Vize, jakou potřebujeme/1065

Vize, jakou potřebujeme/1065

Klíčový prvek vize dotažen (o co jde)/4

V předcházejících dvou dílech jsem se věnoval tomu, co považuji v současné době za nejdůležitější:

Nejnaléhavějším úkolem je přejít od pseudomarxistického pohledu na probíhající změny k produktivnímu (který mj. vychází podstatným způsobem z Marxova pojetí dějin). Rozdíl mezi nimi lze názorně vyjádřit takto:

Pseudomarxistické chápání historických rámců, v nichž probíhají proměny společnosti je následující:

Produktivní chápání historických rámců, v nichž probíhají proměny společnosti je následující:

Celé zde:

https://radimvalencik.pise.cz/11923-klicovy-prvek-vize-dotazen-o-co-jde-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/11924-klicovy-prvek-vize-dotazen-o-co-jde-2.html

V následujících pokračováních se zaměřím na reakce. První z nich jsou věnovány tomu, co bylo uvedeno v 17 dílech série věnované pojetí nové epochy a úkolům levice z pera politologa doc. Vladimíra Proroka (s menšími přestávkami díly1037-1061 pěstování vize). Vzhledem k rozsahu, rozděluji první reakci z pera Karla Mayera na dva díly. Odpovídá to i logice jeho příspěvku – první část reaguje na V. Proroka, druhá část na mě.

Zapomeňte na Marxe – část II.

Karel Mayer

Nové způsoby soužití lidí, často tak rozdílné oproti situaci jen před několika desítkami let, řadu lidí znepokojují až děsí. A přitom jde o zákonitý proces. Rodina s pěti, sedmi, snad až s deseti dětmi byla ještě před 200 lety zcela běžná. Rozhodující část populace se zabývala zemědělstvím. Pro přežití zemědělské rodiny byla potřebná každá ruka, navíc za situace vysoké dětské úmrtnosti a minimální zdravotní péče pro ty, kteří se dožili dospělého věku.

Razantně se to změnilo s nástupem průmyslové revoluce. Průmyslový dělník již nepotřeboval pět, sedm nebo snad deset dětí. Byl rád, že ze svého mizerného platu uživí sebe, svou partnerku a snad jedno až dvě děti. Církev i nadále sice apelovala na rození dětí, samozřejmě pouze ze svého úzkého ideologického důvodu. Na faktickém zlepšení životních podmínek dělníků neměla žádný zájem, naopak naprosto zdevastovanému dělníkovi bylo možné slibovat hory doly na onom světě. Vyšší počet dětí v těch nejzoufalejších rodinách nevyplýval z potřeby dětí, ale z kulturně sociální neschopnosti regulovat porodnost.

Osvobození žen od neustálého rození dětí a jejich nastupující ekonomická nezávislost na muži-živiteli pak zasadila stávajícímu rodinnému modelu poslední ránu. Dnešní emancipovaná žena chce být nezávislá, a pokud je společností (kamarádkami) tlačena k početí, tak maximálně jednou, aby si mezi ostatními měla možnost také zasvěceně o porodu a dětech popovídat. Že touto sníženou porodností není ohrožena existence lidstva jako živočišného druhu je jasné. Lidí je, slovy klasika "jako sraček". To znamená, že vize budoucnosti musí počítat s výrazným snížením populace, která ale nemá s nějakou genocidou nic společného.

A tím se dostáváme ke třetímu fenoménu – globalizaci. I v tomto případě jde o objektivní proces, který směřuje k vytvoření někdy v budoucnosti jednoho globálního hráče, správce, organizátora či jak tomu budeme říkat, světa. Pro tuto globalizaci je třeba svobodných lidí, tedy lidí, které nesvazuje ani rodinné, ani národní pouto. Uchování národního státu, jak bylo ze strany jedné diskutující až neúměrně zdůrazňováno, je právě projev cestujícího na lokálce, kterému už rychlík dávno ujel a on (resp. ona) už ho vzhledem k věku ani nikdy nedožene.

Nad úrovní vzdělanosti naší dnešní mládeže můžeme plakat, ale ona má všechny předpoklady pro to, aby se s tímto globálním světem ztotožnila, tedy mohla v něm žít. Moc toho neví, neumí analyzovat a získané poznatky syntetizovat, umí ale to, co potřebuje – blogovat, psát SMS, komunikovat elektronicky a co já vím co ještě, co já neumím a ni neznám. Tito mladí lidé nemají problém přestěhovat se na druhou stranu zeměkoule a tam dělat prakticky cokoliv, protože po nich nikdo nebude chtít nic kvalifikovaného (prodávat hamburger lze stejně dobře v Praze na Václaváku, jako v Sydney někde na nádraží).

A že tito mladí lidé jednou zestárnou a zemřou bez dědiců, nezpůsobí nikomu žádný problém. Zbytečných lidí, tedy lidí, kteří jen přežívají, je ohromné množství a budou přibývat. Možná, až se lidská populace sníží na desetinu, možná dvacetinu a zůstanou tedy jen ti, kteří skutečně mohou efektivně a smysluplně pracovat v globálních strukturách, pak se vytvoří podmínky pro rozvoj produktivních služeb doc. Valenčíka.

Uveřejněno zde jako reakce na příslušný díl prezentace přístupu V. Proroka: https://radimvalencik.pise.cz/11899-komentare.html

K tomu:

V reakci na tuto část se vrátím k myšlence obsažené v první části Mayerova textu, ale obsahově spadající do této:"Celé ohromné skupiny obyvatelstva byly rády, pokud jen přežily. Vrchnost a církev tak neměly problém veškerý nadprodukt spotřebovat stavbou svých okázalých sídel a náboženských stánků. Situace se změnila s nástupem kapitalismu, s dramatickým nárůstem produktivity práce". Proč právě k této části? Protože souvisí s dost velkým omylem, kterého se K. Mayer dopouští ve své optimistické vizi samoredukce počtu obyvatelstva prostřednictvím "zbytečných lidí", zejména když říká: "jde o objektivní proces, který směřuje k vytvoření někdy v budoucnosti jednoho globálního hráče, správce, organizátora či jak tomu budeme říkat, světa". Tak dávám k zamyšlení:

1. Vedl "dramatický nárůst produktivity práce" jen k "přemnožení", nebo také vytvořil živnou půdu pro "dramatický nárůst" endoparazitů a dokonce i endopredátorů, což přivedlo celou lidskou pospolitost na pokraj přežití, protože se vytvořením této živné půdy znefunkčnily do té doby fungující mechanismy relativní evoluční stability lidských komunit na lokální úrovni? Nedostala se tím celá naše lidské pospolitost do velmi složité situace, resp. toho, co nazývám Osudového úskalí?

2. Vedla globalizace ke vzniku osvíceného "globálního správce", nebo naopak ke sjednocení endoparazitů a endopredátorů (přes poziční investování až po vznik kompaktních globálních struktur založených na vzájemném vydírání a současně i podpoře těch, kteří v honbě za prostředky k pozičnímu investování porušují obecně uznávané a obecně přijímané zásady? Tj. nejsme dnes svědky toho, jak funguje současná globální moc, jak degeneruje, jak se mění ve chcípající kobylu, která kolem sebe kope? K tomu viz něco o struktuře současné globální moci: https://radimvalencik.pise.cz/10793-struktura-soucasne-globalni-moci.html

Obě otázky jsou spíše řečnické. Zejména v naší zemi, jejíž politická reprezentace se stala nejprimitivnější služkou současné globální moci, služkou, která svou omezenost kompenzuje horlivostí v podpoře globálních lumpáren.

(Pokračování další reakcí na hlavní téma)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Černolické skály. Klasika. Kousek odsud vede hlavní hřeben Brd a je zde nová rozhledna. Původně nazvaná velmi vtipně RozhleDNA (podle šroubovice), ale lidmi překřtěná na "Korunku". Teď je vrchol houbařské sezóny (teď = před dvěma týdny).

Výhledy z Korunky. Údolí Berounky směrem k Berounu. V dálce Křivoklátské lesy.

Černolice. Tímto směrem se táhne hřeben Brd.

Dole je Řitka. V dáli je Pleší.

Na hřebenech pod námi. V dáli Posázaví.