Hamplovy tři vize a naše čtvrtá ještě jednou/1

Hamplovy tři vize a naše čtvrtá ještě jednou/1

Předznamenání: Prosím čtenáře, aby bral moji reakci na Hamplův článek jako reklamu na Jungmannovu Národní akademii, skutečně svobodnou akademickou půdu. Nesmírně si Petrovy práce váží, ale přesto či právě proto apeluji na to, abychom byli důslední, pokud jde o vzájemné pochopení toho, o co jde.

Zde je původní článek P. Hampla s mou poznámkou nazvaný Hamplovy tři vize a naše čtvrtá:

https://radimvalencik.pise.cz/11845-vize-jakou-potrebujeme-1025.html

Zde je Hamplova odpověď na můj komentář (celá první polovina jeho článku):

A jak dál ještě jednou

Petr Hampl

Před týdnem jsem tu začal zabývat otázkou, čím nahradit současný společensko-ekonomický systém. Ono je totiž mnohem snadnější mít vidět, že to současné je neúnosné a nutně vede ke kolapsu, než jasně říct, co chceme místo toho. Přitom první a základní podmínkou změny je, aby opozice měla jasno v tom, jaký model chce prosadit.

Bez toho je jakákoliv opoziční aktivita jenom prázdným povykem.

Připomněl jsem, že v dosavadní diskuzi vykrystalizovaly tři základní směry. 

Za prvé. Volnotržní. Co nejvíce omezit stát a ponechat prostor, kde se budou prosazovat korporace, válečnické bandy, místní magnáti a samozřejmě také cizí mocnosti. Stát do jejich mocenských bojů nebude zasahovat. To vystihuje metafora, že stát má být nočním hlídačem. Počká se, kdo vyhraje boj o ovládnutí určitého území, a tomu vítězi pak bude stát poskytovat bezpečnostní a jiné služby. To vše je spojeno s představou, že takové uspořádání povede k blahobytu, svobodě, optimálnímu využití zdrojů atd. Nebudu se tím víc zabývat, má to dostatek svých příznivců.

Za druhé. Protimoderní. Pryč s tyranií vědy! Zbavme se břemene racionality! Vybudujme nový lepší svět bez omezování studeným logickým myšlením! To může mít nejrůznější podobu od obnovy ranně středověkých poměrů až po různé nové mystické směry. I to má dost příznivců a nemá smysl, aby se tím zabýval já. 

To třetí je dle mého soudu jediné smysluplné. Přiznat si, že zatímco mezi 50. a 80. léty dosáhla západní civilizace svého vrcholu (v americké, západoevropské i východoevropské verzi), reformy 80. let vedly ke kolapsu. Přiznat si, že by tedy bylo logické vrátit se zpět a začít napravovat katastrofu liberálních reforem 70. – 90. let. To není nic proti osobnostem té doby. Dost možná, že kdyby dnes žil Ronald Reagan a kdyby viděl, k jakým důsledkům jeho reformy vedly, jako první by je začal napravovat. 

Docent Valenčík mi vytknul, že v tom všem chybí jeho model, který počítá s rychlým vědeckotechnickým pokrokem a vytvořením nového modelu mezilidské spolupráce. Nechybí. Kdyby nepřišly reformy 80.-90. let, západní společnosti by se dále rozvíjely. Rozdíly mezi východní a západní Evropou by se zmenšovaly. Přibývalo by kontaktů. Oba systémy by se navzájem obohacovaly a stále více by se podobaly jeden druhému. Samozřejmě by reagovaly na vědecko-technický pokrok. A vědecko-technický pokrok by nejspíš měl jinou podobu. Do toho by naprosto přirozeně zapadlo i to, co dnes propaguje docent Valenčík i to, co dnes nazýváme "slušovickým modelem."

(dokončení zítra)

Celé viz: https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/petr-hampl-a-jak-dal-jeste-jednou/

Zde je (aby to měl čtenář přímo za sebou) mé doplnění, o kterém P. Hampl hovoří, ale nic z něho necituje:

"A pak je tu ještě čtvrtá vize. Trpělivě pěstovaná a velmi pomalu vstupující do širšího povědomí veřejnosti. Vize, která se nazývá perspektivní (vidí, až za horizont řešení stávajících problém), realistická (adresně zaměřená na subjekt, který je schopen ji prosadit, pokud se touto vizí ideově vyzbrojí) a přitažlivá (nabízí smysl a motivuje k rozvoji schopností každého ve smyslu plnějšího chápání toho, o co jde a co dělat). Je to vize – na rozdíl od tří Hamplových – principiálně NESETRVAČNÁ, upozorňuje na to, že setrvačné vidění reality cestu ze současné civilizační krize, přesněji navigaci v současném civilizačním osudovém úskalí NENABÍZÍ. Jenže právě proto, což ilustruje i Hamplův článek, nedokáže dostatečně razantně vstoupit do ideové výzbroje těch, kteří chtějí změnit společnost k lepšímu. Uvíznutí v setrvačném chápání reality, stereotypech, uzavření se ve vlastních názorech je přece pohodlnější. Jenže to, že žijeme v přelomové době, která je srovnatelná s průmyslovou revolucí, ale ještě výraznější, že světlem na konci tunelu je společnost, v níž dominantní ekonomický sektor budou tvořit produktivní služby zaměřené na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka, je fakt. Fakt přehlížený, ale fakt, na kterém zpožďující se chápání reality nic nezmění."

Čtenář může posoudit, zda se P. Hampl vymanil ze setrvačného pohledu, nebo nikoli. Podle mě je rozdíl mezi setrvačným viděním a pohledem na současnou přelomovou změnu jako na změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí výrazný a má zásadní význam. Mj. z těchto důvodů:

- I při konvergenci obou systému ("socialismu a kapitalismu", jak to bylo a stále ještě je ne zcela přesně označováno) by nastaly degenerativní procesy, které by vývoj přivedly do stejné slepé uličky, v jaké jsme dnes.

- Nejde o změnu typu "socialistické revoluce" a celý spor Lenin – Kautský je mimo mísu, změna srovnatelná s průmyslovou revolucí je mnohem složitější dlouhodobý proces plný zvratů, není to uchopení moci, lépe či hůře provedené znárodnění a budování nové společnosti.

- Tato změna si vyžaduje i jiné pojetí toho, kdo je jejím hegemonem a jak se vytváří spojenectví, které je schopné vyvést globální společnost ze slepé uličky. Podrobněji o tom budu hovořit v nejdůležitějším, třetím dílu besedy na Petr Bureš TV v pátek 18. října ve 20.00 zde:

https://www.petrburestv.cz/

Protože dnes jsem zveřejnil až příliš dlouhý příspěvek, rozeberu druhou část článku P. Hampla zítra.

(Pokračování)