Klíčový prvek vize dotažen (o co jde)/2

Klíčový prvek vize dotažen (o co jde)/2

Podívejme se na problém historické změny, kterou v současné době prochází celá globální civilizace, ještě z jednoho zorného úhlu. Každému, kdo umí používat rozum, je zřejmé, že pokud správně nepochopíme, o co v dané době jde (a co hůř, pokud budeme mít chybnou představu toho, co se odehrává), budeme spíše problémy rozmnožovat než řešit. Proto je velmi důležité využít analýzu zákonitostí vývoje lidské pospolitosti tak, abychom co nejpřesněji vymezili podstatu a obsah aktuálně probíhající proměny společnosti. Analýzu minulosti k odhalení nejvýznamnějších a nejvýraznějších proměn lidské pospolitosti tak, aby probíhající proměny zařadila do vhodného rámce, který definuje, odkud kam v dané době jdeme a co je předpokladem přechodu lidské společnosti na vyšší vývojový stupeň.

Budoucnost můžeme znát jen přibližně. Rovněž tak pouze přibližně poznáváme, jakou proměnou prochází celá lidská pospolitost. Můžeme na to mít různý názor, můžeme se více či méně blížit realitě, nebo naopak, více čí méně mýlit, pokud jde o představu, co nás čeká. Ukážeme, že v současné době se většina pohledů na to, jakou proměnou prochází celá lidská pospolitost, výrazně odchyluje od reality, a to včetně různých pokusů využít k odpovědi na tuto otázku teorii.

Můžeme rozlišit následující laické i odborné pohledy na budoucnost:

- Katastrofický vyskytující se zpravidla v laické rovině a z hlediska teorie nezajímavý (i proto že povinností teorie je hledat a nacházet pozitivní řešení).

- Setrvačný rovněž tak vyskytující se v laické rovině; setrvačné vidění se však promítá i do dalších typů pohledů (byl mj. obsažen i ve Fukuyamově "konci dějin"). Setrvačný pohled se stále více dostává do rozporu s realitou (i Fukuyama přehodnotil svou původní koncepci).

- Restriktivní podpořen "Velkým resetem" K. Schwaba argumentující negativními dopady lidské činnosti na přírodní prostředí a nadbytečností většiny obyvatelstva v důsledku nahrazování lidí technologiemi (včetně umělé inteligence). Podpora tohoto pohledu teorií se dosahuje mj. i restrikcemi argumentů dokládajících jednostrannost této koncepce. Jedná se o koncepci zneužitelnou a zneužívanou.

- Pseudomarxistický, který logiku dějin chápe jako neodvratnou změnu předpokládající získání politické moci (více či méně demokratickými postupy) použité ke znárodnění výrobních prostředků (více či méně rychlému a více či méně úplnému) jako základu nové (socialistické, případně později i komunistické) ekonomiky.

- Produktivní vycházející z analogie změny, pro kterou nazrál čas, s průmyslovou revolucí, při které je těžiště změn ve zrodu a prosazování nového ekonomického sektoru, v daném případě sektoru produktivních služeb.

To, oč tu běží

Nejnaléhavějším úkolem je přejít od pseudomarxistického pohledu na probíhající změny k produktivnímu (který mj. vychází podstatným způsobem z Marxova pojetí dějin). Rozdíl mezi nimi lze názorně vyjádřit takto:

Pseudomarxistické chápání historických rámců, v nichž probíhají proměny společnosti je následující:

Produktivní chápání historických rámců, v nichž probíhají proměny společnosti je následující:

Nejpikantnější je, že ti, kteří reprezentují v ideové oblasti ty, kteří se snaží uhájit svá privilegia, v reálnost změny tematizované jako:"Politická moc → znárodnění → plánovaná redistribuce umožňující vyšší produktivitu práce a současně i dosažení sociální spravedlnosti" uvěřili! Z toho vznikla strategie "Zadržování", která vlastně chybné vidění světa legitimizovala. Do lidského myšlení se tak vloudila chyba. Velká chyba.

Je nejvyšší část vymanit ze zcestného vidění historických rámců, v nichž probíhají současné změny. Je to o to důležitější, že nutnost přejít k efektivnějšímu typu ekonomiky založené na návratu člověka k člověku, orientace ekonomiky na plné využití možností rozvoje KAŽDÉHO člověka jako nejvýznamnějšího zdroje ekonomického růstu nové kvality, probíhá v podmínkách, kdy dynamický technologický růst vytvořit podmínky, které vedly ke ztrátě účinnosti dřívějších mechanismů zajišťujících evoluční stabilitu lidské pospolitosti a vytvořily živnou půdu, na které se rozbujeli endoparazité a následně i endopredátoři. Řešíme tak nejen "standardní" historický úkol proměny společensko-ekonomické formace (srovnatelný s průmyslovou revolucí, ale ještě převratnější), ale i mnohem riskantnější a závažnější úkol: Jak projít OSUDOVÝM ÚSKALÍM? Úkol, jaký lidstvo doposud neřešilo. (Mj. k řešení tohoto souběhu budeme potřebovat oněch 12 průvodců osudovým úskalím.)

Poznámka pod čarou:

Jak předvídal M. Djilas (viz jeho kniha Nová třída) již na začátku 50. let, je ze zásadních důvodů systém ekonomických vztahů a s nimi spojených mechanismů založený na znárodnění (či spíše postátnění) historicky nestabilní a nutně vede k nešťastnému historickému návratu, ke kterému také přímo učebnicově došlo vítězstvím nové třídy při rozpadu Sovětského svazu. K tomu nedávno proběhla zajímavá diskuse, viz: https://www.youtube.com/watch?v=7618ngjUi80 , ve které jsem na toto téma krátce vystoupil (od 49 minuty záznamu). Pokud si ještě někdo nedostatečně uvědomuje či nedostatečně připouští, kam až to "dobačovala" současná levice, doporučuji mu tuto skvělou analýzu Die Linke (a příčin úspěchu S. Wageknechtové) z pera Jirky Málka: https://radimvalencik.pise.cz/11751-vize-jakou-potrebujeme-978.html

(Pokračování)