To nejdůležitější o LENINOVI - část 6.

To nejdůležitější o LENINOVI - část 6.

Padouch či hrdina? – Ne. Nejde mi o hodnocení Lenina, jde mi o to, co lze čistě pragmaticky vytěžit z jeho díla pro současnost, a to jak z hlediska pozitivních poznatků a inspirací, tak i omylů či toho, co se v důsledku změn podmínek stalo nepoužitelným, s čím je nutné se rozejít.

O tom, jak vznikl tento text, který považuji za velmi důležitý, píšu podrobně v první části, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11761-to-nejdulezitejsi-o-leninovi-cast-1.html

Velmi se u čtenáře, kterému ušla, přimlouvám za to, aby si ji přečetl. Pro jistotu z úvodu k celé sérii připomínám:

Jedním z nejdůležitějších aspektů Leninova díla je systematické řešení otázky: Jak vytvářet ideové zázemí hnutí a jak ho vnést do hnutí? – Otázka, která, jak asi každý soudný člověk uzná, není ani dnes od věci. A pro "pěstitele" naší verze vize zvlášť aktuální v souvislosti s myšlenou DVANÁCTI (tvůrců, nositelů a šiřitelů ideového zázemí hnutí obrany a nápravy), viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11745-hledani-dvanacti-cesta-k-drtive-ideove-prevaze-3.html

Nyní už pokračování toho, čím končí pátá část: Náročný úkol – pokusit se shrnout to, čím může být Leninovo teoretické dílo (v praktickém kontextu) přínosné pro dnešek, v čem se Lenin v oblasti teorie dopustil pochybení, co je již překonáno, v čem jsme již dál, nebo bychom měli být dál. Abych si ho zjednodušil, pokusím se o to ve strukturovaných bodech. Má to ještě jeden přínos – každý si lépe jednotlivé body zapamatuje a každý bude moci lépe a konkrétněji nesouhlasit, případně polemizovat s jednotlivými body:

1. Leninovo teoretické dílo je rozsáhlé a výrazné, a to jak v logice rozvíjení jeho samotného, tak v prakticko-historickém kontextu.

2. Přesto, či přesněji právě proto, nastoluje se vší drsností otázku: "Kde se stala chyba?", přesněji co je přínosem v Leninově teoretickém hledání a co slepou uličkou?

3. Podle mého názoru (se kterým patrně nebudou souhlasit ani někteří příznivci, ani jeho někteří odpůrci) podstata a prvotní příčina odklonu od pochopení toho, o co jde a co dělat, je v chybném převzetí základního Marxova konceptu změny, viz bod 3 uveřejněný ve 3. části této série, zde: https://radimvalencik.pise.cz/11763-to-nejdulezitejsi-o-leninovi-cast-3.html . Doporučuji přečíst obě citace z Marxe, které jsou zde (bod 3 části 3.) uvedeny, protože ignorování základního Marxova názoru a nekritický příklon k druhému vyjádření jeho představy o podstatě a průběhu historické změny uvolnilo lavinu dalších nepřesností, z nichž vyrostl zavádějící pohled na vývoj společnosti, který doposud zatěžuje myšlení velkého množství (snad dokonce i většiny) těch, kteří volají po změně.

3.1. Zdánlivě jen primární "malá nepřesnost", kdy se pojem "revoluce" ztotožnil s pojmem "revoluční povstání", vedla k odklonu, který byl zesílen diskusí (reprezentovanou polaritou Lenin-Kautský a který se později promítl do polarity a rozštěpení celé evropské sociální demokracie). Ve sporu šlo o to, zda se orientovat na mimoparlamentní (násilné) převzetí moci, či na získání parlamentní většiny k provedení (na jedné straně násilných, jednorázových, či na straně druhé postupných, parlamentní většinou podpořených) změn vedoucích k vytvoření systému funkčního společenského vlastnictví, resp. k reálnému zespolečenštění výrobních prostředků. Přitom celý tento spor, obě strany tohoto sporu byly "mimo mísu".

3.2. Marx chápal přechod k nové společnosti obdobným způsobem jako všechny předcházející historické převraty, připomínám ze třetí části, že v Předmluvě ke kritice politické ekonomie (1859) Marx říká: "Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy, nebo — co je jen právní výraz toho — s vlastnickými vztahy, v jejichž rámci se dosud pohybovaly. Z vývojových forem výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce. Se změnou hospodářské základny převrací se pomaleji nebe rychleji celá ohromná nadstavba." (Celé viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1859/Ke_kritice/predmluva.htm ). (Za přečtení stojí širší, asi třístránkový, kontext.) – Jinými slovy, cesta k nové společnosti bude spíše obdobná průmyslové revoluci. Dlužno dodat, že se samotný Marx pohyboval mezi dvěma alternativami – chápáním socialistické revoluce jako obdoby "kapitalistické" (tj. průmyslové) revoluce na straně jedné a na druhé straně pojetím této revoluce jako zásadně odlišné, jako revoluce, při které musí dělnická třída nejprve dobýt politickou moc a teprve pak může realizovat změny, které vedou k reálnému zespolečenštění. Jedná se o nejkritičtější moment vývoje myšlení celé levice, proto mu budu věnovat větší pozornost formou dvou dílčích poznámek vztahujících se k bodu 3.2.

3.2.1. Karel Kautský byl zastánce získání politické moci parlamentní cestou, proto z Marxe (jehož dílo spravoval, měl k dispozici řadu rukopisů) vybíral jen to, co se mu hodilo. Lenin doložil, že interpretoval příslušné pasáže jednostranně, což výrazně posílilo jeho pozice v zásadních debatách. Tím se ovšem celá diskuse posunula mimo podstatu toho, o co šlo. ("Maličkost" s nedozírnými nepříznivými důsledky pro vývoj ideového zázemí levice, která se tímto dostala do pasti, ze které se nevymanila dodnes.)

3.2.2. Marx byl krůček od pochopení toho, jaké "materiální výrobní síly" budou základem nové společnosti. Konkrétní představa o nich (jakožto novém dominantním sektoru, který se oproti průmyslu prosadí obdobným způsobem, jakým se prosadil průmysl oproti zemědělství) mu chyběla. Právě to vedlo k tomu, že se často přikláněl k představě, která chápala nastávající proměnu společnosti jako zcela odlišnou svým průběhem od průmyslové revoluce. Ten krůček, který mu chyběl, spočíval v tom, že velmi dobře totiž pochopil roli růstu volného času v ekonomice, ale nedokázal z toho vyvodit představu o podobě nové ekonomiky a jejího dominantního sektoru: "[Skutečná ekonomie — úspornost — záleží v úspoře pracovní doby; (minimum — a redukce na minimum — výrobních nákladů); tato úspornost je však totožná s rozvojem produktivní síly. Nejde tedy vůbec o to zříkat se požitku, nýbrž rozvíjet produktivní sílu a schopnosti k výrobě a tedy i schopnosti a prostředky požitku. Schopnost požitku je podmínkou požitku, tedy jeho prvním prostředkem, a tato schopnost znamená rozvoj nějaké individuální vlohy, produktivní síly. Úspora pracovní doby se rovná růstu volného času, tj. času pro plný rozvoj individua, který zase působí zpětně na produktivní sílu práce jako největší produktivní síla. Z hlediska bezprostředního výrobního procesu může být pokládána za produkci fixního kapitálu, přičemž: tento fixní kapitál je sám člověk. Rozumí se ostatně samo sebou, že sama bezprostřední pracovní doba nemůže zůstat v abstraktním protikladu k volnému času — jak se jeví z hlediska buržoazní ekonomie."(Marx, K. 1974, Rukopisy "Grundrisse" II, Svoboda, s. 157; v širším kontextu online zde: https://valencik.cz/marathon/15/Mar15z.htm ) Marx si neuvědomil, že tímto novým dominantním sektorem je sektor, který přemění volný čas v nejproduktivnější ekonomickou sílu, současně s tím přemění práci ve "všeobecnou práci". – To je to, oč tu běží. Je největší čas napravit to, co "malá" teoretická odchylka způsobila. Dějiny jsou zlomyslné.

V sedmé části se budeme věnovat zejména tomu, co bylo hnacím motorem Leninova intelektuálního výkonu, a následně tomu, v čem je hlavní vnitřní rozpornost tohoto výkonu a čím bylo ovlivněno  to, co v jeho intelektuálním výkonu převážilo.

(Pokračování)