Vize, jakou potřebujeme/1037

Vize, jakou potřebujeme/1037

Prorok prorokem, aneb vize Vládi Proroka/1

K upřednostněnému zařazení série věnované pojetí nové epochy a úkolům levice z pera politologa doc. Vladimíra Proroka mě přiměl článek dr. Petra Hampla, který může být podnětem pro kvalitní diskusi na dané téma, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11871-hamplovy-tri-vize-a-nase-ctvrta-jeste-jednou-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/11870-hamplovy-tri-vize-a-nase-ctvrta-jeste-jednou-2.html

Prorokův článek je přiměřeně rozsáhlý, dostatečně podložený zdroji a – co je nejcennější – umožňuje některé alternativy pochopení současnosti formulovat ve stylu "buď, anebo", "buď je to tak a tak, nebo je to naopak". To je pro pozitivní výsledek odborné diskuse, tj.

pro to, abychom se dobrali toho, jak to je, velmi důležité.

Problém pojetí epochy – část 1.

Vladimír Prorok

Současná levice, včetně její radikální komunistické verze, se dnes nachází v defenzivě. Není to v dějinách poprvé, nicméně současná situace je specifická. Pokud levice nenajde adekvátní odpovědi na dnešní problémy, je možné vzhledem ke globálnímu charakteru současné společnosti a existenci zbraní hromadného ničení, že v důsledku destrukce životně důležitých systémů projdeme bod nenávratu, což může být osudové nejen pro levici, ale i pro lidskou civilizaci jako takovou. Změna trajektorie vývoje se vždy odvíjí od změny mocenské elity, což umožňuje překonávat nežádoucí a neefektivní "krajnosti" v politickém rozhodování.  Od dob Francouzské revoluce se odlišné názory na realitu a řešení existujících problémů identifikují s politickou levicí, pravicí, nebo středem. Levice hodnotově odráží zájmy nejširších mas obyvatelstva, což zároveň neznamená, že její politika musí být vždy efektivní a lidem přiznaná jako optimální.  Vítězství a porážky levice v dějinách mají charakter pomyslné sinusoidy, respektive spirály, kde v rámci vyhodnocování příčin porážek dochází k historickému pohybu vpřed – ideovému a organizačnímu posilování hnutí a hledání optimálních a alternativních řešení existujících problémů.

Levice, zejména v její radikální podobě, je nedílně spjata s odkazem K. Marxe a B. Engelse. Revoluční rok 1848 byl jimi vnímán jako signál zásadní změny fungování společnosti. V Manifestu komunistické strany to je vyjádřeno konstatováním, že buržoasie si vytváří svého hrobaře a strašidlo komunismu obchází Evropou. (Marx, K. Engels, B. Manifest komunistické strany. In: Vybrané spisy v 5 svazcích, Nakladatelství Svoboda: Praha, 1976. Sv. 1, s. 371.)

Průběh revoluce nicméně ukázal, že předpokládaná změna systému není zatím na pořadu dne a že krize z nadvýroby 1825 a ekonomická krize ve Velké Británii 1845 nejsou důkazem vyčerpání kapitalismu. Marx korigoval své názory a přichází s novou strategií radikální levice – s koncepcí permanentní revoluce, která by měla perspektivně zajistit přechod moci k neprivilegovaným vrstvám jako předpokladu změny společenského systému. (Marx, K. Třídní boje ve Francii 1848-1850. In: Vybrané spisy v 5 svazcích, Nakladatelství Svoboda: Praha, 1977. Sv. 2, s. 92.)

Klíčovým úkolem byla především organizace samostatné politické strany proletariátu, vyjasnění jeho třídních zájmů a formulace samostatných stranických stanovisek. (Marx, K. Engels, B. Provolání Ústředního byra ke Svazu komunistů. Březen 1850. In: Vybrané spisy v 5 svazcích, Nakladatelství Svoboda: Praha, 1977. Sv. 2, s. 121.)

V praktické politice byl důraz na vytváření tlaku na vládnoucí subjekty s cílem uskutečnit nebo prohloubit demokratické přeměny společnosti v každé konkrétní situaci. (Tamtéž s. 120.)

Historickým problémem levice vždy bylo, na rozdíl od politické pravice a středu, že pokud projekt systémové změny nemá být ryzí utopií, musí se opírat o fundament teorie, zdůvodňující možnost či nutnost podobné změny. Výhodou pravice je v tomto kontextu to, že pouze udržuje daný stav nebo staví na autoritě neomylného vůdce, který "ví", co společnost potřebuje a o jehož názorech se příliš nediskutuje. Politický střed může extrapolovat existující zjevné tendence a na tomto základě prosazovat reformy, tj. dílčí změny systému. Obě varianty mohou být úspěšné, respektive mohou získat ve společnosti podporu, v podmínkách relativně stabilní situace, která lidí nenutí usilovat o zásadní změnu, nebo v podmínkách dominance představy, že přítomnost je jen opakováním minulosti a budoucnost není nic jiného. Tudíž si vystačíme s minulou zkušeností.

K tomu ode mne:

Jako úvod velmi dobře zpracováno. Lze dodat jen maličkosti.

- Např. to, že  kvalifikovaná levice prosazuje vyšší typ rovnosti, resp. omezení role privilegií pocházejících z majetku, jejichž produktivní role se již vyčerpala, kvalifikovaná pravice se snaží obhájit a udržet ta privilegia, která jsou funkční a pro jejichž překonání ještě doba nedozrála. Čtenář si jako "domácí úkol" může pohrát s otázkou, co dělá a jak se pozná nekvalifikovaná levice či pravice.

- Nebo zdůraznit, že podstata toho, o co jde, je právě v odpovědi na otázku, co je onou "systémovou změnou", jak ji systémově uchopit a nesplést se. To znamená nezaměřit se na to, co systémovou změnou není, a tu systémovou změnu, o kterou jde, nevidět.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z konce léta. Nechával jsem si na jako vzpomínku na období plískanic. Kalábrie. Pěší turistika pro rakváče (60+) s Delfínem. Honili nás jak nadmutou kozu, (oblíbený výraz velmistra Blatného, který nás - tehdy ještě děti - učil hrát šach v brněnském Domě pionýrů). Ale co by člověk neudělal pro zdraví - a příroda tady je nádherná. Ubytování ve velmi příjemném městečku Scalea.odnikal jsem výpravy i do vzdálenějšího okolí, protože za těch více než 40 let, co sem jezdím, mám prochozeno i velmi vzdálené okolí.

Třetí den. Pohled z okna hotelu ještě před snídaní. Dnešním cílem je městečko Civita a Ďáblův most.

Okolí městečka Civita.

Tady už to začíná vypadat hodně divoce.

A jsme v kaňonu. Brzy bychom měli uvidět Ďáblův most.