Vize, jakou potřebujeme/1061

Vize, jakou potřebujeme/1061Prorok prorokem, aneb vize Vládi Proroka/17

K upřednostněnému zařazení série věnované pojetí nové epochy a úkolům levice z pera politologa doc. Vladimíra Proroka mě přiměl článek  dr. Petra Hampla, který může být podnětem pro kvalitní diskusi na dané téma, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11871-hamplovy-tri-vize-a-nase-ctvrta-jeste-jednou-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/11870-hamplovy-tri-vize-a-nase-ctvrta-jeste-jednou-2.html

Prorokův článek je přiměřeně rozsáhlý, dostatečně podložený zdroji a – co je nejcennější – umožňuje některé alternativy pochopení současnosti formulovat ve stylu "buď, anebo", "buď je to tak a tak, nebo je to naopak". To je pro pozitivní výsledek odborné diskuse, tj. pro to, abychom se dobrali toho, jak to je, velmi důležité.

Problém pojetí epochy – část 17.

Vladimír Prorok

Zastavit negativní tendence současného vývoje předpokládá vytvoření široké demokratické fronty, která je analogií lidové a jednotné fronty 30. let 20. století. Před levicí dnes stojí na sebe navazující cíle:

1.              Udržet národní stát jako nástroj boje za demokracii proti globalistům a TNK v rámci zformované lidové fronty.

2.              Donutit národní buržoasii a její představitele v rámci jednotné fronty udržovat a rozvíjet sociální stát jako nástroje stability a technologického rozvoje, využívaje přitom solidarity a spolupráce se subjekty, které jsou obětmi dehumanizace kapitalismu ve světě.

3.              Zformovat vládu levice, která by se opírala o program udržení a rozvíjení demokracie, a kde vzhledem k antikomunismu na citlivých pozicích by mohli být důvěryhodní představitelé nekomunistické levice.

4.              Strategickým úkolem radikální levice je pak hledat alternativy velkému resetu – tj. vytvořit model společnosti fungující v podmínkách přechodu k automatizaci a vyřazování pracovní síly z výrobního procesu.  

Realizace těchto cílů vyžaduje získat podporu veřejnosti, přičemž tato podpora musí být dlouhodobější a dostatečně široká. Proto si levice nevystačí s hesly, byť by byly sebeúdernější, ale musí disponovat propracovaným programem, opírajícím se o znalost reality a tendencí v ní založených a v tomto rámci hledat levicová řešení v jednotlivých oblastech státní politiky.

Pokud skutečně současná podoba kapitalismu produkuje nestabilitu, dříve nebo později se veřejnost začne o alternativní varianty zajímat.  

(Závěr pojednání)

K tomu ode mne:

Pokud chce levice mít takovou vizi, musí vyjít z následujícího:

Jednou z nejrozšířenějších koncepcí historické posloupnosti proměn společnosti vyúsťující do vymezení aktuálně probíhající změny a jejího zařazení do rámců dějinného vývoje je pseudomarxistická. Chápe ji následujícím způsobem (schematicky vyjádřeno):

Uvedená představa je široce sdílena jako určitý obecně oblíbený omyl a současně i nepřesná, spojená s účelově selektivní interpretací Marxova díla (proto používáme pro její označení pojem "pseudomarxistická"). Marx (Předmluva ke kritice politické ekonomie,1859/20024) chápal přechod k nové společnosti obdobným způsobem jako všechny předcházející historické převraty: "Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy, nebo — co je jen právní výraz toho — s vlastnickými vztahy, v jejichž rámci se dosud pohybovaly. Z vývojových forem výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce. Se změnou hospodářské základny převrací se pomaleji nebe rychleji celá ohromná nadstavba." Dlužno dodat, že se samotný Marx pohyboval mezi dvěma alternativami – chápáním socialistické revoluce jako obdoby "kapitalistické" (tj. průmyslové) revoluce na straně jedné a na druhé straně pojetím této revoluce jako zásadně odlišné, jako revoluce, při které musí dělnická třída nejprve dobýt politickou moc a teprve pak může realizovat změny, které vedou k reálnému zespolečenštění.

Proti tomuto pojetí je nutné postavit následující:

Jedná se o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, ale ještě výraznější. Marx byl krůček od pochopení toho, jaké "materiální výrobní síly" budou základem nové společnosti. Konkrétní představa o nich (jakožto novém dominantním sektoru, který se oproti průmyslu prosadí obdobným způsobem, jakým se prosadil průmysl oproti zemědělství, vlastníci kapitálu oproti vlastníkům půdy) mu však chyběla. Právě to vedlo k tomu, že se často přikláněl k představě, která chápala nastávající proměnu společnosti jako zcela odlišnou svým průběhem od průmyslové revoluce. Krůček, který mu chyběl, spočíval v tom, že velmi dobře pochopil roli růstu volného času v ekonomice, ale nedokázal z toho vyvodit představu o podobě nové ekonomiky a jejího dominantního sektoru: "[Skutečná ekonomie — úspornost — záleží v úspoře pracovní doby; (minimum — a redukce na minimum — výrobních nákladů); tato úspornost je však totožná s rozvojem produktivní síly. Nejde tedy vůbec o to zříkat se požitku, nýbrž rozvíjet produktivní sílu a schopnosti k výrobě a tedy i schopnosti a prostředky požitku. Schopnost požitku je podmínkou požitku, tedy jeho prvním prostředkem, a tato schopnost znamená rozvoj nějaké individuální vlohy, produktivní síly. Úspora pracovní doby se rovná růstu volného času, tj. času pro plný rozvoj individua, který zase působí zpětně na produktivní sílu práce jako největší produktivní síla. Z hlediska bezprostředního výrobního procesu může být pokládána za produkci fixního kapitálu, přičemž: tento fixní kapitál je sám člověk. Rozumí se ostatně samo sebou, že sama bezprostřední pracovní doba nemůže zůstat v abstraktním protikladu k volnému času — jak se jeví z hlediska buržoazní ekonomie." (Marx, Rukopisy "Grundrisse" II., Praha, Svoboda1974, s. 157).

Do té doby, dokud levice nepochopí svůj odklon od reality a jeho příčiny, dokud bude uvězněna v chybné představě o změně, která nás čeká, bude ideově degenerovat a zříkat se základních atributů svého historického poslání. (Die Linke je toho učebnicovou ilustrací.)

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1027.html

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na cestě ke kamarádovi, který bydlí nedaleko Uhlířských Janovic, jsem se zastavil na oběd v motorestu U Rybiček. Mají zde velký výběr jídel, hlavně rybí pochoutky. Ještě před tím jsem si udělal malý výlet: Posázavskou cyklostezskou k Čejkovicím, nad částí Červánky k Vraždě (neděste se, tak se to tu jmenuje) směrem k Hladomorně (to jsou názvy!) až k výhlídce na hrad Český Šternberk, zpět kolem sochy sv. Vendelína po cestě Rytíře Jana Kryštofa Šice, která vede krásnou alejí. Téměr po rovině, jen malá převýšení. Vřele doporučuji. Podle mapy se snadno zoorientujete a celou dobu se můžete těšit na dobré jídlo, případně si koupit něco s sebou (různé rybí saláty)

Cesta, v této části krásná alej, Rytíře Jana Kryštofa Šice. Více druhů ovocných stromů. Např. i třešně. V tuto chvíli tam dozrávají jablka a hrušky.

Vendelín. Svatý.

Jeden z výhledů do okolí.

Zajímavá kytka v jedné ze zahrádek.