Vize, jakou potřebujeme/1041

Vize, jakou potřebujeme/104

Prorok prorokem, aneb vize Vládi Proroka/5

K upřednostněnému zařazení série věnované pojetí nové epochy a úkolům levice z pera politologa doc. Vladimíra Proroka mě přiměl článek dr. Petra Hampla, který může být podnětem pro kvalitní diskusi na dané téma, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11871-hamplovy-tri-vize-a-nase-ctvrta-jeste-jednou-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/11870-hamplovy-tri-vize-a-nase-ctvrta-jeste-jednou-2.html

Prorokův článek je přiměřeně rozsáhlý, dostatečně podložený zdroji a – co je nejcennější – umožňuje některé alternativy pochopení současnosti formulovat ve stylu "buď, anebo", "buď je to tak a tak, nebo je to naopak". To je pro pozitivní výsledek odborné diskuse, tj. pro to, abychom se dobrali toho, jak to je, velmi důležité.

Problém pojetí epochy – část 5.

Vladimír Prorok

Vedle radikálně levicového názoru Lenina, že "Imperialismus je předvečer proletářské sociální revoluce" (Lenin V. I. Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu.  In: Sebrané spisy. Nakladatelství Svoboda: Praha, 1986. Sv. 27, s. 330), ale existovala celá škála alternativních pohledů na podstatu imperialismu. V konzervativním pojetí je imperiální politika, tj. imperialismus přirozeným procesem růstu státu, je to jeho expanze s cílem zajistit kvalitní život obyvatelstva, šířit civilizaci a žádoucí hodnoty. V teoretické rovině je tento přístup spojen s geopolitikou, zdůvodňující nutnost územní expanze. Ke stoupencům této doktríny patřil v Německu F. Ratzel (1844-1904), R. Kjellen (1864 –1922), K. Haushofer (1869-1946), v USA A. T. Mahan (1840 –1914), ve Velké Británii H. Mackinder (1861–1947), v Japonsku G. Tanaka (1864 –1929), v Rusku L. Gumilev (1912- 1992).

V reformně-socialistickém (liberálním) pojetí je imperialismus spojen s kolonialismem a byl vzhledem k řadu negativních projevů některými teoretiky odmítán. Anglický ekonom J. A. Hobson (1858–1940) ve svém díle "Imperialismus: studie", vydané v roce 1902, spojoval imperialismus s růstem monopolního kapitálu a následnou krizí nedostatečné spotřeby. Imperialismus je pro něj špatný obchod nejen kvůli vysokému riziku a vysokým nákladům, ale je špatný i pro demokracii, a proto je morálně zavrženíhodný (Imperialism: A Study. [online]. [cit. 2024-01-11]. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=qULaZH2FEAgC&pg=PA59&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false

V rámci sociálně-demokratického hnutí byla rozšířena verze K. Kautského (1854 –1938), který přišel s termínem ultraimperialismus. Ten podle něj představuje logickou vývojovou linií kapitalismu, který ztrácí svou militantní a agresivní podobu. Kautský ve své argumentaci navazuje na ideje J. Hobsona a K. Liebknechta o možném propojení kartelů z více zemí, což snižuje rizika jejich vzájemné konfrontace. Imperialismus, jak ho pojímá Kautský, tvoří kapitalistické státy, které v maximální míře vykořisťují práci v agrárních regionech, aby zlepšily jak produktivitu svého imperialistického národa, tak svůj trh. Jediným způsobem, jak by kapitalisté mohli udržet systém a zároveň se vyhnout stagnaci, by bylo, kdyby nejbohatší národy vytvořily kartel stejným způsobem, jakým spolupracovaly banky, dohodly se na omezení své konkurence a zřekly se závodů ve zbrojení s cílem udržet své exportní trhy a systém vykořisťování. (Karl Kautsky. Ultra-imperialism. [online]. [cit. 2024-01-11]. Dostupné z: https://www.marxists.org/archive/kautsky/1914/09/ultra-imp.htm

Leninova verze imperialismu se potvrdila vznikem SSSR a komunistických režimů, nicméně v praktické politice se de facto prosazují ve 20. století všechny tři varianty pojetí imperialismu – geopolitická, levicově liberální a leninská, které spolu soupeřily v podobě strategií jednotlivých sociálních subjektů o vliv na společnost a způsob řešení společenských problémů.

V praktické politice je geopolitická varianta spojená s územní expanzí. Za první imperialistickou válku je považována americko-španělská válka 1898, která vedla k přerozdělení kolonií Španělska v Karibiku a v Asii ve prospěch USA. V plné síle se geopolitická varianta projevila v rámci 1. světové války (1914-1918), která byla de facto válkou dvou bloků - Trojdohody (Francie, carskéRusko a Velká Británie) a Ústředních mocností (Německo, Rakousko-Uhersko a Osmanská říše). Válka skončila zánikem monarchií v poražených státech, vznikem celé řady národních států a přerozdělením kolonií ve prospěch vítězných mocností. Zároveň končí i pokus Velké Británie o prosazení unipolárního modelu s její dominancí – do hry vstupuje v Asii Japonsko, konkurující tradičním evropským koloniálním mocnostem, a USA, které i přes politiku isolacionismu rozšiřují sféry svého ekonomického vlivu. Významným hráčem se v 30. letech opět stává Německo po převzetí moci Hitlerem a nově SSSR.

Rozpory imperialistické epochy vyúsťují následně do 2. světové války, která v Evropě začala 1. září 1939 napadením Německa na Polsko, na jehož stranu se přidává Velká Británie a Francie. V Asii začíná válka 7. prosince 1941 napadením USA Japonskem, kterým vyhlásilo válku i Německu. Po napadení na SSSR Německem 22. 6. 1941 vznikají dva bloky - státy Osy (Německo, Japonsko, Itálie) a Spojenci (USA, SSSR, Velká Británie a Francie). Součástí soupeření mocností byla politika appeasementu, kdy ve jménu strategického vítězství se obětují méně významné subjekty (obětování Madžuska v roce 1936, Československa Mnichovskou dohodou 1938, anschlussem Rakouska 1938 a fakticky i Polska v roce 1939, kdy jim žádná zásadní pomoc ze strany Francie a Velké Británie nebyla poskytnuta). Novým faktorem, nejen v Evropě, se stává SSSR, který se prezentuje jako opora mezinárodního dělnického hnutí a národně-osvobozeneckého hnutí kolonií a využívaje rozporu mezi kapitalistickými státy a zejména po 2. světové válce expanduje.

K tomu ode mne:

Tato a další části až k otázce příčin rozpadu a zániku socialistického impéria ponechám bez komentáře, abych ušetřil prostor pro hlubší analýzu, toho, co se na přelomu milénia stalo a o co jde dnes. Současně oceňuji práci, kterou V. Prorok v popisu tohoto historického období vykonal. Stojí za to si to pozorně přečíst. Pak si položíme otázku: Proč se to po rozpadu a zániku socialistického impéria "zvrtlo"? Pochopitelně na ni i odpovíme.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z konce léta. Nechával jsem si na jako vzpomínku na období plískanic. Kalábrie. Pěší turistika pro rakváče (60+) s Delfínem. Honili nás jak nadmutou kozu, (oblíbený výraz velmistra Blatného, který nás - tehdy ještě děti - učil hrát šach v brněnském Domě pionýrů). Ale co by člověk neudělal pro zdraví - a příroda tady je nádherná. Ubytování ve velmi příjemném městečku Scalea.odnikal jsem výpravy i do vzdálenějšího okolí, protože za těch více než 40 let, co sem jezdím, mám prochozeno i velmi vzdálené okolí.

V městečku Civita u Ďáblova mostu. Kousdk od města požár.

A pěkně se nám rozhořel. Z několika důvodů však tyto časté požáry zde nepáchají větší škody.

Ještě jeden pohled na Civitu.

Přes noc velký déšť. Další den je volný, tak jsem si naplánoval samostatnou túru, asi 30 km. Nedaleká říčka se pěkně rozvodnila. A místy déšť pokračuje - viz duha nad mořem.