Vize, jakou potřebujeme/1049

Vize, jakou potřebujeme/1049

Prorok prorokem, aneb vize Vládi Proroka/12

K upřednostněnému zařazení série věnované pojetí nové epochy a úkolům levice z pera politologa doc. Vladimíra Proroka mě přiměl článek  dr. Petra Hampla, který může být podnětem pro kvalitní diskusi na dané téma, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11871-hamplovy-tri-vize-a-nase-ctvrta-jeste-jednou-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/11870-hamplovy-tri-vize-a-nase-ctvrta-jeste-jednou-2.html

Prorokův článek je přiměřeně rozsáhlý, dostatečně podložený zdroji a – co je nejcennější – umožňuje některé alternativy pochopení současnosti formulovat ve stylu "buď, anebo", "buď je to tak a tak, nebo je to naopak". To je pro pozitivní výsledek odborné diskuse, tj. pro to, abychom se dobrali toho, jak to je, velmi důležité.

Problém pojetí epochy – část 12.

Vladimír Prorok

Jednou z variant, jak získat podporu občanů pro daný scénář (projekt "velkého resetu" a la Klaus Schwab a projekty transnacionální v podobě washingtonského konsensu) je prokázat neefektivnost demokracie na úrovni národních států pro řešení problémů.

Příkladem jsou narativy o nedostatečných opatřeních zaměřených na snížení rizika klimatické změny upřednostňováním sociální a ekonomické stability, narativy o neadekvátním chování vůči migrantům a jejich odmítání, narativy o nemožnosti zajistit v rámci jednotlivých států bezpečnost obyvatelstva (kriminalita, války, terorismus...). Proti politice velkého resetu se staví tradiční konzervativní síly (M. le Pen ve Francii, N. Farage ve Velké Británii, V. Orbán v Maďarsku, T. Okamura v Česku, D. Tramp v USA), část neliberální levice (K. Konečná v Česku, S. Wagenknecht v Německu, R. Fico na Slovensku) a státy bývalého třetího světa přimykající se k BRICSu.

Pokud by se podařilo scénář velkého resetu i přes odpor výše uvedených sil naplnit, pak by se de facto prohloubila nerovnost jak ve vnitrostátním, tak i mezinárodním prostředí, došlo by k omezení demokracie a bylo by s vysokou mírou pravděpodobnosti zachováno současné mocenské status quo, kde dominuje finanční oligarchie Západu.  Pokud by se daná varianta, spojená s redukcí v řadě oblastí, prosadila jen na Západě, je pravděpodobný jeho ekonomický kolaps v důsledku ztráty konkurenceschopnosti, což se týká zejména Evropy a EU.

Základem druhé varianty tzv. Washingtonského konsenzu je desatero hospodářských pravidel, sepsaných roku 1989 ekonomem Johnem Williamsonem jako "pomoc rozvíjejícím se státům", který je jeho kritiky charakterizován jako manuál neoliberální politiky. Pravidla zahrnují především požadavky na makroekonomickou stabilizaci, otevření ekonomik v rámci obchodu a investic a posílení tržních sil v rámci domácího hospodářství. Dokument se zmiňuje i o veřejných výdajích, které by měly být přesměrovány z dotací směrem k širokému poskytování klíčových služeb podporujících růst a chudé vrstvy. Co zde podle kritiků chybělo, bylo budování institucí a cílené úsilí o zlepšení příležitostí pro nejslabší vrstvy a snižování chudoby. Na Washingtonském konsensu navazoval pokus Transpacifického partnerství (Trans-Pacific Partnership, TPP) z roku 2005 představující vícestrannou  regionální dohodu o volném obchodu a spolupráci členských států. Jejím cílem mělo být zmenšení obchodních bariér a stanovení společných norem, které zasahují do několika obchodních odvětví. Součástí dohody měl být i požadavek na dodržování pracovního práva a ochranu životního prostředí. I přes námitky, že dohoda upřednostňuje zájem transnacionálních korporací a ostatní zájmy jsou jen jejich přikrytím, dohoda nakonec ztroskotala na nezájmu USA ji ratifikovat, protože podle D. Trampa, tehdejšího presidenta USA, sice oslabuje Čínu, která na ni neparticipovala, ale neřeší problém amerických deficitů. V návaznosti na to ztroskotalo rovněž Transatlantické obchodní a investiční partnerství (The Transatlantic Trade and Investment Partnership TTIP), jehož zastánci očekávali, že dohoda bude pro ekonomiku států EU znamenat přínos 120 miliard €, 90 miliard pro tu americkou a pro zbytek světa 100 miliard €, naopak oponenti tvrdili, že smlouva posílí pozici nadnárodních korporací, omezí demokracii a ztíží úlohu národních vlád při regulaci trhu ve prospěch občanů. (This transatlantic trade deal is a full-frontal assault on democracy [online]. [cit. 2024-09-11]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/commentisfree/2013/nov/04/us-trade-deal-full-frontal-assault-on-democracy ; Obchodní dohoda TTIP umožní americkým firmám vysoudit na evropských vládách miliardy dolarů [online]. [cit. 2024-09-11]. Dostupné z:  https://blisty.cz/art/75062-obchodni-dohoda-ttip-umozni-americkym-firmam-vysoudit-na-evropskych-vladach-miliardy-dolaru.html

K tomu ode mne:

Velmi dobře napsáno a přesně popsáno.

(Pokračování)

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1027.html

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z konce léta. Nechával jsem si na jako vzpomínku na období plískanic. Kalábrie. Pěší turistika pro rakváče (60+) s Delfínem. Honili nás jak nadmutou kozu, (oblíbený výraz velmistra Blatného, který nás - tehdy ještě děti - učil hrát šach v brněnském Domě pionýrů). Ale co by člověk neudělal pro zdraví - a příroda tady je nádherná. Ubytování ve velmi příjemném městečku Scalea.odnikal jsem výpravy i do vzdálenějšího okolí, protože za těch více než 40 let, co sem jezdím, mám prochozeno i velmi vzdálené okolí.

Skály u městečka Orsomarso. Jdeme k vodopádu.

Vodá zde stéká ze skal skoro všude.

A vůbec je jí zde všude hodně. I v tomto parném létě. Ve Středomoří dost ojedinělé.

Milé setkání. Lištičky. Úpně stejné jako u nás. Zde také oblíbená houba.