Vize, jakou potřebujeme/1052

Vize, jakou potřebujeme/1052

Prorok prorokem, aneb vize Vládi Proroka/14

K upřednostněnému zařazení série věnované pojetí nové epochy a úkolům levice z pera politologa doc. Vladimíra Proroka mě přiměl článek  dr. Petra Hampla, který může být podnětem pro kvalitní diskusi na dané téma, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11871-hamplovy-tri-vize-a-nase-ctvrta-jeste-jednou-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/11870-hamplovy-tri-vize-a-nase-ctvrta-jeste-jednou-2.html

Prorokův článek je přiměřeně rozsáhlý, dostatečně podložený zdroji a – co je nejcennější – umožňuje některé alternativy pochopení současnosti formulovat ve stylu "buď, anebo", "buď je to tak a tak, nebo je to naopak". To je pro pozitivní výsledek odborné diskuse, tj. pro to, abychom se dobrali toho, jak to je, velmi důležité.

Problém pojetí epochy – část 14.

Vladimír Prorok

K důležitým organizacím Západu patří EU, jejíž vliv nicméně postupně klesá, což je dáno i snižujícím se podílem EU na světovém HDP (National accounts and GDP [online]. [cit. 2024-09-11]. Dostupné z:  https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=National_accounts_and_GDP ). Důvodem je jak politika velkého resetu, prosazovaná současnou elitou EU, tak i růst ekonomik bývalých kolonií či polokolonií. V důsledku rostoucích problémů spojených i s nekompetentními či nejednoznačnými rozhodnutími elity EU rostou uvnitř odstředivé tendence a neshody, které se byrokracie EU snaží řešit centralizací rozhodování a trestáním "disidentských států". EU v současnosti reprezentuje ale nejen liberální pokus o globální projekt velkého resetu, realizovaný zatím jen v rámci EU, jsou zde i stoupenci neokonzervativního projektu udržení hegemonie Západu v čele s USA, popřípadě vytvoření regionálního uskupení bez USA proti vnějším hrozbám (Rusku). Zásadním probléme je, zda EU může najít věcnou alternativu velkému resetu, která by stabilizovala její ekonomiku a umožnila ji konkurovat USA a Číně. Levice by měla usilovat o vyvázání politiky EU z vleku TNK a v případě nemožnosti hledat alternativní řešení.  Změna politiky EU předpokládá změnu elity. Nespokojenost s vedením EU posiluje dnes pozici euroskeptiků, požadujících vystoupení jejich zemí z EU. 

Kromě boje o strategické směřování probíhá v EU i konflikt o vedení. V Evropě se snaží zvýšit svůj vliv v rámci EU Francie pod vedením E. Macrona, a to na úkor Německa, ve kterém narůstají ekonomické problémy spojené s odříznutím se od ruských zdrojů surovin a ruského trhu. Francie nicméně ztrácí zdroje surovin a trh ve svých bývalých koloniích v Africe, odkud je vytlačována Ruskem a Čínou. Omezený ekonomický potenciál Francie spolu s nárůstem politické nestability spojené s rozdělením francouzské společnosti do tří rovnocenných táborů – stoupenců levice, konzervativní pravice a liberálního macronovského středu limitují schopnost Francie získat silné postavení v EU a Evropě.

O samostatnou roli nebo silnější pozici usilují s podporou Vatikánu i některé země střední a jižní Evropy a část jejich elit, vystupujících s vizí Rakouska-Uherska 2, respektive Podunajské konfederace. Problémem dané strategie je to, že předpokládá rozpad EU, což sice není nemožné, nicméně část východoevropských elit si to kategoricky nepřeje, protože s EU sdílí stejnou ideologii a profituje z ní, a navíc podobný blok by nedisponoval zdroji a lze proto přepokládat konkurenci mezi jejími členy o zdroje, a tedy i neshody v politické orientaci. 

Konkurentem EU je po brexitu Velká Británie, která se snaží zvýšit svou roli ve světě, přičemž protivníkem zde je nejen Francie a Německo, jako tahouni EU, ale i USA, které Británii vytlačily z hegemonní pozice na začátku 20. století. Tato politika, stejně jako u Francie, naráží na limitované zdroje, sociální polarizaci britské společnosti a nejednotu britských elit, z nichž část zůstává stoupencem jak USA, tak i evropské integrace. Komparativní výhodou Velké Británie je zkušenost starých britských elit s koloniální politikou a schopnost využívat i tajných služeb pro organizací akcí podrývajících pozice oponentů v duchu sloganu předsedy vlády Velké Británie H. Palmerstona: " My nemáme ani věčné spojence, ani protivníky. Věčné jsou jen naše zájmy ...". Trefně průvodní jev podobné politiky vyjadřuje aforismus, že "horší než mít Británii za nepřítele, je, mít ji za spojence".

Ve specifickém postavení jsou USA, které jednak představují historicky hegemonní sílu imperiálního období a část elity (J. Biden) fakticky realizuje globální projekt TNK v naději, že USA udrží své dominantní postavení, jednak v postavě D. Trampa odmítají globální projekty představující zájmy TNK a zároveň vystupují jako jeden z možných hráčů regionální kooperace v rámci multipolárního světa.

K tomu ode mne:

Hra v západní Evropě: Německo x Francie x Británie x Středounijní prostor je v této části dobře popsána, přičemž Německo, Francie, Británie ji realizují pod taktovkou současné globální moci a potápějí tím celou Západní Evropu. Dlužno zde upozornit na to, že tyto euroatlantické země jsou z větší části bývalé koloniální mocnosti (částečně včetně Německa) a v jejich politice je patrná snaha po úpadku své koloniální a neokoloniální moci ve světě řešit tento mindrák kolonizováním střední a východní části EU zneužitím byrokratizace a kryptokratizace bruselských institucí. Dělají to tak hloupě, bezohledně a okatě, že to vyvolává silné a do budoucna patrně sílící odpor emancipačního typu, který se navíc může ideově hlásit p původním myšlenkám EU zakotvený v jejich zakladatelských dokumentech.

Mimořádně významná je i skutečnost, že právě Středounijní prostor kromě silných impulsů pro svou emancipaci má i nejvhodnější podmínky k tomu, aby v něm proběhly zásadní proměny směřující ke zvýšení role produktivních služeb (vzdělání, péče o zdraví, sociální práce zaměřené na reintegraci společnosti, výchovu v rodině i kulturou atd.). Tj. k řešení zásadní historické změny prosazení dominance nového ekonomického sektoru zaměřeného na přeměnu času uvolňovaného technologickým pokrokem v rozvoj produktivních sil člověka.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z konce léta. Nechával jsem si na jako vzpomínku na období plískanic. Kalábrie. Pěší turistika pro rakváče (60+) s Delfínem. Honili nás jak nadmutou kozu, (oblíbený výraz velmistra Blatného, který nás - tehdy ještě děti - učil hrát šach v brněnském Domě pionýrů). Ale co by člověk neudělal pro zdraví - a příroda tady je nádherná. Ubytování ve velmi příjemném městečku Scalea.odnikal jsem výpravy i do vzdálenějšího okolí, protože za těch více než 40 let, co sem jezdím, mám prochozeno i velmi vzdálené okolí.

Procházka kolem městečka Marina di Camerota. Poslední den před odletem.

Jsou zde malé romantické pláže. Moře se uklidnilo, takže jsem se alespoň poslední den příjemně vykoupal.

Strážní věž nad městem.

Okolí městečka.