ekonomického růstu |
Celé zde:
https://radimvalencik.pise.cz/11923-klicovy-prvek-vize-dotazen-o-co-jde-1.html
https://radimvalencik.pise.cz/11924-klicovy-prvek-vize-dotazen-o-co-jde-2.html
V následujících pokračováních se zaměřím na reakce. První z nich jsou věnovány tomu, co bylo uvedeno v 17 dílech série věnované pojetí nové epochy a úkolům levice z pera politologa doc. Vladimíra Proroka (s menšími přestávkami díly1037-1061 pěstování vize). Tento je z pera aktivního pěstitele vize Tibora Ganzera. Jako vždy trefný. Postupně se přidali Ivo Potůček a další.
Tibor Ganzer:
Jsem jako ďáblův advokát:
1. hypotéza "sektor produktivních služeb" má charakter teoretického myšlenkového cvičení, protože není potvrzen žádným známým příkladem nebo alespoň vyvíjejícím se trendem ze světa.
2. i když teoretické rozpracování myšlenky "sektoru produktivních služeb" se zdá podložena, ztroskotává na velké množině zatím nepodstatných "maličkostí", které jsou v současnosti málo viditelné, ale v budoucnosti mají dominantní efekt.
3. vzhledem na to, že teorie "sektoru produktivních služeb" nemá oporu v realizaci - hlavně z důvodu nesrozumitelnosti- dojde k postupnému vysychání, odumírání této teorie, jak to známe z historie.
K dílu 1054, viz: https://radimvalencik.pise.cz/11891-vize-jakou-potrebujeme-1054.html
K tomu:
Dík. Skvělý podnět. Asi tak: "hypotéza "raketového motoru schopného vynést kosmickou loď na oběžnou dráhu" má charakter teoretického myšlenkového cvičení, protože není potvrzena žádným známým příkladem, nebo alespoň vyvíjejícím se trendem průmyslové produkce ze světa". Vše, co je ZÁSADNÍ INOVACÍ a má tedy pro rozvoj společnosti (v oblasti technologií a společenských vztahů) ZÁSADNÍ VÝZNAM lze zpochybnit výše uvedenou argumentací. Z toho plyne: Pokud by nebylo možné použít "tiborovskou" argumentaci, nejednalo by se o nic významného. Každopádně sektor přeměny (uvolňovaného) volného času v produktivní sílu chybí a moc chybí. A pokud vznikne - lze pochybovat o tom, že bude nejpřínosnější a nejdynamičtější? Přestaňme si vymýšlet obezličky a začněme se dívat na realitu bez toho, abychom se nechali ovládnout stereotypy.
Ivo Potůček
Radime, myslím, že se s raketovým motorem hrubě mýlíš. Jednak Číňané jako vynálezci střelného prachu používali reaktivní pohyb raketek ve svých ohňostrojích, ale hlavně na přelomu 19. a 20. století pracoval na teorii kosmických letů K. E. Ciolkovskij. V roce 1898 sestavil tzv. Ciolkovského rovnici, ze které vyplývá nutnost použití vícestupňových raket a v letech 1911 až 1912 se v sérii článků ve Vzduchoplaveckém věstníku zabýval podrobně různými aspekty kosmonautiky. Je třeba říci, že většina těchto aspektů je platná dodnes. Zájmem o kosmonautiku inspiroval Ciolkovského J. Verne svým románem Ze Země na Měsíc.
Dalším přelomem byla bojová raketa V-2 W. von Brauna, kde se ukázalo, že použití raketového motoru na dvousložkové kapalné palivo je cestou k dosažení kosmických rychlostí. Jen tak mimochodem na reaktivním principu fungovala i slavná Kaťuša čili reaktivní pohyb s primitivním raketovým motorem nebyl v historii žádnou novinkou.
Tiborovi je trochu nejasná Ekonomie produktivních služeb. Zde mne tak trochu inspiroval Jefremovův román Mlhovina v Andromedě. Beru to tak, že v současné době je prostě produkční potenciál člověka využíván primitivně a tím pádem neefektivně. Cestu k produktivním službám lze chápat evolučně i revolučně.
Můj názor je, že by měly obsahovat několik oblastí:
1) Harmonické vzdělávání v oblasti fyzické, mentálně intelektuální a emoční od útlého věku.
2) Souhrn postupů z více vědních oborů, které umožní rozvoj výše uvedených charakteristik v dospělém věku co nejdéle, aby se investované prostředky společnosti vrátily. Zde by bylo jednou ze složek i vytvoření vícegeneračních týmů, ale asi bychom se vzhledem ke Gaussově křivce různých vloh populace neměli omezovat jenom na univerzity, ale vymyslit vzdělání a uplatnění "na míru" pro celou škálu populace.
3) Vytvoření ekonomického, společenského a kulturního prostředí, aby bylo možno body 1 a 2 realizovat pro každého člověka. Rozdílnost pracovního a volného času se bude do určité míry stírat, protože člověk se bude efektivně zabývat různou činností, aby nevyhořel, případně bude efektivně (pravděpodobně odborně a řízeně) relaxovat, kdy bude udržovat na patřičné úrovni svou fyzickou, mentálně intelektuální a emoční kondici.
4) Pro speciální účely, např. dálkové kosmické lety zde budou k dispozici prvky transhumanismu, jako je např. vytvoření v organismu schopnosti hibernace, kdy v "zimním spánku" člověk přečká dlouhotrvající kosmický let k vnějším planetám anebo dokonce k sousedním hvězdným systémům.
Téma vytvoření "kosmického člověka" rozebírá román Frederika Pohla Man plus.
Ještě bych chtěl dodat k produktivním službám, že tak jako i v jiných případech existují v historii i v současnosti různé fragmenty, protože schopných a vzdělaných lidí bylo na různých pozicích vždy potřeba. Čili ekonomie produktivních služeb se snaží tyto fragmenty pospojovat, případně i marxovsky postavit z hlavy na nohy. Čili ideálně dosáhnout toho, aby každý byl produktivní a spokojenou osobností ve svém oboru, na své pozici, a nikoliv duševně deformovaným a ustrašeným individuem, jak se často dnes děje.
K tomu:
V podstatě souhlas.
Pro zajímavost k Ciolkovskému:
"Petrohradská akademie věd však o výsledky jeho výzkumů nejevila zájem a odmítla je finančně podporovat."
"Po říjnové revoluci roku 1917 byly Ciolkovskému vytvořeny podmínky pro jeho výzkumy a publikace. V roce 1919 byl Ciolkovskij krátce zatčen čekisty a dva týdny prožil v Lubjance. Na zásah samotného V. I. Lenina byl však propuštěn a byla mu přiznána doživotní penze. Byl přijat do Socialistické akademie věd (ta později změnila název na Sovětskou akademii věd). Od roku 1924 spolupracoval se sekcí meziplanetární komunikace Vojenské vědecké společnosti na modelu velké kovové vzducholodi. Jeho jméno proniklo i do zahraničí, když začátkem roku 1924 vyšlo druhé vydání Ciolkovského studie o reaktivních přístrojích z roku 1903 pod názvem Raketa v kosmickém prostoru – tentokrát v němčině."
"U příležitosti jeho 75. narozenin mu byl udělen Řád rudého praporu práce, který mu byl udělen Michailem Kalininem... Pohřbu se zúčastnilo podle dobových svědectví na 50 000 lidí, většina obyvatel Kalugy. Ciolkovskij své dílo odkázal v závěti Sovětskému svazu."
Viz poměrně obsáhlé heslo ve Wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Konstantin_Eduardovi%C4%8D_Ciolkovskij
Pamatuji si, že mě jako dítě nesmírně zaujal film biografický film "Konstantin Ciolkovskij" (rusky: Константин Циолковский), který byl natočen v roce 1959 v Sovětském svazu.
Jen bych doplnil, že hlavní osa prosazování odvětví produktivních služeb bude po linii: univerzita – absolventská síť – tvůrčí komplementární týmy.
(Pokračování)