Radimvalencik | Hamplovy tři vize a naše čtvrtá ještě jednou/2

Hamplovy tři vize a naše čtvrtá ještě jednou/2

Předznamenání: Prosím čtenáře, aby bral moji reakci na Hamplův článek jako reklamu na Jungmannovu Národní akademii, skutečně svobodnou akademickou půdu. Nesmírně si Petrovy práce váží, ale přesto či právě proto apeluji na to, abychom byli důslední, pokud jde o vzájemné pochopení toho, o co jde.

Zde je původní článek P. Hampla s mou poznámkou nazvaný Hamplovy tři vize a naše čtvrtá:

radimvalencik.pise.cz/...

Zde je Hamplova odpověď na můj komentář (celá druhá polovina jeho článku):

A jak dál ještě jednou (druhá část – dokončení)

Petr Hampl 

Tento týden publikoval státní ústav STEM data z nového výzkumu veřejného mínění a ať s čísly kouzlili, jak chtěli, nemohou zapřít, že jen menšina obyvatel ČR pokládá současný režim za lepší než předlistopadový. A to navzdory neuvěřitelně masivní propagandě. Je tedy naprosto legitimní mluvit nejen o nevýhodách, ale i o výhodách toho starého. Vidět, že se současný režim nepovedl, je mainstream. 

Každá taková diskuze musí respektovat, že každý politicko-ekonomický režim je jedinečný. Západní Německo i socialistické Československo vznikly za okolností, které se už nebudou opakovat. Není možné vytvořit po letech totéž s jinými lidmi a v jiném rozložení globálních sil. Taky si musíme uvědomovat, že režim – to není jen politické vládnutí, ekonomická pravidla a rozdělení majetků, ale taky lidové zvyklosti, každodenní život, převládající názory, typ rodinného života. Rok 1947 se nedá napodobit. 

Nicméně rýsují se otázky, na které potřebujeme znát odpovědi:

O tom snad jednou bude moje příští kniha, která ovšem vyjde až za pár let. Těžkých otázek je příliš mnoho. Zatím shromažďuji drobné úvahy a každý den je publikuji na svém osobním webu. Jeho návštěvníci tak mohou ty úvahy sledovat a případně do nich zasahovat. Ale jeden Hampl a jeho čtenáři nestačí. Mělo by se tím zabývat mnohem víc lidí. 

Taky se už ukazuje, že opoziční politické strany jsou v tom k ničemu. Nejen, že jejich představitelé nedokážou tu problematiku pochopit, ale zjevně je ani nezajímá. Nevyplývá z nich bezprostřední výhoda. ANO se pozicuje jako strana snažící se navázat na 80. léta, Motoristé jako strana volného trhu, ostatní nemají názor... ale to je spíš intuitivní a dané okamžitou reakcí na momentální požadavky voličů. 

Ta podstatná diskuze bude muset proběhnout mezi opozičními ekonomy, psychology, sociology, sociology, politology, antropology atd. – tak, aby to byla diskuze nejen profesionálů, ale každého, kdo má chuť tomu věnovat čas a osvojit si takové vědomosti, aby se do té debaty mohl zapojit. Což je nenápadná reklama na Jungmannovu národní akademii. 

Celé viz: prvnizpravy.cz/...

K tomu několik mých poznámek:

- Je nejvyšší čas zahájit diskusi k otázkám, o kterých P. Hampl hovoří. A je asi i nejvhodnějším iniciátorem takové diskuse, právě tak jako je jím ze země vydupaná a vydřená Jungmannova národní akademie nejvhodnější půdou a dokonce i nejsvobodnější akademickou půdou.

- Dávám námět na zapojení Františka Baleje jako metodologického supervizora diskuse; při pěstování vize se osvědčil jako kritický, nestranný a inspirující komentátor velmi přispívající ke vzájemnému pochopení stanovisek (každý máme problém s tím, jak se vymanit ze stereotypů dosebezahleděnosti a vytěžit z podnětů druhého co nejvíce).

- Podrobněji o výše uvedených otázkách budu hovořit v nejdůležitějším, třetím dílu besedy na Petr Bureš TV v pátek 18. října ve 20.00 zde: petrburestv.cz/... Pokusím se velmi konkrétně formulovat, co je příčinou toho, že se celá naše civilizace dostala do slepé uličky, v čem je podstata osudového úskalí, kterým procházíme, a kudy vede cesta do "vyššího levelu", tj. zformulovat, v čem je podstata evolučně stabilní strategie lidské pospolitosti na lokální i globální úrovni v podmínkách dynamického technologického rozvoje.

- V nejbližší době začnu uveřejňovat sérii článku k pěstování vize vycházející z vynikajícího pojednání Vladimíra Proroka nazvaného Problém pojetí epochy, které doplním podrobným komentářem. Tam mj. ukážu, nejen to, co z Marxova díla bylo chybně interpretováno a je dodnes zdrojem zavádějícího pohledu na to, o co jde a co dělat, ale také proč k tomu došlo. Nemusím patrně dodávat, že se to bezprostředně týká otázek, které nastoluje P. Hampl.