Klíčový prvek vize dotažen (o co jde)/3

Klíčový prvek vize dotažen (o co jde)/3

V předcházejících dvou dílech jsem se věnoval tomu, co považuji v současné době za nejdůležitější:

Nejnaléhavějším úkolem je přejít od pseudomarxistického pohledu na probíhající změny k produktivnímu (který mj. vychází podstatným způsobem z Marxova pojetí dějin). Rozdíl mezi nimi lze názorně vyjádřit takto:

Pseudomarxistické chápání historických rámců, v nichž probíhají proměny společnosti je následující:

Produktivní chápání historických rámců, v nichž probíhají proměny společnosti je následující:

Celé zde:

https://radimvalencik.pise.cz/11923-klicovy-prvek-vize-dotazen-o-co-jde-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/11924-klicovy-prvek-vize-dotazen-o-co-jde-2.html

V následujících pokračováních se zaměřím na reakce. První z nich jsou věnovány tomu, co bylo uvedeno v 17 dílech série věnované pojetí nové epochy a úkolům levice z pera politologa doc. Vladimíra Proroka (s menšími přestávkami díly1037-1061 pěstování vize). Vzhledem k rozsahu, rozděluji první reakci z pera Karla Mayera na dva díly. Odpovídá to i logice jeh příspěvku – první část reaguje na V. Proroka, druhá část na mě.

Zapomeňte na Marxe – část I.

Karel Mayer

Po delší době jsem se podíval na blog docenta Valenčíka, a tak se dostal k pozvánce k účasti na 67. veřejném setkání k pěstování vize. Docent Prorok zde představil své vidění současné epochy. Přednáška byla vynikající, a i když pro mne nepřinesla žádné zásadní nové pohledy, objevily se v ní náznaky chápání současné doby i trochu jiným způsobem, než je u docenta Valenčíka zvykem.

Docent Prorok podle mého názoru naprosto přesně naznačil tři současné největší problémy civilizace (je úplně jedno, máme-li na mysli USA, Čínu, Rusko, EU nebo nějakou jinou entitu), a to vědeckotechnický pokrok, přelidnění a globalizaci. Nepochopení a bagatelizace těchto fenoménů, jejichž řešení spolu souvisí, pak vede pouze do apologetiky současného stavu, a je úplně jedno, zda je to z pozice kvazi-levice nebo kvazi-pravice. r

Až do nástupu kapitalismu, tedy v období feudalismu, byla lidská společnost schopna vyprodukovat jen minimální nadprodukt. Celé ohromné skupiny obyvatelstva byly rády, pokud jen přežily. Vrchnost a církev tak neměly problém veškerý nadprodukt spotřebovat stavbou svých okázalých sídel a náboženských stánků. Situace se změnila s nástupem kapitalismu, s dramatickým nárůstem produktivity práce (tzv. období prvotní akumulace kapitálu). Marx tuto změnu velmi dobře zaregistroval a popsal. Objevila se nadhodnota a odtud byl jen krůček k představě, že "zespolečenštění" nadhodnoty umožní ráj na zemi. Marx této představě propadl tak silně, že ve věku 30 let vydal Komunistický manifest a po celý zbytek svého života nepracoval na ničem jiném než na obhajobě této své vize. Již v době, kdy dokončoval Kapitál, a zejména v dalších letech musel vidět, že společnost se posouvá někam úplně jinam. Nikoho by tedy nemělo překvapit, že jeho vědecký, nebo možná lépe "vědecký" výklad světa vzal v druhé polovině 20. století tak rychle zasvé.

Tento odstavec nemá za cíl nic jiného, než "zapomeňme na Marxe!". Ti, kteří stále hledají u Marxe odpověď na to "kde jsme a kam jdeme", jsou cestujícími, kteří chtějí lokálkou dohnat (snad i předehnat, jako již několikrát v minulosti) rychlík. Ano, mohou ho dohnat, ale pouze za situace tak zásadní poruchy na rychlíku, která jej zastaví a umožní lokálce, aby ho dojela. Osobně dávám přednost naskočení do rychlíku, pokud to ještě vůbec půjde.

Uveřejněno zde jako reakce na příslušný díl prezentace přístupu V. Proroka: https://radimvalencik.pise.cz/11899-komentare.html

K tomu:

Připomínky a podněty K. Mayera jsou vždy přínosné. Zde se ukazuje, jak subtilní téma jsme otevřeli. Považuji za důležité upozornit na některé nepřesnosti v jeho interpretaci vývoje díla K. Marxe. U něho se od počátku a po celé období jeho tvorby proplétaly dva silné motivy:

- Ten, který vycházel z přírodně historického pojetí dějin (vývoj společnosti se odvíjí od procesu přeměny přírody společností – zde navazuje na Hegelova "Pána a raba", k čemuž se hlásí např. i Fukuyama, tato část jeho díla vyúsťuje přes Úvod Ke kritice politické ekonomie v Rukopisy "Grundrisse", Marxovo pojetí důsledku technického pokroku, role volného času, všeobecné práce atd.). Zde je na co navazovat. (Zejména oproti Velkému resetu Klause Schwaba).

- Ten, který vychází z dobově pociťované nespravedlnosti a svévole mocných (od Marxových počátků, kdy se věnoval porušení zvykového práva v případě tzv. krádeží dřeva, kdy hledal subjekt nápravy a nacházel ho v podobě proletariátu. Jen pro upřesnění – Komunistický manifest napsal spolu s Engelsem téměř dvacet let před tím než Kapitál, kde poprvé vyložil, co je nadhodnota (a poprvé tento pojem použil). Odsud pak vyplynula myšlenka znárodnění jako jednorázového aktu, který umožní rozdělení nadhodnoty mezi – do té doby – nevlastníky. Zde se Marx projevuje tak trochu jako "nadšenec času" je nedůsledný v teoretickém uvažování. Kdo podrobně četl druhý, Marxem nedokončený, díl Kapitálu, nepochybně zjistil, že se mu nepodařilo odpovědět na otázku, jakým způsobem by se nadhodnota měla přerozdělovat poté, co dojde ke znárodnění. Ovšem i tato část Marxova díla je zajímavá, protože v rámci ní řeší otázku vztahu mezi rozvojem teorie a formováním subjektu jejího využití v praxi (dobově a nepřesně, ale jako vůbec první myslitel ji řeší jinak než jako čekání na Godota, tedy "osvíceného panovníka").

(Pokračování)