Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Ano dle svého gusta" se Lenin prave 11.8.1918 na vsem soudruh Lenin ukazal, jak se vladne.
V létě 1918 čelil Lenin potravinové krizi. Města evropského Ruska byla bolševikům věrná, ale venkovské vnitrozemí nikoli. To představovalo problém, protože kontrolovalo dodávky potravin a města jako Moskva byla na pokraji vyhladovění. Lenin nařídil rekvizice - nazývané "válečný komunismus" -, aby situaci vyrovnal, ale rolníci nesli s nelibostí, že se jim potraviny rozkrádají, často bez náhrady. Mnozí obyvatelé venkova se bolševikům postavili na odpor, schovávali potraviny, pálili úrodu, nebo se dokonce chopili zbraní proti rudým. Tyto "zelené armády" rolníků byly pro bolševiky velkou hrozbou, stejně velkou jako bílé armády. Lenin telegrafoval svým komisařům na jihovýchod od Moskvy, aby se s tímto problémem vypořádali.
....telegram dne 11.08.1918 myslim si, ze k tomuto idovem zakladu neni,co dodavat...
Soudruzi! Vzpoura pěti kulackých volostů [oblastí] musí být bez milosti potlačena. Vyžaduje to zájem celé revoluce, protože nyní máme před sebou poslední rozhodující bitvu s kulaky.
Musíme jít příkladem. Je třeba pověsit - bezpodmínečně pověsit, a to tak, aby to veřejnost viděla - nejméně 100 notorických kulaků, zbohatlíků a krvežíznivců. Zveřejněte jejich jména. Seberte jim všechno obilí. Popravit rukojmí - v souladu se včerejším telegramem.
Je třeba to provést tak, aby to lidé na stovky kilometrů kolem viděli, třásli se, věděli a křičeli: udusíme a uškrtíme ty krvelačné kulaky. Telegraficky nám potvrdí přijetí a provedení tohoto.
Lenin

jana: Doufám, že to nebude bráno jako troufalost vyjadřovat se k části tohoto pojednání o Leninovi. Chci vlastně reagovat na Marxe, jehož jednou ze základních tézí bylo, že v určitém vývojovém stádiu se materíální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy a pak nastává epocha sociální revoluce (stručně řečeno). Jak RV připomíná, Marx se soustřeˇduje na "materiální výborní síly" jako základ nové společnosti, což odpovídá historickému období jeho tvorby.

Dnes jsme už trochu jinde nejen úrovní výrobní sil, ale i vztahů. Dovolte trochu vzpomínek:
V 70. a 80. letech minulého stolení se diskutovalo pojetí "vědy jako výrobní síly", zkoumaly se prvky a podmínky vědckotechnického rozvoje a strategie výzkumného a vývojového potenciálu. Potřeba posilování výzkumného a vývojového potenciálu, tj. "schopnosti společnosti vědecky poznávat všechny stránky své reprodukce a na základě tohoto poznání praxi progresivně přetvářet" rostla díky stále častějším projevům technologického zaostávání, neefektivního řízení a nedostatkům v oblasti způsobu života, rozvoje člověka a služeb. Hodně se diskutovalo o vědeckotechnické revoluci, ale ta se realizovala převážně v procesech globálního kapitálu za účelem růstu zisku. Ke zlepšování kvality života a růstu lidského potenciálu dochází spíše okrajově (nedopatřením) a nikoliv cíleně.

A i když to nebylo tak zřejmé pro Marxe a Lenina, význam vědy a techniky a jejich produktivní síla neustále a zrychleně roste. Jejich epocha byla průmyslová revoluce, pro nás by to měla být revoluce rozvoje lidského potenciálu k poznání a progresivní změně. Globální kapitál se postárá o tu technickou, ale my bychom se měli soustředit na tu lidskou stránku pokroku, aby nás technika nepřeválcovala.

Proto v rámci vize bychom se měli soustředit na to, jak posilovat český výzkumný a vývojový potenciál v podmínkách, kdy výrobní síly nám patří jen zčásti a výrobní (vlastnické) vztahy jsou globalizované. Jak zaměřit náš výzkum a vývoj, aby zkoumal lepší
a zdravý způsob života, bezpečnost, komunitní rozvoj, efektivnější politický systém, informovanost atd atd. Možností je spousta...
Stejně jako v 80. letech je i dnes klíčovým problémem roztříštěnost státní podpory, nespolupráce mezi aktéry výzkumu a vývoje, a neochota docílit shody na strategických prioritách.